Stanislav Legdan skóroval po standardkách. Vstup do utkání s Týnem nám vyšel parádně, chválí si stoper Strakonic

Už v 16. minutě jste vedli 3:1 a po půlhodině hry to bylo 3:2. Čím si vysvětlujete tak divoký úvod utkání?

V poslední době, řekněme v posledních třech kolech, se nám vstupy do zápasů daří. Dali jsme dva góly, nicméně vzápětí jsme si nechali dát hloupý gól na 2:1. Pak jsme sice dali na 3:1, ale zase jsme zalezli. Byl to divoký začátek, ale nám to vyhovuje, protože nejsme tým, který bude někoho jasně přehrávat. Vstup do utkání nám vyšel, a to bylo rozhodující.

Dva strakonické góly jste dal vy. To je na stopera docela slušný výkon, ne?

Jsem za to samozřejmě rád. V letošní sezóně jsem dal už tři góly a v tomto ohledu jsem spokojený. Nikdy to ale není dost a rád bych ještě nějaké přidal, aby nám to hlavně pomohlo k dalším bodům.

Jak ty vaše góly padly?

První gól jsem dal už v první minutě. Po standardce se ke mně dostal odražený míč, já jsem stál zády k bráně a zakončil jsem takovými rádoby nůžkami (smích). Kop přes hlavu, to bylo jediné, co šlo v této situaci udělat. Druhý gól padl po rohovém kopu na přední tyč, kde jsem stál já a prodloužil jsem to hlavou na zadní tyč. Jako stoper se nejčastěji prosazuji právě ze standardních situací.

První tři domácí zápasy jste prohráli, aniž byste vstřelili jediný gól. Nyní jste ale zaznamenali druhou domácí výhru v řadě. Stává se Křemelka opět nedobytným hradem?

Konečně jsme se doma chytli. Právě Semice a Týn jsou našimi konkurenty ve spodní polovině tabulky, takže to pro nás byly velice důležité výhry. Snad v tom budeme pokračovat, i když v dalším domácím duelu přivítáme Roudné, a to bude těžký zápas. Byl jsem se podívat, když hrálo Roudné u nás v Hluboké, kde bydlím, a obě mužstva podala skvělý výkon.

Uvítal byste možnost hrát doma v Hluboké nad Vltavou?

Za Hlubokou jsem hrál asi pět let, mám tady spoustu kamarádů, pak jsem ale měl zdravotní problémy se zády a kariéru jsem ukončil. Měl jsem velké bolesti a půl roku jsem vůbec nehrál. Víc jsem se začal hýbat, když jsem se začal věnovat dětem v Dynamu, a zjistil jsem, že záda už tolik nebolí. Rozhodl jsem se, že začnu zase hrát, ale Hluboká měla vloni výborné mužstvo a do jeho sestavy bych těžko zapadl. Proto jsem kývl na nabídku Prachatic. Šel jsem to zkusit na půl roku a zdraví naštěstí drží.

Prachatice ale krajský přebor neudržely a nyní jste ve Strakonicích. Jak k tomu došlo?

Zavolal mi bývalý spoluhráč Venca Mrkvička, jestli nechci jít do Strakonic, tak jsme to probrali u kafe a domluvili jsme se.

S fotbalem jste začínal ve Zlivi. Co říkáte skutečnosti, že mužský fotbal ve vašem rodném městě skončil?

Právě jsme to řešili s jedním kamarádem a shodli jsme se, že je to hrozná škoda. Zliv je takové větší město v českobudějovickém okrese a základna tady vždycky byla. I když se ve Zlivi hrál jen okresní přebor, aspoň něco tady pro mládež fungovalo. Nevím proč, ale chuť dělat fotbal ve Zlivi evidentně chybí. Moc mě to mrzí.

Třeba to ale není definitivní konec a mužská kategorie jednou zase bude hrát…

Snad ano. Dětí je ve Zlivi přitom hodně, ale ta „úmrtnost“ v dorosteneckém věku je velká. Není to ale problém jen Zlivi. Dnešní doba je jiná, než byla za mých mladých let.

Za sebou máte spoustu sezón v různých klubech. Na co nejraději vzpomínáte?

Moc rád vzpomínám na účinkování v Písku, když jsme vyhráli krajský přebor a postoupili jsme. Pak mi utkvěla v paměti sezóna, ve které jsem šel hostovat z Písku do Prachatic. To bylo někdy v roce 2009. Skončili jsme třetí v divizi a v Prachaticích tehdy byla vynikající parta skvělých fotbalistů. Za Tatran hráli Erik Koršala, Jarda Frnoch, Aleš Červenka, Kamil Tobiáš nebo Pavel Babka a hrát s těmito kluky mě hrozně bavilo. Divizi jsem si zahrál i ve Strakonicích, kde hráli Jirka Peroutka nebo Martin Vozábal. I na to rád vzpomínám. A to nepočítám Dynamo, které je v mé kariéře top.

A jak se vám líbí mužstvo, za které v současné době hrajete?

V současném strakonickém týmu jsou mladí hráči, kteří mají podle mě perspektivu. Věřím, že za tři roky mohou Strakonice patřit mezi špičku v kraji a usilovat o postup.

Tréninky jsou prý ve Strakonicích velice kvalitní.

Ve Strakonicích se trénuje třikrát v týdnu, já ale všechny tréninky z časových důvodů nestíhám. Jinak jsou ale tréninky ve Strakonicích na vysoké úrovni. Co je ale hlavně důležité, na tréninkách se sejde minimálně čtrnáct lidí. Když se přidají hráči béčka, je nás dvacet osm, a o tom se může jiným týmům na naší úrovni jen zdát. Kvalitní tréninky mohou hrát v závěru sezóny rozhodující roli. Kdo trénuje, ten bude mít navrch. Řekl bych, že Strakonice se budou v dalším průběhu sezóny jen zlepšovat.