Brankářský talent Táborska Adam Zadražil: Penalty mám rád
Je mu necelých 17 let a v sobotu si na turnaji v Sezimově Ústí odbyl křest v A týmu FC MAS Táborsko. Adam Zadražil je velkým brankářským talentem celé jihočeské kopané. Mladíček z Chýnova na sobě pracuje v přípravě a zdá se, že skromnost mu nechybí.
V sobotu na turnaji v Sezimovo Ústí jsi poprvé chytal za A tým Táborsko ve finále proti Dynamu ČB. Jak moc jsi byl před zápasem nervózní?
Nervózní jsem určitě byl, ale trenéři mě uklidňovali, že o nic nejde a jestli se něco nepovede, že to nevadí, že to je jen příprava. Ale asi po prvním doteku s míčem to že mě spadlo a už to bylo dobré.
Radil ti něco trenér gólmanů Petr Pižanowski?
Pan trenér Pižanowski mi jen říkal, ať chytám, jako bych chytal za svoji kategorii a zápas si užil.
Jak ses cítil v samotném zápase, jednou jsi tam předvedl pěknou robinsonádu?
V zápase jsem se snažil koncentrovat jen na hru a nebrat na vědomí, že je to finále a kouká na nás dost lidi. Tak snažil jsem se jen o to, abych nedostal gól. Vznikl z toho i docela pěkný zákrok, který ale nebyl tak těžký, protože střela nebyla tolik razantní.
Překvapilo tě, jak málo jsi měl ve finále práce?
Čekal jsem samozřejmě větší ohrožení branky, ale to se nekonalo díky skvěle hrajícím stoperům Zavadilovi a Hellovi. Samozřejmě celý tým odváděl skvělý výkon a má zásluhu na tom, že jsem neměl moc práce.
Finálový zápas skončil 0:0 a přišly na řadu penalty, které jsi dvakrát chytil, mimochodem zkušenému Benátovi. To je slušný výkon, ne?
Jo jo. S penaltami jsem byl spokojen. Já je mám rád, tak jsem se snažil si je užít a co nejvíce jich chytit, což se u dvou povedlo. Za to jsem moc rád.
Byl jsi povolán do přípravy s A týmem FCT. Jak se v kabině cítíš a jak ti vychytané finále pomůže?
Povolání do přípravy s A týmem mě moc potěšilo. V kabině se cítím dobře, jsem sice nejmladší a tak mám nějaké povinnosti, ale to k tomu patří… Jsem rád, že se mi finále povedlo a jak mi pomůže, to se teprve uvidí.
Trenér Roman Nádvorník řekl, že musíš hodně pracovat, ale že z tebe jednou bude prvoligový gólman. Co ty na to?
Určitě by to bylo skvělé. Vždycky jsem si to představoval, jaké by to asi bylo. Teď už bude jen na mě, abych tvrdě pracoval a té první ligy dosáhl. Samozřejmě je v tomhle věku těžké odolat ostatním koníčkům, kamarádům a podobně. Ale jestli chci jednou opravdu chytat v prvoligovém týmu, tak tyto věci musí jít v žebříčku důležitosti až za fotbal.
Studuješ zemědělskou střední školu. Jak skloubíš školu s fotbalem?
Naštěstí mám na škole individuální plán výuky, takže mohu navštěvovat dopolední tréninky s A týmem. S tím ale také přichází riziko zameškání některých odborných předmětů, které už na střední škole jsou, ale snažíme se to s trenéry domluvit vždy tak, aby to pro mě bylo co nejjednodušší, protože škola je pořád na prvním místě.
