Široký kádr a skvělá parta, říká Karel Chotovinský, proč je Soběslav šampionem kraje

Říká se, že poslední krok bývá nejtěžší. Derby s druhou Želčí nebylo lehké, i když jste nastupovali s vědomím, že stačí i bod.
Souhlasím s vámi. Je ale pravda, že jsme si mohli zajistit postup už dříve. Kdybychom zvládli domácí utkání s Osekem a Hlubokou, tak před zápasem s Želčí bylo hotovo. Ale o to více jsme na derby těšili a věděli, o co hrajeme. Zápas jsme chtěli vyhrát tak i tak. Na remízu snad ani hrát neumíme. (smích)

Kdy jste začali tušit, že by vám vítězství v přeboru nemělo uniknout?
Po podzimní části jsme měli 34 bodů s tříbodovým náskokem na Želeč a Čimelice. Zlomové okamžiky byly podle mě dva. První byl v 19. kole, kdy jsme doma porazili Čimelice 2:1 a zároveň Želeč doma prohrála s Katovicemi 1:3. V tu chvíli jsme měli náskok 7 bodů. A další byl remízový zápas 1:1 v Katovicích. V tu chvíli jsme věděli, že nejtěžší soupeře máme za námi a ani jednou jsme neprohráli.

Jak a kde probíhala oslava soběslavského triumfu v krajském přeboru?
Oslavy probíhaly v bufetu na hřišti spolu s fanoušky. Chvíli po zápase jsme se ale přesunuli na soběslavské náměstí, kde na nás čekala napuštěná kašna a další soběslavští příznivci. Poté jsme se vrátili na hřiště, kde jsme vydrželi až do ranních hodin. V den zápasu slavil narozeniny předseda klubu Marek Nývlt, takže jsem rád, že se vyhrálo i pro něj. Byl to asi nejlepší dárek, jaký ten večer dostal. (smích)

Kdo vydržel slavit nejdéle?
Já dorazil domů kolem třetí hodiny, ale Pavel Nohava mi psal druhý den, že přišel kolem půl sedmé ráno. Vím, že byl ještě někdo ráno v sedm hodin viděn na náměstí, jak slaví, ale kdo to byl, už nevím. (smích)

Takže jste si to všichni pořádně užili.
Lepší to být nemohlo. Teďka vyhrát v Ševětíně a doma s Dačicemi a oslavy budou podruhé.

Do Chýnova jste před lety přestoupil z rezervy Sezimova Ústí. Nebyl to krok zpět?
Je to náhoda, ale ze sezimovoústeckého Spartaku jsem odešel po červnu 2010, kdy jsem vyhrál s právě s B týmem Spartaku také krajský přebor. Do divize jsem však už nenakoukl a odešel do Chýnova. S Chýnovem jsem zažil dva sestupy až do I. B třídy, ale také postup zpět do I. A třídy. Kroku určitě nelituji. Poznal jsem tam spoustu kluků a lidí.

Kdo vás přivedl do Soběslavi?
Do Soběslavi jsem se přivedl sám (smích). Na fotbalovém plese FC MAS Táborsko jsem se potkal s Markem Nývltem a poprosil ho, zda bych nemohl naskočit do přípravy se Soběslaví. Kluby se dohodly, že pokud za mě najde Chýnov náhradu, mohu odejít. Jelikož krajský přebor začal dříve, Chýnov nestihl za mě sehnat náhradu, odehrál jsem za Soběslav asi 4 nebo 5 zápasů a vrátil se do Chýnova. Po skončení sezóny se oba kluby dohodly na mém přestupu do Soběslavi.

Soběslav patří po dva roky k nejlepším v kraji. Co stojí za jejím vzestupem?
Asi to budou klasické řeči, ale je to určitě dlouhodobě stejný a široký kádr a také skvělá parta. Za tu dobu, co tu jsem, tak jestli se tu protočili 3 až 4 hráči, je to hodně. Velký plus byl také příhod Martina Dvořáka z Kamenice a Pavla Nohavy z Táborska. Po dlouhodobém zranění se uzdravil také kapitán Honza Boháč, který nám hodně pomohl.

Postup je o to cennější, že se podařil poprvé v téměř stoleté historii místního fotbalu. Uvědomujete si to?
Určitě se stávající rok zapíše do historie. Osobně si pamatuji, tak jsem proti Soběslavi hrával v I. A třídě s Chýnovem. Také ale doufám, že příští rok budeme hrát v divizi důstojnou roli a udržíme ji.

A jsme u divize. Jak se na vyšší soutěž těšíte?
Těším se hodně. Jsem zvědavý, jak obstojíme v celostátní soutěži.

S divizí přijdou i vyšší nároky. Zabere více času, je obtížnější a zřejmě to bude chtít i posílit. Co vy na to?
To je otázka, kterou si asi klademe všichni. Já s vámi souhlasím. Teďka trénujeme dvakrát týdně, což na divizi rozhodně stačit nebude. Časově náročnější to asi bude, ale ne o tolik. Bude tam pár výletů na Plzeňsko a Karlovarsko, ale pokud odtud povezeme tři body, bude nám to jedno. Co se týče posil, tak to je spíše otázka na vedení. Osobně si myslím, že zde není moci kam sáhnout. Pokud bychom chtěli zkušené hráče, napadá mě jen B tým Táborska, který má právě zkušenosti z divize. Rád bych si třeba ještě zahrál s bráchou Honzou, ale nevím, zda se mi to poštěstí.