Rostislav Grossmann: Vždycky je o co hrát

Před jarní sezonou jste k týmu přišel za složité situace. Jak se s odstupem za druhou polovinou ročníku 2016/2017 budete ohlížet?
Byl to náročný půlrok. V tu dobu, kdy jsem k týmu přicházel, nebyl ještě znám sestupový klíč a realita byla taková, že jsme byli s pětibodovou ztrátou poslední. Náš úkol byl jasný, zachránit se v soutěži. Cíl se týmu splnit podařilo, když na jaře posbíral 27 bodů a skončil nakonec na 15. místě.

Sestupový klíč jasný nebyl, ale od začátku šlo také o zachování Sportovního centra mládeže...
Podmínky nebyly přesně dané a ve hře bylo několik variant. Během soutěže jsme se dozvěděli, že přijde reorganizace a bude se vytvářet nová kategorie. Důležitá však byla i jiná sportovní hlediska včetně Sportovního centra mládeže a dalších bodovaných ukazatelů ze strany Fotbalové asociace České republiky. Ale i kdyby se nehrálo vůbec o nic, tak nikdo nechce být poslední. Vždycky je o co hrát.

Když jsme se bavili během zimní přestávky, říkal jste, že tým je potřeba zvednou především po psychické stránce. Při pohledu na tabulku, ale i na samotnou hru to vypadá, že se vám to podařilo...
Po fotbalové stránce kluci nebyli špatní. Tam problém asi nebyl, což se v průběhu jara potvrdilo, protože kolektiv zůstal v podstatě skoro stejný jako na podzim. Ti samí hráči po novém roce podávali úplně jiné výkony. Spousta věcí je o hlavě, a když se jde od porážky k porážce, hraje se špatně. Zaměřili jsme se na to, abychom z hlav kluků vytěsnili negativní myšlenky, a naopak jsme se snažili, aby byli trochu sebevědomější a víc si dovolili. Sebevědomí ale musí být podpořeno tvrdou prací v tréninku i na hřišti.

Zimní příprava byla úspěšná, poté však přišel velmi špatný vstup do soutěže a porážka 0:4 s Kladnem. Co jste si tehdy říkali?
První kolo nás paradoxně vrátilo na zem a přesvědčilo o tom, že ještě nejsme úplně připravení. Kladno nám otevřelo oči. Pak jsme po sobě koukali, zda vůbec jdeme správnou cestou. Udělali jsme spoustu chyb a ten zápas se nám celkově vůbec nepovedl. Byla to ledová sprcha po celkem úspěšné přípravě. Když to vezmu z celkového pohledu, tak se nám během jara nepovedly jen dva zápasy - Kladno a Most. Hned následující duely nám ale ukázaly, že ta cesta je správná. Důležité bylo, že jsme po nepovedeném začátku udělali dlouhou šňůru utkání v řadě, ve kterých jsme dokázali bodovat.

Začalo se vám dařit i venku, odkud jste na jaře přivezli třináct bodů...
To bylo velice důležité. Nula na hřištích soupeřů po podzimu byla hrozivá. Myslím, že jarních třináct bodů z venku potvrzuje výrazné zlepšení. Kluci to podle mě pochopili. My musíme dělat věci, které nám přinesou úspěch. Nejsme tak šikovní a fotbaloví jako ti nejlepší. Musíme dřít a makat, a když se k tomu přidají i fotbalovější dovednosti a správně nastavená hlava, může to být dobré. Když jsme vyhráli poprvé, měli kluci velkou radost, ale po tak dlouhé době měli problém vzpomenout si na slova vítězného pokřiku. Na jaře si ho však několikrát připomněli a sebevědomí stoupalo, což se projevilo i na hře, která byla stále kvalitnější.

Potvrdilo se, že hrát se dá s kýmkoli?
Pokud se dodrží věci, které si před zápasem řekneme, protože hodně dbáme na přípravu, tak se dá hrát s každým. U předních týmů jsou individuální schopnosti hráčů na vyšší úrovni, ale my jsme vždycky sázeli na kolektivní výkon a kolektivní pojetí. Aby to fungovalo v kabině a hrál jeden za druhého. Dokážu odpustit technické chyby nebo když se někomu něco nepovede, ale neodpouštím, když na to někdo kašle.

Jak vypadala příprava před jednotlivými zápasy?
Na tu se hodně zaměřujeme. Zápasem pro nás vždy končí jeden cyklus a začíná další. V pondělí už se zaměřujeme na dalšího soupeře a na tréninku probíráme věci směřující k víkendovému duelu. V polovině týdne už zařazujeme konkrétní cvičení na soupeře a stále více se zaměřujeme na taktickou stránku. V pátek přijdou na řadu standardní situace a pilování detailů. V tomto jsme možná až perfekcionisté. Trénink nevypadá na pohled moc hezky. Vypadá to, jako když nikdo nic nedělá, ale jsou to velice důležité věci. Na statistiky a taktiku se hodně zaměřuji a dost se v těchto věcech pitvám.

Koukáte na záznamy zápasů ostatních týmů?
Viděl jsem některé zápasy z podzimu, ale moc jsme video nevyužívali. Spíše informace od trenérů kamarádů, s nimiž jsem byl ve stálém kontaktu.

Máte rád statistiku. Vyčetl jste z ní během jara něco zajímavého?
Celé jaro. Nechci to stále levně srovnávat s podzimem, ale posunuli jsme se v podstatě ve všech ukazatelích. Kategorie U19 by však měla být posuzována i z toho pohledu, kolik hráčů je pak schopných pokračovat v A-týmu. Myslím, že i v tomto ohledu nastalo zlepšení. Statistiky říkají, že jsme se zlepšili, ale nechtěl bych je zase přeceňovat. Důležitý je pocit z předváděné hry. Když si člověk stoupne na tribunu a řekne si jo, to by mohlo být.

Týmy v mládežnických kategoriích jsou ovlivňovány každoročními přesuny kvůli věku hráčů. Kdo bude muset ze současného kádru odejít?
Věkově nám skončili čtyři hráči. Dva brankáři a dva hráči. Tomáš Musil a s Jirkou Kinkorem půjdou do přípravy s A-týmem Písku, ale u gólmanů, Davida Přibyla a Marka Hulínka, to bude trochu složitější situace, protože v áčku brankáři jsou a je tam velká konkurence.

Jádro týmu, který ukázal, že fotbal hrát umí, zůstane pohromadě. Budou cíle pro následující ročník soutěže vyšší?
Během jara jsme si nastavili laťku celkem vysoko. Budeme chtít hrát v prostředku a nechceme mít starosti s bojem o sestup do nižší soutěže. Kádr zůstane poměrně slušný a pohromadě. Navíc si myslím, že přijdou i šikovní kluci ze sedmnáctky. Pokud se někteří chytnou, budeme jenom rádi. Na druhou stranu tady byli tři kluci na hostování z Příbrami, kteří skončili a vracejí se. Příbram musí jako ligový tým postavit béčko do divize, takže nejspíše budou hrát v dalším ročníku proti nám. Máme samozřejmě vyhlídnuto několik nepíseckých hráčů, které vyzkoušíme v přípravě. Kádr budeme mít poměrně široký a kontinuita bude zachována. Ale říkám, padni komu padni. Budou hrát ti, kteří budou mít zájem za Písek hrát a něco pro to udělají. Hrát druhou nejvyšší soutěž není taková legrace. Navíc jde o kategorii, kdy už by hráči měli vědět, zda se následně chtějí prosadit i v dospělém fotbale, nebo ho mít jako koníčka.

Neuškodí vám v případě širokého kádru absence dospělého B-týmu, který jste během jara zásobovali hráči?
Absence béčka pro nás není velkou komplikací. Vzniká nám totiž nová kategorie, osmnáctka, do které my můžeme posílat hráče, kteří nebudou ten týden hrát ČLD. Jde o spojenou kategorii, kde mohou hrát i starší hráči.

Jaký bude program letní přípravy?
Teď odpočíváme, kluci si to zaslouží. Máme připravený šestitýdenní plán. Začínáme 10. července a 20. srpna hrajeme první mistrák. První týden přípravy bude individuální. Hráči dostali individuální plány a do 13. července se budou připravovat sami. 14. července se všichni poprvé sejdeme a o den později jedem do Milevska, kde odehrajeme dva zápasy. Vezmeme s sebou kompletní kádr a podíváme se, jak na tom kdo je. Všichni dostanou šanci.

Na čem budete pracovat?
Pracovat budeme úplně na všem. Udělali jsme nějaký výkonnostní pokrok, ale pořád je tam mnoho individuálních věcí i věcí v součinnosti celého kolektivu, na kterých je potřeba pracovat. Použijeme podobný model jako v zimě. S Vlastou Klusoněm jsme se na tom shodli. Tento postup se nám osvědčil.

Znamená to, že oba budete u týmu pokračovat dál?
V klubu proběhly personální změny, ale já si myslím, že týmu ještě máme co dát a budeme oba pokračovat. Dostali jsme důvěru.