Jan Vančura pověsil kopačky a trenérské otěže na hřebík
České Budějovice – Jan Vančura vloni dovedl jako trenér Černý Dub k historickému postupu do okresního přeboru. Kromě toho, že trénoval, vypomáhal i jako hráč přímo na hřišti. Ve finále okresního poháru byl vyhlášen nejlepším hráčem. Před padesátkou si řekl dost a fotbalu dal sbohem.
K fotbalu vedl odmalička také své syny. Starší Jan prošel Dynamem, mladšího trénoval v posledních dvou letech spolu s Liborem Šolcem v Roudném. Tomu je ale nyní konec, Jan Vančura se rozhodl po mnoha letech pro změnu. „Byl jsem trenér, s hráči jsme ale byli spíš kamarádi. V Černém Dubu je skvělá parta a jsem rád, že po mně přišel Jirka Anderle, který do týmu, věřím, výborně zapadne. Mě už to trochu zmáhalo fyzicky a zejména psychicky. Nyní mám hromadu času, zatím mi nic nechybí, takže jsem spokojený,“ usmívá se nad volnými víkendy.
Postup s Černým Dubem byla pro Vančuru taková třešnička na dortu za jeho úspěšnou kariérou. „Že skončím, o tom jsem uvažoval už na jaře. Nyní můžu odejít s čistým svědomím,“ říká. Postupů ale zažil Jan Vančura několik. Největšího úspěchu dosáhl v Dívčicích, s nimiž vyhrál krajský přebor a jednu sezónu si zahrál v jejích barvách divizi.
Hrálo se v Dubenci a Vančura vzpomíná, jak chodil jako hráč na brigády zkrášlovat zdejší hřiště. „Tam jsem strávil krásné tři roky. Parta byla v Dívčicích úžasná a ten klub mi přirostl k srdci. Byli tam kluci, kteří v Dynamu nakoukli i do ligy,“ jmenuje Vančura brankáře Daniela Kerla či útočníka Zdeňka Mikoláše.
Dařilo se také na hřišti a Dívčice skončily na velice lichotivém čtvrtém místě. Po sezóně však vedení klubu divizi nepřihlásilo a Jan Vančura odešel do Rakouska. V mužstvu SV Leiben strávil celkem třináct let. „Nejraději budu vzpomínat na všechny postupové sezóny a také na vynikající party v Dívčicích a v Černém Dubu,“ ohlíží se Vančura za svou kariérou.
Nudit se bez fotbalu určitě nebude. „Máme postaveno v Homolích, takže se věnuji práci na zahradě. Taky jsem se chtěl věnovat víc manželce, to se mi ale zatím tolik nedaří (smích). Ale jó, teď si spolu užíváme daleko víc než dřív, když jsem třeba šest dní v týdnu byl pryč,“ přibližuje Vančura, jak vypadají jeho dny bez fotbalu.
Dodává, že už toho bylo opravdu dost a že si nyní chce užívat fotbalového důchodu. „Zrovna přemýšlím, že půjdu s klukama večer na trénink. Potřebuji se proběhnout,“ naznačuje s úsměvem, že aktivní pohyb bude mít v jeho životě každopádně dál své místo.
Na mistrovské úrovni už hrát nebude, fotbal však zůstane jeho celoživotní láskou. „Dal mi především partu a kamarády. S mnohými se přátelím dodnes,“ vypráví Jan Vančura.
