Dík patří i našim stoperům, s nimiž se mi výborně spolupracuje, říká po třech vychytaných nulách Tomáš Hřebejk

Všichni se shodli, že šlágr s Olešníkem jste odchytal výtečně. Jak to cítíte vy?

Paradoxně jsem začal chybou, po které se Olešník dostal do gólové šance, takže začátek z mé strany nebyl ideální. Postupem času jsem se ale do toho dostal a pak už jsem se cítil dobře. Musím říci, že nám zápas sednul a hlavně, že jsme dali ty tři góly. Vlastně jsme proměnili všechny tři šance, které jsme v prvním poločase měli. To nás uklidnilo a pak už jsme hráli přesně to, co jsme potřebovali, a zápas jsme dovedli do vítězného konce.

Který z vašich zákroků považujete za klíčový?

Asi ten první, kdy jsem napravil svou vlastní chybu, byl nejdůležitější. Tuším, že jsem zmařil šanci Janu Řepovi. Kdybychom dostali gól, mohl se zápas vyvíjet úplně jinak. Pak jsem měl v první půli ještě jeden zákrok, který byl také hodně důležitý.

Prožíváte skvělé období, ve třech jarních zápasech jste ještě ani jednou neinkasoval. Už jste někdy v kariéře zaznamenal takovou šňůru?

Přiznám se, že v Rakousku jsem nezaznamenal ani tři výhry za sebou, natož tři nuly. Je to příjemné. První zápas v Týně nebyl z naší strany úplně optimální, rozhodli jsme se ho až v závěru, v posledních dvou kolech si to však sedlo a tým fungoval výborně. Největší radost mám ale z toho, jak nám pracuje defenziva, o které se říkalo, že není naší nejsilnější stránkou. Těší mě, že utkání s tak kvalitním mužstvem, jako je Olešník, jsme odehráli bez obdržené branky. Je to také zásluha obou stoperů, ať už Dominika Malého nebo Matyáše Zachaře, s nimiž se mi výborně spolupracuje.

Dá se říci, že máte životní formu?

To nevím, jestli se to dá takhle říci. Každopádně začátek zimní přípravy byl pro mě těžký, jelikož tréninky byly náročnější, než na co jsem byl zvyklý. Kromě toho jsem z přípravy několikrát vypadl kvůli zranění, takže jsem v zimě netrénoval úplně tak, jak bych potřeboval. V přípravných zápasech to bylo znát. Už jsem se ale do toho zase dostal a jak pravidelně chytám, tak mi roste sebevědomí a získávám potřebnou jistotu. Nyní se tedy cítím dobře a věřím, že to tak bude pokračovat co nejdéle.

Současná Malše má velkou sílu. Hrál jste někdy za tak silné mužstvo?

Nevím, jestli se to dá srovnat s týmem, jaký jsme měli před lety v divizi. Současné roudenské mužstvo je však svou kvalitou nejvýš, za lepší tým jsem zřejmě nikdy nechytal.

Jak se tváří brankáři, kteří v Roudném chytali na podzim a na jaře zatím příležitost nedostali. Podporují vás?

S klukama máme dobré vztahy, v tom problém nevidím, ale chytat chce samozřejmě každý. V Roudném máme pět brankářů na dva manšafty, což je docela dost. Během víkendu se do brány dostanou jen dva z nich, takže pro ty zbylé je to pochopitelně náročné. Ale tak to prostě chodí.

Do krajského přeboru jste se vrátil po několika letech. Jaké máte dojmy ze soutěže po třech odehraných jarních kolech?

Zatím jsme odehráli tři dost odlišné zápasy. Hned první proti Týnu nad Vltavou byl hodně ovlivněný terénem. Olešník byl nadmíru kvalitním soupeřem, naopak proti Jankovu bylo naše vítězství mnohem jednodušší. Celkově mám pocit, že úroveň krajského přeboru je stejná jako dřív, což znamená, že není vůbec špatná.

Teď jedete do Protivína. Co od tohoto zápasu očekáváte?

Očekáváme další těžké utkání, protože pokud si dobře pamatuji, Protivín byl vždy velice bojovný manšaft. Zároveň vím, že v Protivíně mají velice šikovné kluky. Svou roli může hrát i terén, takže nás určitě nečeká nic lehkého. My jsme ale nyní ve velice dobrém rozpoložení, a pokud k zápasu přistoupíme, jak máme, věřím, že si odvezeme tři body.