Jsme jedna velká fotbalová rodina, říká třebětický kapitán Roman Nehyba
Třebětice – Nováček z jihovýchodního cípu jižních Čech se na čtvrtý pokus dočkal prvního bodového zisku. K domácí výhře nad Strakonicemi (5:1) zavelel kapitán Roman Nehyba dvěma přesnými zásahy. Především ten z trestného kopu, jímž zvyšoval na 3:1, patřil mezi klíčové. Naší redakcí byl 27letý středopolař vyhlášen Mužem kola.
Oslavili jste první výhru v soutěži, jak na to reagovali vaši fanoušci?
Fanoušci byli nadšení. Ono už doma proti Hluboké to bylo minimálně na bod, takže teď jak kabina, tak fanoušci cítili, že by to mělo přijít a jsem rád, že se to povedlo.
Jak říkáte, hráli jste s docela silnými soupeři a výsledek vždycky nebyl vůbec jednoznačný.
Ve všech těch zápasech, ať už venku s Olešníkem nebo doma s Hlubokou jsme hráli pěkný fotbal, ale po té fotbalové stránce jsme se jim asi ještě nedokázali úplně vyrovnat. Sráží nás chyby, ať v defenzivě, tak v ofenzivě, kde neproměňujeme šance. Může to být nováčkovskou nervozitou, teď se nám to ale povedlo prolomit a já doufám, že v tom budeme pokračovat i v dalších zápasech.
Vy jste hrál i Fotbalovou národní ligu, že?
Ano, pár zápasů tam mám. Byl jsem ale ještě mladý a hrál jsem spíše za juniorku, s A-týmem jsem jezdil spíše na lavičku, párkrát jsem si ale zahrál.
Takže žádný velký zážitek buď ze Znojma nebo z Vyškova nemáte?
Největší zážitek byl asi když jsem nastoupil v základní sestavě na nějakých sedmdesát minut v Opavě, kde bylo asi pět tisíc diváků a pořádně to tam vřelo. To byl asi takový nejsilnější moment v tom mladém věku.
To bylo za Znojmo nebo za Vyškov?
To bylo ve Znojmě. Ve Vyškově jsem hrál rok třetí ligu a tam asi nemám moment, který by mě nějak extra nadchnul. Ale ta Opava opravdu jo, to bylo velké. Bylo mi asi dvacet let a byl to krásný moment.
A v divizi jste se pak ocitl z toho důvodu, že jste ve Znojmě nedostával tolik příležitostí?
Po třetiligové sezoně ve Vyškově jsem se vrátil na přípravu do Znojma a čekal jsem, že dostanu šanci, ale úplně to tak nebylo. Za ten rok se změnilo dost věcí, změnili se trenéři, vedení klubu. Pan Kohoutek, který to tam vedl výborně a vykopal z divize až první ligu, tak to prodal. Teď se to tam vede ne moc dobře a když se podíváte na soupisku, najdete tam hodně cizinců.
Znojmo před čtyřmi roky nakonec druhou ligu neudrželo.
Já jsem tam byl, když se spadlo z ligy, pak to další sezonu vypadalo nadějně a skončilo se na třetím místě. Nahoru šla myslím Karviná a ještě někdo. O postup se hrálo asi až do předposledního kola.
Co vás přimělo k návratu do Třebětic?
Byl jsem ve Staré Říši pět let a zažil jsem tam krásné fotbalové roky. Byl tam mladý mančaft, byli tam i nějací kluci z Jihlavy, ze Zbrojovky a hodně silný mančaft. Nevím, co se stalo, mělo to tři roky vzestupnou tendenci a pak se to trochu zhoršilo. Někteří kluci odešli, něco stáhlo Rakousko. Pak to bylo takové trochu jako v tom Znojmě. Začali se tam tahat cizinci, nebyla tam ta zdravá parta jako na začátku. Kvůli tomu bych řekl, že to zdravé jádro, které tam bylo, se rozpadlo. Mě také provázela zranění, byl jsem na operaci s kolenem. Tady jsem věděl, co od toho čekat a když se nenaskytla nějaká zajímavější nabídka, tak jsem tady zůstal tu první sezonu v I. A třídě a pořád tu pokračuji.
Vnímáte teď i jiný přístup v Třeběticích k fotbalu? Je daleko nadšenější, než v předchozích angažmá?
Ano, je to úplně jiný level. Říká se to všude, ale je to tady taková jedna velká fotbalová rodina. Je do toho zapojených od zastupitelů v klubu po toho nejmladšího fanouška, který chodí na stadion, spoustu lidí. Výraznou měrou to podpořil trenér Černoch, který tomu dodává také profesionalitu. Člověk by si mohl říct, že šel do I. A, já ale můžu říct, že ty tréninky jsou i třeba na úrovni té třetí ligy, co jsem zažil ve Vyškově.
Teď po postupu do kraje i trochu více cestujete. Dříve jste se pohybovali jen na Hradecku, teď ale musíte do Mirovic, do Milevska, do Strakonic, tak jak to snášíte?
Jsou to dálky. V tomhle ty soupeři mají trochu výhodu, že to jezdí jen jednou za sezonu k nám a my to jezdíme každých čtrnáct dní. Neviděl bych v tom ale takový problém. Náš prezident Pepa Bastl nám umožňuje, abychom na většinu těch zápasů jezdili autobusem a je to lepší, než když se jede auty. Cesta mnohem více uteče, kord, když se vyhraje.
Co zatím říkáte na průběh soutěže?
Je to zajímavé, některé týmy mě tam trochu překvapily. Třeba od nás jsem čekal, ne po fotbalové stránce víc, ale že třeba budeme mít nějaký ten bodík navíc. Musíme ale makat a doufat, že výsledky se dostaví. Hluboká má dobrý mančaft, dobrého trenéra a za tím úspěchem jdou. Od Malše jsem toho moc nevěděl, to, co ale předvádí první čtyři kola nasvědčuje tomu, že to bude aspirant na titul.
V sobotu se utkáte se Semicemi, které ještě nevyhrály, takže těžké utkání? Budou chtít poprvé zvítězit, vy ale zase navázat na to vítězství.
Je to tak. My se tam ale o to pojedeme porvat, abychom nastartovali nějakou sérii vítězných zápasů. Od Semic ale úplně nevím, co mám čekat. Teď se jim tam vrátili nějací hráči, takže nás tam nečeká vůbec nic lehkého.
Sestava 5. (4.) kola krajského přeboru
Tomáš Teringl (Rudolfov)
Jiří Rubick (Hluboká), Václav Jirkovský (Jankov), Jakub Štochl (Mirovice)
Matěj Votava (Jankov), Tomáš Tauber (Hluboká), Roman Nehyba (Třebětice), Jakub Martinec (Olešník)
Sebastian Hosnedl (Osek), Viktor Kadlec (Roudné), Martin Průcha (Třeboň)