Roudné se s předstihem udrželo v divizi. Přes léto se poohlíží po posilách

V konečné divizní tabulce jste skončili na jedenácté příčce. Dovolím si předpokládat, že jste měli o umístění trochu jiné představy.
Na tom něco je. Řekl bych, že v silách mužstva bylo vyšplhat se tak o tři místa výš. Jenže někdy jsme ztratili body zcela zbytečně, zejména v zápasech, které nás bodově mohli pokaždé posunout blíže ke středu tabulky. Většinou jsme v těchto utkáních vykrváceli na neproměňování šancí.

Teď jste mi skoro odpověděl na otázku, kterou jsem chtěl položit. Co vám tedy stálo v cestě, a buďte, prosím, podrobnější.
Sezonu jsme vůbec nezačali špatně, když jsme hned v prvním kole dokázali remizovat s jedním z největších favoritů, týmem Motorletu. Ukázalo se, že mančaft je schopný hrát důstojně s každým soupeřem. Někdy však přišly smolné ztráty, o kterých jsem mluvil. Mě osobně nejvíc mrzí ty, ve kterých jsme měli k bodům blízko.

Zajímavé je, že i na podzim vám patřila jedenáctá příčka. Takže zimní příprava zřejmě byla zaměřená na postup v tabulce.
V průběhu zimní přípravy byl prostor na případné změny rozestavení. Trenéři Ruda Otepka a Honza Rezek připravovali mužstvo na několik herních variant, což také v průběhu jarních bojů dokázali praktikovat v samotných zápasech. A jsem rád, že se to zejména ve venkovních utkáních dokázalo přetavit v bodové zisky. Podzim se nám dařilo bodovat hlavně v utkáních doma, na jaře se povedlo získat několik bodů i na hřištích soupeřů.  Takže nyní můžeme říci, že jsme se přece jenom trochu poučili, i když ne úplně stoprocentně. I tak se dá říct, že ty nejbolestivější chyby postupně mizely. To se projevilo v důležitých utkáních v Klatovech, s Mariánkami nebo s Rokycany. Nakonec se ukázalo to, že jsme soutěž zachránili už před závěrečnými koly. O to víc nás mrzela domácí porážka se sestupujícím Ostrovem v posledním kole.

Hodně týmů provázela zranění, která znemožňovala stabilizovat sestavu. Třeba jankovský kouč Ivo Čech by mohl vyprávět.
Musím to zaklepat, nám se to většinou vyhýbalo. Trenéři na to pamatovali a při trénincích uplatňovali svoje bohaté hráčské zkušenosti. Zaměřili se i na kompenzační cviky, které zvyšují prevenci či odolnost při hrozících nebezpečích. Ale samozřejmě se ani nám nějaké výpadky nevyhnuly, třeba Dana Lercha. Ale situace v počtech fotbalových zranění nebyla až tak kritická.

Vyzdvihl byste někoho z mužstva, kdo byl oporou či lídrem?
Já osobně bych nechtěl nikoho vyzdvihovat, kluci podávali výkony, jak se na dobrou partu patří. Myslím, že to mnohokrát zdůraznil i trenér Ruda Otepka. Je to vidět i na bilanci našich střelců, když se v zápasech gólově trefovala většina mužstva. Na podzim měl střeleckou formu Kuba Píša, na jaře se střelecky chytili Matyáš Markytán, David Růžička, nebo i Ondra Otepka. Ocenění si zaslouží opravdu všichni, kdo do divizních bojů zasáhli.

Možná jste chtěl připomenout i Lukáše Havla, který bezesporu patřil na podzim k velikým oporám zadních řad.
To máte pravdu, přišel z Dynama na půlroční hostování, byl pro naše zadní řady obrovským přínosem a také přidal i několik branek. Po podzimu se však vrátil zpět do černobílých služeb a měli jsme radost, že se prosadil i ve druhé lize. Za jeho pomoc mu patří také poděkování.

Zatím jsme většinou mluvili jenom o hráčích, ale co trenéři?
Na ty jsem nezapomněl, vždyť jejich práci převedli na hřiště přetavit právě hráči a dokázali pokračovat v tom, co třeba jejich předchůdci už vybojovali. Navíc, jak jsem už poznamenal, dávají hře určitý směr a vybrali pro kluky posty, které jim sedí. Teď se spolu ohlížíme po možných posilách, ale sehnat fotbalistu, který by rovnou splňoval divizní požadavky, není na jihu Čech nic snadného. Rádi bychom kádr zkvalitnili, což znamená přivést hráče, který by měl patřit do základní sestavy, což ale není zkrátka jednoduché.

Léto je krátké a soutěž prakticky už teď za dveřmi. Krátký čas na přípravu.
Nedá se nic dělat, musíme se na termíny adaptovat. Kluci se tomu přizpůsobí a začnou zase naplno makat v týdnu od desátého července, kdy startujeme. Uvidíme, jestli se ke stávajícímu kádru přidá někdo další zvenku. Máme i nadějné mladíky z dorostu, ale na takové nároky se musí pořádně připravit. Ať už ve své dorostenecké kategorii, nebo v béčku mužů.

Nic ve zlém, ale také k něčemu smutnějšímu, a to je situace vašeho béčka.
No, je fakt, že se nám nepodařilo udržet A třídu, sestoupili jsme. Ale žádnou velikou tragédii z toho neděláme. Bereme tuhle situaci, jak přišla. Nepříznivou pozici už na podzim zapříčinilo několik smolných porážek o jediný gól. To náladu v týmu hodně ovlivnilo. Hlavy se sklonily a postupně mizela bojovnost a zejména radost. Někteří jedinci takřka přestali trénovat, a to se samozřejmě odrazilo v jarních zápasech.

Přesto šance pořád existovala. Jenže vyústila v to, že museli znovu obout kopačky staří kozáci Šolc, Vogl, Otepka i Rezek. A to jejich těla určitě protestovala.
Určitě šlo nějakou ztrátu dohnat, ale to by většina musela mít zájem se o to pokusit. Účast na trénincích béčka byla tristní a nakonec to dopadlo tak, že závěr nepovedené sezóny někteří hráči vzdali úplně. Takže jsme se museli v posledních zápasech zapojit do hry i my. A máte pravdu, někdy to dost bolelo, hlavně druhý den. Ale ty bolesti se snadno dají vydržet, ty k fotbalu a věku patří. V příští sezóně však chceme s rezervním celkem mužů hrát v poklidu I. B třídu, s hráči, kteří mají fotbal v Roudném rádi a kteří mu jsou ochotni něco obětovat. Cílem do budoucna bude postupně připravovat půdu pro kluky ročníků 1999 a 2000, kteří mají předpoklady se postupně přes rezervní tým dostávat až do kabiny áčka.