Stanislav Legdan nad nabídkou návratu neváhal. Ve Strakonicích jsem byl nadmíru spokojený, říká

Podzimní část sezony Jankovu vůbec nevyšla, když během třinácti zápasů získal jediný bod. Jak jste tuto situaci vnímal a bylo pro vás psychicky náročné jít od porážky k porážce?

Samozřejmě to není příjemná situace, když každý týden prohrajete zápas, na který se těšíte, a doufáte, že právě teď přijde ten okamžik, kdy se to změní. Nicméně jsou v životě horší věci než prohraný fotbalový zápas.

Uvítal jste možnost vrátit se do Strakonic, nebo jste ještě zvažoval jiné varianty?

Objevily se i nějaké jiné možnosti, ale když se ozval Venca Mrkvička, věděl jsem, že nabídku na návrat využiji. Ve Strakonicích jsem byl v předešlé sezoně nadmíru spokojený.

Myslíte si, že Jankov má ještě šanci na záchranu, nebo je tým už smířený se sestupem? Co by podle vás bylo třeba změnit, aby se situace otočila?

Nebudeme si nalhávat, že ta šance na záchranu je nějak vysoká. Nicméně se sestupem určitě nikdo smířený není, stejně jako tomu bylo v průběhu podzimu. Změnit se dá spousta věcí, ale nikdy nemáte záruku, že to bude úspěšný krok. Určitě by ale pomohla větší účast na trénincích a ustálení sestavy, protože téměř v každém kole někdo vypadl – ať už kvůli zranění, nemoci nebo práci. Nebylo pro trenéra vůbec jednoduché poskládat tým do zápasu.

Za dobu vaší absence se kádr Strakonic značně obměnil. Jak vnímáte nové složení týmu a jaká by měla být vaše role? Opět budete dirigovat obranu z postu stopera?

Myslím si, že tým je nyní zkušenější a má větší kvalitu než třeba loni. Moje role by se oproti loňsku neměla měnit (pokud se tedy dostanu do základní sestavy). Stoper je pozice, na které se cítím nejlépe, a nemyslím si, že by se to mělo měnit.

Co říkáte na posílení Strakonic? Má současný tým na to bojovat o nejvyšší příčky krajského přeboru?

Zcela jistě má. A z mého pohledu – se vší pokorou k ostatním týmům krajského přeboru – by hlavně měl. Ano, někdo mi to může při nějakém dílčím neúspěchu omlátit o hlavu, ale ten kádr hráčů i realizační tým má kvalitu na to, aby se umístil minimálně v TOP 3. O tom jsem přesvědčený a myslím si, že cokoli jiného by bylo považováno za neúspěch.

Kromě hraní za Strakonice působíte i jako trenér jedenáctky v SK Dynamo České Budějovice. Jak náročné je skloubit obě role? A co vás na práci s mladými hráči nejvíce baví?

Náročné to je, ale když máte fotbal rádi, vždy se to dá nějak zařídit. Mám syna Alexe v tomto věku a právě u dětí v této kategorii je krásné vidět čistou radost ze hry. Ta radost, když se něco nového naučí a chtějí se hned pochlubit, je k nezaplacení.

Je trénování směr, kterým se chcete ubírat po konci aktivní kariéry? Máte v hlavě nějakou dlouhodobou vizi?

Určitě chci u fotbalu zůstat, věnuji se mu celý život a stále mě baví. Trénování mě naplňuje a zřejmě to bude cesta, kterou se vydám. Ale možná to nakonec bude i něco jiného. Samozřejmě mám v hlavě nějakou myšlenku, vizi nebo cíl, ale to bych zatím nechal uzavřené.