Obrana pracovala jako švýcarské hodinky. Zase tolik práce jsem neměl, říká skromně brankář Colin Andrew

Na jaře jste ani jednou neinkasoval. Jaký je to pocit?

Je to skvělý pocit, vychytaná nula je pro brankáře nejvíc, co může být. Zároveň to ukazuje sílu našeho mužstva. Od chvíle, co jsme postoupili do třetí ligy, jsme udělali obrovský posun dopředu.

Ve kterém zápase jste si zachytal víc?

Řekl bych, že asi s Duklou, avšak díky výborné práci celého mužstva jsem ani v jednom utkání zase až tolik práce neměl. Obrana fungovala jako švýcarské hodinky.

Mluvíte perfektně česky, vaše jméno ale zní exoticky. Jak to s vámi je?

Můj táta pochází z Nigérie, maminka z Prostějova a já jsem se narodil v Praze 2. Původem jsem tedy Pražák, ale mé kořeny sahají až do Afriky.

Čeština je tedy váš mateřský jazyk?

Určitě, já se považuji za stoprocentního Čecha, a kdyby se mě někdo zeptal, koho bych chtěl reprezentovat, tak určitě v první řadě Česko. I když ani reprezentování Nigérie bych se nebránil, kdyby se naskytla možnost.

Ovládáte i jiné jazyky?

Ještě anglicky mluvím docela obstojně, určitě ale ne tak dobře jako česky.

Jak jste se vlastně dostal do jižních Čech?

Před třemi roky si mě pan Malura vytáhl do dorostu Dynama. V té době jsem chytal v Praze za Motorlet a pan Malura mě oslovil po vzájemném utkání s Dynamem, které jsme vyhráli na penalty. To bylo v zimě a v létě jsme pak dotáhli můj přestup do konce. Od té doby v Dynamu tvořím svoji budoucnost.

Jak se vám v Dynamu líbí?

Práce s mládeží je v Dynamu na skvělé úrovni a já si servis, jaký tu dostáváme, nemohu vynachválit. Podmínky mám určitě daleko lepší, než jaké jsem měl v Motorletu nebo v pražské Admiře, kde jsem také hrával. Dokonce bych to v Budějovicích přirovnal k prostředí v pražských S.

A jak se vám žije v samotném městě?

Město se mi taky líbí, České Budějovice jsou oproti Praze klidnější a i lidé jsou tu víc v pohodě. Cítím tady takovou rodinnou atmosféru. V Praze je větší chaos a lidé se pořád za něčím honí.

S fotbalem jste tedy začínal v Praze?

Ano, s fotbalem jsem začínal vlastně dost pozdě, až v jedenácti letech. Předtím jsem jen tak pobíhal po ulicích a kopal s klukama do balónu. Jednoho dne jsem pak díky své babičce zavítal do pražského klubu Praga a tam jsem udělal své první fotbalové krůčky.

Díky svým výkonům jste si vydobyl pozici třetího gólmana v áčku Dynama a profesionální smlouvu. Cítíte důvěru trenérů?

Od té doby, co jsem s A týmem, jde moje výkonnost postupnými krůčky nahoru, za což vděčím trenérům, kteří se mi věnují. V áčku je to Zdeněk Křížek a v béčku Dan Havlíček. Nyní se to ukazuje i ve třetí lize a mé šance se, myslím, zvyšují. Uvidíme, co bude v létě, ale rád bych se popral o příležitost tady na jihu Čech.

Věříte, že by příležitost nastoupit v první lize mohla přijít ještě v této sezóně?

Těžko říct, ale bylo by to hezké. Já se teď soustředím hlavně na sobotní zápas s Admirou v České fotbalové lize. Bylo by samozřejmě pěkné, kdybych dostal o víkendu šanci v ligovém utkání s Karvinou. Může se stát cokoliv, teď to ale asi není na pořadu dne.

Prý jste i fotbalový rozhodčí?

Ano, je to takový můj koníček a odreagování se ve volném čase. Vidím aspoň fotbal z jiné perspektivy a moc mě to baví.

Jaké máte plány do budoucna?

Netajím se tím, že mám ty nejvyšší cíle. V první řadě bych si rád zachytal za Dynamo v první lize. Mým dalším snem je potom angažmá v anglické, španělské, italské či německé lize. O tom sním a za tím si také jdu.