Úspěšný týden semického Jakuba Keclíka. Stal se Mužem kola a posléze i otcem holčičky

Předně vám musím pogratulovat k narození potomka. Jaký je to pocit?

Mám velkou radost, je to moje už druhá holčička a jsem pyšný na maminku, jak to zvládla. Oslava teprve proběhne a zřejmě to necháme až na konec sezóny. Teď na ní stejně není prostor, protože holky jsou ještě v nemocnici a já se nyní starám o druhou dcerku. Oslavíme to zřejmě při dokopné.

Pojďme ale k fotbalu. Nad Sezimovým Ústím jste vyhráli o dva góly, o tři body jste ale museli bojovat až do konce zápasu. Vzdoroval nováček statečně?

Souhlasím, Sezimovo Ústí vůbec nebylo špatným soupeřem. Zvlášť druhý poločas, do kterého šli hosté s jednobrankovým mankem, byl z jejich strany dobrý. Sezimák dobře kombinoval od zadních řad a díky jeho aktivitě jsme se ve druhém poločase nedostávali tolik do hry. Bránili jsme hubený výsledek, dvakrát nás podržel gólman a pojistku jsme přidali až ke konci zápasu. Naše výhra se tedy rodila těžce.

Jak se zrodil váš vedoucí gól?

Jestli si to vybavuji správně, tak jsem sebral odkopnutý míč, uvolnil jsem se okolo obránce a před vápnem jsem si navedl míč na svoji slabší levou nohu. Já většinou nestřílím, ale v této situaci by mě asi tým sežral, kdybych nevystřelil. Vyslal jsem tedy projektil, který skončil až v síti.

Jak hodnotíte aktuálně šesté místo? Očekával jste tak dobré výsledky?

Sami jsme tím současným postavením v tabulce překvapení. Zejména když si vzpomeneme na loňský podzim, který se nám nepovedl. Jaro už bylo lepší a k tomu jsme v létě přivedli do týmu několik mladých, nadějných a velice kvalitních kluků. Navzdory krátké letní přípravě jsme se postupně sehrávali a dotáhli to až na současné šesté místo. Do konce podzimu zbývají ještě dvě kola a střed tabulky je hodně vyrovnaný, doufáme však, že šestou příčku udržíme.

Začátek podzimu přitom nevypadal vůbec dobře. Co vás nakoplo k lepším výsledkům?

Měli jsme celkem těžký los a k tomu jsme řešili na začátku sezóny poměrně dost absencí. V srpnu ještě čerpala řada kluků dovolenou a pořádně jsme se začali scházet až od září. Nastartovaly nás dvě výhry na hřištích soupeřů, ať už v Milevsku nebo ve Strunkovicích. Získali jsme body, se kterými se nepočítalo, a ty nám hodně pomohly k současnému šestému místu.

Dosud jste vlastně jediným týmem, který na podzim dokázal vedoucí Milevsko porazit. A není to poprvé. Zřejmě to na Milevsko umíte?

Možná to na něj umíme, ale spíš bych řekl, že jsme pro Milevsko nepříliš oblíbeným týmem. Za tu dobu, co hrajeme krajský přebor, jsme na jeho hřišti vyhráli dvakrát a jednou jsme prohráli gólem z poslední vteřiny utkání. Dlouhodobě máme s Milevskem nad očekávání dobrou bilanci.

Na začátku minulého týdne jste v dohrávce šestého kola poměrně nečekaně prohráli doma s Osekem a přerušili tak šestizápasovou šňůru bez prohry. Co se v tomto utkání přihodilo?

Já osobně jsem na zápase s Osekem nebyl, protože jsem byl oporou manželce. Už jsme měli po oficiálním termínu, kdy se měla narodit druhá dcera, takže jsem zůstal se ženou doma. Zápas tedy nedokážu úplně zhodnotit, nicméně měl jsem zprávy od kluků, že Osek vyhrál naprosto zaslouženě. My jsme byli málo aktivní a moc se nám nedařilo.

V Semicích hraje také váš bratr Pavel, který je jedním z nejlepších střelců soutěže? Hrajete spolu odmalička?

To je docela rozšířený mýtus, že jsme bratři. My jsme totiž s Pavlem bratranci. Ačkoliv jsme oba prošli mládeží v FC Písek, nikdy jsme spolu nehráli, protože určitý věkový rozdíl mezi námi je a tudíž jsme se v žádné věkové kategorii nepotkali. Prázdniny jsme ale často trávili u babičky v Semicích, kde jsme si spolu kopali na fotbalovém hřišti. Já jsem pak začal za Semice hrát, a když po pár sezónách skončilo béčko Písku, přišel k nám hrát i Pája, pro něhož byly Semice jasnou volbou. Nyní jsme rádi za to, kam jsme to se Semicemi dotáhli.