Myslel jsem si, že v mém věku už mě ve fotbale nic nepřekvapí. Omyl, říká Miroslav Zach

Vyhrát první zápas 4:0 v Týně nad Vltavou, to svědčí o tom, že Protivín je na začátku sezóny dobře připravený…

Přípravu jsme měli, musím říct, docela dobrou a do Týna jsme jeli s respektem k soupeři, proti kterému se nám obvykle nedaří. Nastupovali jsme s docela mladou sestavou, už dlouho se nestalo, aby bratři Vorlové, kteří byli po zranění, seděli jen na lavičce. Říkali jsme si, že i bod by byl dobrý.

Bylo to tak jednoznačné utkání, jak napovídá výsledek?

Utkání se nám nakonec povedlo, pomohla nám penalta v 15. minutě utkání. Vzápětí jsme sice přišli o zraněného Tomáše Zemana, naštěstí byl ale na lavičce připravený Míra Vorel. Uklidnil nás druhý gól těsně před koncem poločasu. Týn na nás ale ve druhém poločase vlétl a prvních deset minut nás zatlačil. My jsme se však se štěstím ubránili, a když jsme dali třetí gól, bylo rozhodnuto.    

Nemusel jste se před začátkem sezóny ve vašem úctyhodném věku trochu přemlouvat, abyste znovu naskočil do toho kolotoče zápasů a tréninků?

V přípravě jsem absolvoval téměř všechny tréninky a cítím se dobře. Pokud se vám vyhýbají zranění, trénujete a máte chuť do fotbalu, tak je to docela dobré.

Musíte víc odpočívat nebo naopak trénovat ještě víc?

Já jsem nikdy nebyl žádný velký technik a měl jsem to postavené na fyzičce. Je znát, že už třicet let poctivě absolvuji všechny letní a zimní přípravy. Když ale máme hrát zápasy dva dny po sobě, tak už je ta regenerace v mém věku horší. Musím ale říct, že z hlediska fyzické připravenosti mi to až tolik nevadí.

V současné době mají mnohé týmy i na vyšší úrovni problém dát dohromady mužstvo. Je dnešní generace hráčů jiná?

My jsme měli fotbal na prvním místě, až pak bylo všechno ostatní. Současní kluci to mají obráceně. Mají více zájmů a fotbal je třeba až na třetím místě. Je to dáno asi i dobou, my jsme neměli takové možnosti, jaké má současná generace, a proto jsme fotbal milovali. Nevím, co by se muselo stát, abychom nešli na trénink nebo na zápas. Dnešní kluci to mají jinak.

Kde všude jste hrál?

Já jsem začínal v Albrechticích nad Vltavou a okresní přebor jsem tam hrál až do svých dvaadvaceti let. Pak jsem přešel do Protivína a rovnýma nohama jsem skočil do krajského přeboru. Po pěti letech jsem se přesunul do divize. Zažil jsem ji v Písku, pak na hostování v Milevsku, rok jsem byl taky ve Strakonicích a nakonec jsem si asi tři sezóny zahrál divizi také v Čížové, s níž jsme vyhráli krajský přebor. Nakonec jsem skončil zase v Protivíně.

Na kterou sezónu vzpomínáte nejraději?

Nejraději vzpomínám na první divizní sezónu v Písku, bylo to po mě zase něco nového. Soutěž byla rychlejší a celkově kvalitnější. Bylo to sice časově náročnější, zahráli jsme si ale na pěkných stadionech v Praze či v Plzni. 

Máte nějaké konkrétní zážitky?

V divizi jsem hrál proti takovým hráčům, jako byli Petr Švancara nebo Standa Vlček. Bylo to v době, kdy byli buď vykartovaní nebo po zranění, a nastoupili za béčka svých týmů. Už to bude skoro dvacet let, ale tehdy to byl pro mne zážitek.

Vždycky jste hrál v obraně?

V Protivíně jsem hrál záložníka, v Písku ze mě udělali krajního ofenzivního beka a to mi zůstalo až do minulé sezóny. Myslel jsem si, že už mě ve fotbale nic nepřekvapí, ale mýlil jsem se. Před touhle sezónou totiž skončil náš dlouholetý stoper Radek Vojta a trenér ukázal na mě. V Týně to tedy byla moje premiéra na postu stopera.

Jak dlouho ještě hodláte hrát fotbal?

Už pět let říkám, že to byla moje poslední sezóna. Náš předseda Vašek Křišťál ale říká, že mám smlouvu až do mých padesáti let, to znamená ještě dva roky (smích). Koupil jsem si nové kopačky, tak je škoda nyní končit. Budu hrát, dokud je neroztrhám, a to klidně můžou být ještě ty dva roky (úsměv).

Jaké má Protivín cíle v této sezóně?

Dřív jsme mluvili v Protivíně o divizi, ale nyní jsme skromnější. Chceme se pohybovat v horní polovině tabulky a hrát fotbal pro diváky.