Jan Koller: Jó, Chotoviny, ty znám. Ale nehrál jsem u vás
Válel za Spartu, Anderlecht, Dortmund nebo Monako. S 55 góly je historicky nejlepším střelcem fotbalové reprezentace. Jan Koller se vrátil domů do Smetanovy Lhoty a zapojil se do iniciativy, která chce očistit fotbal. Také chce kandidovat do Okresního fotbalového svazu na Písecku a točí se o něm film. Rozhodně se ale nenudí.
Honzo, pocházíš ze Smetanovy Lhoty. Jen připomeň, jak jsi dokráčel na světovou úroveň?
Vezmu to stručně. Začínal jsem doma ve Smetanově Lhotě a hrál za žáky. V dorostu jsem pak začal chytat v Miroticích a pak mě vzali jako gólmana do druhé dorostenecké ligy do Strakonic. V bráně mě to ale nebavilo a v sedmnácti jsem si vyžádal návrat domů, tehdy mě museli postaršit, abych mohl hrát za muže. Kopali jsme třetí třídu a postupovali výš a výš. Pak mě zlákali do Milevska, pak jsem odešel do Prahy a ocitl se v béčku Sparty a zbytek už asi znáte (smích).
Ano známe, ale mě ještě zajímají jižní Čechy. Hrál jsi někdy v Chotovinách?
Po pravdě jsem u vás nehrál nebo aspoň si nevzpomínám. Chotoviny ale znám díky tobě a když jedu kolem po dálnici (smích). Když se ve Smetance vykopala krajská soutěž, vzpomínám si třeba na zápasy v Chýnově, Vožici nebo na Větrovech. Ale zrovna jsme se asi ve stejné soutěži nepotkali. Pamatuju si, že mezi táborskými a píseckými týmy byla vždycky rivalita, na Táborsku nás hrozně řezali (smích).
Na stará kolena jsi se do Smetanovy Lhoty vrátil. Pořád hraješ fotbal?
No jasně. Jak jsem teď víc v Česku, tak odehraju skoro 80 procent zápasů. Válíme v okresním přeboru, postupové ambice už nemáme, lepíme sestavu, jak se dá. Je tam pořád pár kluků, se kterými jsem kdysi začínal. Většinou hraju v záloze spíš jako volný hráč, fyzička rok od roku ubývá. Ale snažím se udržovat. Běhání ani posilovna mě nebaví, ale chodím na tenis, hokej, občas vezmu kolo. V Praze máme starou partu a hrajeme malý fotbal – Hanspaulku nad 45 let.
Nedávno jsi ohlásil kandidaturu do OFS na Písecku. Bude z tebe funkcionář?
Máme partu lidí, kteří chtějí dělat fotbal poctivě a naplno. Tak jsem se nechal zlákat, na našem okresu mi záleží. Uvidíme, jak to půjde a kam to bude směřovat, hlavně chci pomoct. Na trenérskou kariéru nemyslím, to je moc velký stres a odpovědnost za spoustu lidí.
A taky jsi nedávno prozradil, že točíš film. O čem bude?
Měl by to být průřez celou mojí kariérou. Už jsme natočili hodně materiálu v Česku, teď čekáme, co se povede v zahraničí. Kvůli covidu je situace složitá, uvidíme, jestli vše stihneme podle plánu a film bude hotový někdy na jaře 2022. Je to náročné, ale baví mě to. Podílím se na tom i organizačně, když zajišťuju natáčení v klubech, nahlížím i do práce filmové, je to dobrá zkušenost.
Prošel jsi toho opravdu hodně. Na jakou štaci vzpomínáš nejraději?
Všude bylo něco. Krásné vzpomínky mám na Lokeren, tam se lámala moje kariéra. V Anderlechtu jsem si zahrál skvělý fotbal a Dortmund, to už byl úplně jiný svět, opravdu top světový klub. Stále jsem se spoluhráči i klubem v kontaktu, se starou gardou Dortmundu i cestujeme a mám tam i nějaké marketingové aktivity.
A co reprezentační kamarádi? I s nimi jsi v kontaktu?
Samozřejmě. Reprezentace a parta kolem pana Brücknera je nejvíc, co jsem s fotbalem prožil. Skvělé výsledky, hlavně na Euru v Portugalsku, a super hráči i kamarádi. Stále se potkáváme a něco vymýšlíme. Asi nejvíc jsem v kontaktu s Vláďou Šmicerem, Karlem Poborským a Tomášem Ujfalušim.
