V útočné fázi dělali Písečtí o jeden dotek víc, věděl Lukáš Holub

Jihočeský celek zmáčkl středočeského protivníka, nenechal ho vydechnout a moderním fotbalem bavil diváky – škoda, že jich v Písku nechodí víc. Mnozí zřejmě čekají na sérii příznivějších výsledků. Pravdou je, že domácím stále chybí větší jistota a klid v zakončení. Nadějné příležitosti v duelu s Viktorií Jirny nedotáhli Filip Vaněk, Tomáš Froněk, Martin Voráček. „Chtěli jsme na soupeře vlítnout a to se povedlo. Můžeme být rádi za odvedený výkon. Bohužel, v útočné fázi jsme dělali zbytečně o jeden dotek víc,“ komentoval Lukáš Holub.

Po změně stran nastala klasická situace, kdy tým Písku trochu zvolnil a doposud přikrčení hosté naopak přidali. Hezkých pár minut se míč pohyboval výhradně na polovině domácích, kteří účinnou defenzívou ustáli chvílemi až drtivý tlak, postupně se uvolňovali ze sevření a srovnávali hru. Vypadalo to na spravedlivý smír, jenže slabou čtvrthodinku před závěrečným hvizdem se Středočechům podařil dlouhý nákop, dva hráči pronikli do pokutového území a Pavel Vandas, najednou zcela volný, přepychovou střelou z otočky stanovil výsledek.

Vydali síly v prvním poločase

Nejdůležitější akci sobotního dopoledne zakončovali viktoriáni z prostoru napravo od osy hřiště, kde si čelem k nim plnil stoperské povinnosti Lukáš Holub. „Po dlouhém balonu šel do souboje Ondra Sajtl a prohrál ho. Trochu nás s kolegou Michalem Rendlou překvapilo, kam ten balon letěl. Vracel jsem se, ale nestíhal jsem doběhnout. Střílející hráč to trefil neskutečně. Možná to tak ani nechtěl. My bychom v takové situaci pálili nad branku. Hosté měli víc štěstí.“

Snaha píseckých hráčů po vyrovnání byla patrná, zároveň však i malinko zoufalá. Nedokázali ničím zaskočit zkušeného soupeře, byť v 90. minutě nebyl daleko od gólu hlavičkují Martin Voráček po centru Václava Hrachovce. „Myslím, že jsme to ke konci zápasu měli hrát jednodušeji a ne to takhle tahat. Ukázalo se, že nám docházely síly, když jsme se vydali v prvním poločase a na začátku druhého. Bylo to znát,“ litoval Lukáš Holub.

Návrat z Dynama byl dobrý krok

Šestadvacetiletý písecký odchovanec působí v A-týmu mateřského klubu pátým rokem. Teprve v letošní sezoně se však prosadil do základní sestavy a stal se obranným pilířem ve stoperské dvojici s Michalem Rendlou. „Nastupujeme spolu už nějakou dobu a víme, co můžeme očekávat jeden od druhého. Celá obrana funguje dobře. Dlouho mě limitovala zranění. Každou chvilku se něco přihodilo, a když jsem se vrátil, tak po dvou třech zápasech se mi zase něco stalo. Naposledy to byl natažený břišní sval. Teď to musím zaklepat, zdraví drží. Jsem rád, že mi trenér důvěřuje a pravidelně hraju,“ ocenil Lukáš Holub.

V létě mu končí smlouva a v minulých dnech začal jednat s vedením klubu o nové. „Bavili jsme se s panem Nouskem o další spolupráci. Zůstávám otevřený dalšímu jednání. Možná zůstanu, možná ne. Každopádně jsem vděčný, že tady zatím můžu působit ve třetí nejvyšší soutěži na krásném stadionu a v krásném prostředí,“ pochvaloval si hráč, který část své kariéry prožil jako člen budějovického Dynama.

Černobílý dres mu nakonec nebyl souzený. „Díky mému tátovi a panu Ptáčkovi, kteří mě trénovali doma v písecké mládeži, jsem se probojoval do nejlepšího klubu v kraji. Došel jsem až do juniorky a třetiligového béčka. Další vývoj byl takový, že v poločase jednoho zápasu přišel pan Kotrba a oznámil, že juniorka by nám neprospěla a nebude nás držet. Prodali mě s Ondrou Sajtlem zpátky do Písku. Zpětně vidím, že to byl dobrý krok,“ ohlédl se za svojí anabází.