Soběslavský kanonýr Jiří Šmídmajer se už těší na sobotní oslavu

K Ševětínu jste nebyli příliš milosrdní. Člověk by řekl, že když jste jasným postupujícím, tak že tak trochu zvolníte. A vy ne. Co vás pořád ženě kupředu?
Rozhodně si nemyslím, že bysme chtěli něco vypustit nebo podcenit i když na tom jsme tak jak jsme. Vždy chceme vyhrát, ať je to méně důležité, nebo rozhodující. Řekli jsme si, že se pokusíme udělat jednasedmdesát bodů, a k tomu už nám chybí vyhrát jen doma s Dačicemi.

Pro domácí tentokrát nebyla sedmička zrovna šťastnou číslovkou. A největší vinu mohou dávat právě vám. Zaznamenal jste hattrick a navíc jste skoro nikdy nechyběl ani u dalších gólů. Navíc se vám často dařilo s míčem dorazit až do kuchyně. A to jste nebyli v nejsilnější sestavě. Navíc na lavičce chyběl i výjimečně distancovaný trenér Hajič. Ani to váš nepřibrzdilo.
Zápas jsme začali, jak je bohužel naším zvykem, špatně, když jsme obdrželi branku. Ale s tím už se dokážeme poprat, takže jsme zabrali, a převzali zápas do svých rukou. Celkem se nám dařilo přecházet přes zkušenou defenzivu hostů, akorát nám dost často chybělo lepší řešení finální přihrávky. Ale i přesto jsme dali sedm branek a zápas jsme si užili. Co se týče sestavy, tak sice jsme pár kluků postrádali, ale bylo domluvené, že si zahrají i ti méně vytížení. Chyběl nám i trenér Řádek Hajič, který si odpykával trest za „nevhodné chování“, ovšem moc daleko to k lavičce neměl. A tak to za něj převzal „Choty“ (Karel Chotovinský).

Pochlubte se, prosím, nejenom vašimi brankami, ale i asistencemi. To přece stojí za připomenutí.
Rád bych se o tom rozpovídal, ale bylo by to na dlouho, a určitě si je už všechny ani nepamatuji. První branka padla, když jsem po pravé straně utekl obraně a zpětnou přihrávkou jsem našel číhajícího Tomáše Mazoucha, který v poklidu skóroval. U druhé branky to tentokrát vzal na sebe Mazi a nacentroval přetažený balon na zadní tyč, kam jsem nabíhal. Ale už to byl těžký úhel, tak jsem to vracel do vápna, kde byl Pelty a opět jednoduchá práce na zakončení. Poté přišla kombinace, kdy mě našel Vojta Žalda a já mu mezi hráče přihrál do brejku a Vojta si s gólmanem poradil na výbornou. Čtvrtého gólu už jsem se také dočkal, když Mazi dostal přihrávku mezi beky a běžel sám na brankáře. Zachoval se férově a přihrál mi před prázdnou branku, kde už jsem to měl jednoduché. A takhle podobně padaly i ostatní góly. Jen asi jedna branka byla trochu jiná, a to ta vlastní. Poté, co jsem centroval střílený centr do vápna, si ho obránce domácích uklidil do vlastní brány. Jen mě mrzí, že jsme nepřidali ještě nějaké další branky. Šancí na to bylo dost.

Soutěž sice ještě neskončila, ale už jste ukořistili rekordní počet bodů. Dá se určit, kterých si vážíte vy sám nejvíc? Buď počtem gólů, nebo tvrdou prací.
Bodů máme rozhodně dost, ale jak jsem řekl, chceme jich jednasedmdesát. Vážím si určitě všech bodů, ale pro mne je cenný určitě z Katovic, kde byl sice jen bod, ale i ten byl důležitý, a hlavně byl odmakaný. Navíc byl to skvělý zápas. Další byl v zápase se Želčí, kde jsme potřebovali bodovat, abychom měli klid a mohli už slavit. A ke všemu jsem dal jedinou branku zápasu, která nás posunula do divize. Takže na tu asi jen tak nezapomenu. Ale i tak třeba zápas v Olešníku, kde jsme dokázali něco úžasného. Obrátili jsme zápas, který jsme po patnácti minutách prohrávali o tři góly. Tam jsme dokázali, že máme dobře postavený tým, a dokážeme se poprat i s takovou situací a nesklopit hlavy.

Odměnou za celoroční dřinu je skvělý pocit z podařené sezony. Jak jste prožíval zisk rozhodujících bodů?
Prožíval jsem ho stejně jako všichni, a to naplno. Sezona se nám opravdu povedla a přišel rozhodující zápas, který jsme sehráli se Želčí doma před svými fanoušky. Ti nás hnali za třemi body a my jsme se jim mohli odvděčit výhrou. To bylo velmi uspokojivé.

S předstihem jste mohli slavit postup do divize, vlastně historický. Proběhly už oslavy, nebo se chystají až po soutěži. Myslím ty hlavní, a kde se budou konat?
Oslavy byly bujaré a pro někoho i dost dlouhé. Hned po zápase jsme slavili na hřišti s fanoušky, kteří nás přišli podpořit, za což jim patří dík. A pak už jsme pádili na náměstí, kde na nás čekala napuštěná kašna. A za doprovodu některých fanoušků jsme pokračovali v oslavách i tam. Pak jsme se vraceli na hřiště a pokračovali. Ovšem hlavní oslavy teprve přijdou po utkání s Dačicemi. Takže doufám, že zápas zvládneme, a dokopnou si pak užijeme o to víc.

V sobotu pro vás tedy definitivně skončí sezóna. Odvezli jste si tehdy z Dačic na podzim tři body po vítězství 5:0. Zopakovat nebo na rozloučenou ještě něco přidat?
Jistě budeme chtít vyhrát, ať už to bude o gól nebo o pět. Je to jedno, pro nás jsou důležitější tři body. Čím bude samozřejmě skóre větší, tak budeme jen rádi, abychom uspokojili oko diváka. Ale budeme se muset maximálně soustředit a nic nepodcenit, Dačice mají dobrý tým a čekám, že Tadeáš a ostatní si budou chtít poslední zápas užít tak jako my.