Na paty už mi šlapou mladí a šikovní divočáci, ještě to ale zvládám, směje se Jakub Píša

Jakým soupeřem byl tým Dražic?

Dražice byly nepříjemným soupeřem, ale utkání jsme si zkomplikovali sami. Po prvním poločase jsme měli vést větším rozdílem. Ve druhé půli jsme možná byli nervózní, abychom neinkasovali. Jsem rád, že jsme zápas nakonec zvládli.

Můžete popsat váš vedoucí gól, který padl už v deváté minutě utkání?

Gól padl po společné akci po dlouhém nákupu na Taubiho (Tomáš Tauber, pozn. red.), který to sklepl na Tomáše Pecku, a mě Peci našel samotného před brankářem.

Skóroval jste už v minulém kole v Protivíně a nyní proti Dražicím znovu. Cítíte se v dobré formě?

No tak bylo už na čase, abych začal dávat nějaké góly. Za to jsem rád. Aktuálně se cítím v herní pohodě, ale to vše už je minulostí, a nyní už se zase soustředíme na další zápas v Milevsku.

V předchozích sezónách jste působil ve Vodňanech. Jak došlo k tomu, že jste se objevil v Hluboké nad Vltavou? Nelákal vás nováček z Roudného, kde jste řadu sezón také úspěšně působil?

Hluboká mě kontaktovala už dříve, ale rozhodl až příchod Rudy Otepky, který mě nakonec zlomil a jsem za to rád. Na Hluboké máme výborné podmínky i tým. Do Roudného mě to samozřejmě láká pořád, to je srdeční záležitost. Pan Bernát mě i oslovoval, ale cítil jsem v sobě, že by na to nebyla vhodná doba se vracet. Roudné zaslouženě postoupilo a podle mého by měli hrát ti, kteří se o to zasloužili. Na mém postu tam mají velice kvalitní hráče. Prostě jsem to takhle cítil. A asi jsem ještě potřeboval jednu novou výzvu, což jsem na Hluboké rozhodně našel.

Právě v domácím šlágru proti Roudnému jste v hlubocké sestavě chyběl. Mrzelo vás to?

Samozřejmě, že mě to mrzelo, ale dostal jsem od manželky k výročí dovolenou v Palermu a nemohl jsem to odmítnout. Deset let se řídí naše víkendy a dny v týdnu podle mého fotbalu a jednou jsem musel udělat výjimku. Někdy jsou důležitější věci. Jak klukům, tak trenérům jsem vděčný za pochopení této situace, i když jsem si v kabině musel vyslechnout pár narážek, všechno ale v rámci vtipů.

Jak těžké je prosadit se v nabitém kádru Hluboké?

Těžká otázka. Je to těžké jako v každém jiném týmu, i když ten náš je hodně specifický. Ale vážně, pro mě už to někdy těžké je. Věk nezastavím, tím neříkám, že jsem dědek, i když v kabině mi tak někdy říkají (úsměv). Na paty už mi šlapou mladí a šikovní divočáci, ale ještě to zvládám.

V útoku nastupujete s Tomášem Tauberem, on ale nastřílel třikrát víc branek než vy. Takhle máte rozdělené role, že on dává góly a vy ho podporujete?

Rozdělené role nijak nemáme. Většinou hraji na hrotu sám a pode mnou rotuje trojice střeďáků. Každý jsme úplně jiný fotbalista a s Tomášem nesoutěžím. Proto má taky pěkný náskok (smích). Ale já mu každý góly přeju, stejně jako každému v kabině. Moc to neřešíme, víme, kde jsou naše kvality a ty se každý z nás snaží prodat. Chceme vystupovat jako jeden tým.

Mluvili jsme o tom, že už se nyní soustředíte na příští zápas v Milevsku. Tušíte, co vás tam čeká?

Určitě nás tam nečeká nic jednoduchého, jak si Milevsko pamatuju z dřívějších dob. Byl to vždy nepříjemný soupeř a připravujeme se na něj jako na každého jiného. V hlavách máme jen vítězství, ale o tom se rozhodne až na hřišti. Určitě nedostaneme nic zadarmo, ale jedeme do Milevska vyhrát.