V Budějovicích jsem se trenérsky posunul, říká loučící se Dušan Žmolík

Právě skončená sezóna byla určitě lepší než ta první nováčkovská. Udělali mladí hráči za ten rok velký pokrok?

Když se podíváme na tabulku a výsledky, tak pokrok je patrný. Ovlivněné je to hlavně tím, že v podzimní části této sezóny byl tým kompaktní a nenabourávali ho tolik hráči s áčka. Kluci hráli spolu, byli na sebe zvyklí, a to byl zásadní rozdíl oproti předchozí sezóně. Hráči si na hřišti rozuměli, vyhýbala se nám i zranění.

Jaro už ale nebylo tak oslnivé.

Oslnivé to nebylo především výsledkově, hra ale nebyla špatná. Je fakt, že jsme nebyli tak dominantní jako na podzim, ale ještě na začátku jara jsme výsledky měli. Pak se nám ale přestalo dařit střelecky, dostávali jsme i zbytečné góly a naše výsledky šly dolů.   

V čem vidíte příčiny?

Hlavní příčinu vidím v tom, že někteří kluci se připravovali s áčkem, a my jsme trénovali s menším počtem hráčů. Tréninky pak sice byly hodně intenzivní, ale nemohli jsme zklidnit hru a podržet balón. To se následně projevilo i v zápasech. Naše hra byla uspěchaná a někdy jsme působili zmatečně. Ale od té doby, co se vrátili kluci z áčka a začali jsme zase trénovat s větším počtem hráčů, hra se zklidnila a herní forma začala narůstat. Proto byl konec sezóny z naší strany herně lepší než začátek jara, i když výsledky tomu úplně neodpovídaly.

Vítězství přišlo po sérii porážek až v posledním kole s Karlovými Vary?

Je to tak, výhra ale klidně mohla přijít už dřív. Prohráli jsme krásný zápas doma s Plzní a podobně se dá hovořit o porážkách s Přešticemi a Povltavskou, které byly také hodně nešťastné. Byla by velká náhoda, kdybychom se utkali podruhé a znovu bychom takto smolně prohráli. Zmíněné zápasy jsme herně zvládli, na hřišti jsme dělali přesně to, co jsme si řekli, jenom jsme se trápili střelecky. Věřili jsme ale, že příště smůlu prolomíme.

Mohlo být příčinou jarního poklesu formy i zranění brankáře Colina Andrew, který držel pětizápasovou šňůru bez obdržené branky?

Brankáři to v našem týmu nemají jednoduché. Během utkání většinou moc práce nemají a často je to o jednom nebo dvou zákrocích, které musí předvést. Je to něco jiného, než když je gólman v neustálé permanenci. Colin v každém utkání vytasil jeden, dva klíčové zákroky, kterými nás výrazně podržel. Gólmani, kteří ho museli nahradit, to měli složité, protože nebyli rozehraní a nebyli zvyklí na mužskou soutěž, která je jiná než ta dorostenecká. Jinak si ale myslím, že i když jsme dostali jeden či dva góly navíc, pořád jsme měli dostatek šancí na to, abychom zápasy vyhrávali. Třeba poslední duel s Karlovými Vary jsme vyhráli 5:2 a takto jsme mohli zvládat i ostatní zápasy, kdybychom proměňovali šance. Když to shrnu, ztráta Colina mohla mít na naše výsledky určitý vliv, ne ale až tak zásadní. Na postu brankáře chyba nebyla.

Kdo ze současných hráčů béčka má nejlepší předpoklady prosadit se v prvoligovém áčku Dynama?

To je těžké odhadnout. Někdy v lize hrají kluci, o kterých bych neřekl, že mají na tuto soutěž předpoklady, jindy jsem zase potkal talenty, o nichž jsem si myslel, že by měli ligu hrát, ale oni ji nehrají. Rozdíly mezi hráči jsou často minimální, většina mladíků má natrénováno, a je to především o tom, komu dá trenér šanci.

Důvěra trenéra je rozhodující?

Pokud kterýkoliv hráč z juniorky dostane příležitost trénovat a hrát s áčkem a nezlomí se nad ním hůl hned po prvním nepovedeném zápase, získá sebevědomí, zvykne si na tempo a má na to, aby hrál fotbal na slušné ligové úrovni. Každý hráč má své přednosti i nedostatky, na jejichž odstranění musí pracovat. A je především na trenérech áčka, jestli mu dají šanci. Každý hráč mezi patnáctým a devatenáctým rokem je perspektivní, když pak ale zaklepe na kabinu áčka, začne se o tom pochybovat. Tohle myšlení je třeba změnit. Řada kvalitních ligových hráčů se do ligy často dostane náhodou. Jsou mladíci, pro které trenéři sáhli do juniorky spíš z nouze, a oni se dokázali prosadit, aniž by se to od nich čekalo. Tak se z mnoha mladých hráčů, s nimiž se ale moc nepočítalo, stali kvalitní ligoví fotbalisté.

Jak jste byl spokojený se zapojením mladých hráčů z dorostu?

Pokud to bylo jen trochu možné, snažili jsme se co nejvíc zapracovávat kluky z dorostu. Je pozitivní, že zápasy zvládali. U starších kluků zase oceňuji, že chápali, že je potřeba dávat prostor mladším. Třeba takový Kuba Pařízek správně pochopil svou roli, když jsme na jeho postu zkoušeli dorostence Matěje Faltuse. Kluci z akademie byli určitě přínosem a třeba Tuguldur Gantogtokh dal i nějaké góly. Mladíci si alespoň přičichli k chlapskému fotbalu a zjistili, o čem to je. Všichni mají předpoklady prosadit se ve třetí lize, je jenom na nich, jak budou pracovat.

V Českých Budějovicích končíte definitivně?

Ano, moje štace v Dynamu skončila. S klukama už jsem se rozloučil a poděkoval jim za ty úžasné více než dva roky. Jsem rád, že jsem tu mohl být. V Budějovicích jsem se trenérsky určitě posunul, naučil jsem se spoustu nových věcí a získal cenné zkušenosti.

Jak bude vypadat vaše nejbližší budoucnost?

Přesouvám se do Pardubic, kde budu působit v prakticky totožné funkci jako v Dynamu. Navíc budu jedním z asistentů trenéra A-týmu. Budu tak mít větší možnost vyzkoušet si, jak funguje propojení mezi mládežnickým týmem a ligovým mužstvem v praxi. Budu mít větší přehled o mladých hráčích a i pro ně by mohlo být snadnější prosadit se v první lize.