Memoriál Jiřího Zoubka st. se smrskl na jediný zápas
Pěčnov - V neděli uspořádali pěčnovští pořadatelé ve spolupráci se lhenickými kolegy již tradiční vzpomínkovou akci na svého spoluhráče a kamaráda Jirku Zoubka st. Bohužel, tentokrát bylo jindy zajímavé fotbalové klání pro fotbalisty dříve narozené dosti znehodnoceno a to nejen díky předcházející dlouhé koronavirové odmlce.
V týdnu před turnajem se z důvodu nedostatku hráčů omluvil z účasti vítěz posledních dvou ročníků turnaje vimperský Šumavan a v neděli před zahájením akce pak čekala marně na své kamarády i hrstka domácích hráčů!
Pro jediné dva celky, jež se tak dostavily tzv. „v plné síle“ tj. pro prachatický Tatran a lhenický SK, bylo nasnadě, že si to v souboji o pěkný pohár pro vítěze rozdají mezi sebou.
První vážnějším momentem „finálového“ duelu (hraném na 2 x 35 minut) byla pěkná střela nad Břicháčkovu šibenici po standardce v podání dlouholetého kapitána lhenického „áčka“ Karla Mušky ve 12. min. Odpovědět mohli i „tatraňáci“ a to když ve 26. min. nacentroval na zadní tyč Boškovy branky M. Vorlíček, avšak Zd. Kučerovi chybělo k zakončení pár centimetrů.
Většinu prvního dějství měli mírně navrch evidentně věkově mladší hráči Lhenic, avšak svou převahu se jim dlouho nedařilo vyjádřit střelecky. To se mohlo podařit ve 32. min. jejich útočníkovi L. Bauerovi, ale z hranice vápna o kousek přestřelil. Střeleckou sterilitu soupeře mohl potrestat Tatran ve 34. min., když si svou slabší chvilku vybral lhenický gólman Boška, ale Vorlíčkův lob o pár centimetrů minul levou tyč odkryté branky.
Rozdílový gól na konci první půle pak Lhenice přece vstřelily. Když běžela poslední minuta, přebral špílmachr Lhenic J. Růžička přesný pas před soupeřovou šestnáctkou a ve skórování jej nezastavili ani oba beci, ani brankář Břicháček.
Po změně stran otočili skóre
Brzy po obrátce přinesla hra ihned několik zajímavých momentů před oběma brankami. Již v první minutě řádně vystrašil ochránce lhenické svatyně středopolař V. Šána, avšak i na druhé straně mohli střílet „do černého“ Krotký či P. Prenner (ve 39. resp. 40. min. zápasu), ale ani jeden výši skóre neposunul.
Prachatice měly za velkého vedra více hráčů na střídání, což mohlo nahrávat faktu, že postupně přebíraly otěže hry a naopak soupeř jakoby se svým hubeným vedením uspokojil.
Zaslouženého srovnání stavu zápasu se Tatran dočkal v 50. min., když si prudký centr před lhenickou branku agilního Zd. Kučery srazil do vlastní sítě stoper L. Kopf. Pak sice mohl strhnout za dalších šest minut vedení zpátky na lhenickou stranu P. Pořádek, ale nestalo se.
Hráči zpod Libína zvyšovali obrátky a v 57. min. je mohl poslat do vedení současný trenér prachatického A týmu B. Pravda. Ačkoliv běžel sám na vyběhnuvšího gólmana soupeře, jeho lob však zívající bránu těsně minul.
Za další tři minuty ale již byla útočná snaha Tatranu odměněna. Po nájezdu důrazného Vorlíčka si nerozuměli stoper Kopf se svým gólmanem a prachatický útočník poměrně pohodlně skóroval.
Z následného závěrečného náporu Lhenic se mohla ještě ujmout jedovatá střela neúnavného Jos. Motze, v 57. min., ale obráncům Tatranu se jí podařilo se štěstím zblokovat mimo tyče.
Po desetiletém úsilí tak mohli konečně pozvednout nad hlavu pohár pro vítěze pěčnovského turnaje i zástupci největšího klubu okresu Tatranu Prachatice.
Individuální ceny pro hráče Tatranu
Nejlepší střelcem byl vyhlášen /možná trošku paradoxně prachatický Milan Vorlíček s jediním úspěšným zásahem, nejlepší gólmanem se stal jeho kolega Petr Břicháček a nejstarší „plejer“ tzv. cena „Mister Fit“ se rekrutoval opět z řad prachatických fotbalistů a byl jím „doyen“ Josef Osvald.
Jako nejlepší hráče svých celků pak organizátoři vyhlásili Zdeňka Kučeru (Prachatice) a Josefa Motze (Lhenice). Ocenění hráči mohli být obdarováni pěknými trofejemi, zejména díky péči pořadatelů a štědrosti sponzorů, za což jim patří velký dík.
Poděkování si určitě zaslouží, i jediný rozhodčí celé akce, jímž byl nestárnoucí Milan Kavulok. Na zdejším turnaji v posledních letech tradiční arbitr.
