Jsme nesmírně šťastní, krajský přebor do Roudného patří, ulevilo se Pavlu Cepákovi

Jak těžké je vyhrát I. A třídu?

Určitě to bylo těžké, protože po podzimu jsme měli šest bodů ztrátu na vedoucí Strunkovice, jež po podzimu vedly po zásluze. Na jaře jsme to chtěli soupeřům nad námi znepříjemnit a nakonec jsme soutěž vyhráli. Na jaře jsme byli jasně nejlepší mužstvo. Ztratili jsme pouze v úvodním duelu ve Strunkovicích za remízu 1:1, ostatní zápasy jsme vyhráli jasně, navíc hodně z nich velkým brankovým rozdílem.

Vstup do sezóny se přitom Roudnému nepovedl a po třinácti kolech se postup nezdál být zrovna reálným…

Vezměte si, že po prvních dvou kolech jsme neměli výhru. Remizovali jsme 2:2 ve Čkyni, následně jsme prohráli doma se Strunkovicemi a navíc byl v tomto utkání vyloučen Pavla Cepák, můj syn. Dále jsme prohráli v Mirovicích a body jsme ztratili také ve Vodňanech. Na podzim jsme tedy poztráceli dost bodů. K tomu ještě v utkání s Planou dostal červenou kartu a následný šestizápasový trest Viktor Kadlec. Bylo to nepříjemné, na jaře jsme ale dominovali a jsme nesmírně šťastní, že nám to s postupem vyšlo. Jsem přesvědčený, že krajský přebor do Roudného patří.

Na jaře byl jedním z klíčových zápasů hned ten první ve Strunkovicích. Dlouho jste prohrávali a vyrovnat se vám podařilo až v nastavení. Nyní s odstupem času měl gól na 1:1 cenu zlata?

Ta branka sice padla až v 92. minutě, ale platila a byl pro nás nesmírně důležitá. Celou dobu jsem věřil, že i ten jeden bod se může v konečném součtu hodit. Kdyby Mirovice neprohrály v posledním kole s Vimperkem, platilo by to na sto procent.

Asi by to byl velký průšvih, kdybyste se ze Strunkovic vraceli s nulou…

Měli bychom to samozřejmě mnohem těžší a museli bychom čekat na zaváhání našich největších soupeřů. Mirovice zaváhaly v Kamenném Újezdu a v Plané, jako nejdůležitější se ale ukázala naše domácí výhra nad tímto soupeřem ve 23. kole. Tento důležitý zápas jsme zvládli a jednoznačně jsme ho vyhráli 3:0.

Jak se lišil současný tým Roudného od toho loňského?

Hráči jsou zase o rok starší, získali zkušenosti a větší klid. Vloni kluci nezvládli v závěru sezóny důležitý domácí zápas s Vodňany, a buďme rádi, že se to letos neopakovalo. Hráči měli velkou vůli a byli výborná parta. Mně zase hodně pomohl asistent Rezek, výborně jsme se spolu doplňovali a celý tým táhl za jeden provaz.

Jak hodnotíte jednotlivce?

Po podzimu se vrátil po zranění do sestavy Martin Vlk, ofenzívu navíc výrazně okysličil také Václav Míka, který přišel během zimní pauzy. Ten byl produktivní hlavně v úvodu jara, ale i ke konci. Také Martin Vlk se chytil a začal dávat góly. Veškerá tíha, pokud jde o střílení branek, tak neležela pouze na Viktoru Kadlecovi.

V ofenzívě nastalo oproti loňsku, ale vlastně i oproti letošnímu podzimu skutečně výrazné zlepšení. Podobně se ale dá hovořit i o defenzívě?

Oproti podzimu se uzdravil brankář Havlíček a byl naší jistotou mezi třemi tyčemi. Proti Čkyni inkasoval po hodně dlouhé době. Předtím udržel v sedmi utkáních čisté konto. Na jaře jsme ale dominovali jako tým a soupeře jsme přehrávali.

Po výhře v předposledním kole na půdě Lhenic jste věděli, že neskončíte hůře než druzí. S ohledem na situaci v krajském přeboru bylo zřejmé, že z I. A třídy do nejvyšší krajské soutěže postoupí nakonec nejlepší tři týmy a Roudnému postup neunikne. Vy jste ale oslavy odmítal. Opravdu se vám ani trochu neulevilo, že máte postup prakticky jistý?

Ne, opravdu jsme takhle nepřemýšleli. Objevovaly se různé spekulace, například jestli se do divize přihlásí Jindřichův Hradec. Byli jsme zkrátka nastavení tak, že chceme soutěž vyhrát. Chtěli jsme mít jistotu postupu z prvního místa. Proto jsme oslavy odložili až na poslední kolo. Na závěrečný zápas proti Čkyni jsme se proto připravovali celý týden úplně stejně jako na ty předchozí, v tréninku jsme nepolevili ani na moment.

Na vašem výkonu bylo opravdu znát, že nehodláte ponechat nic náhodě a od začátku jste do toho šli naplno…

Závěrečné utkání se Čkyní jsme zvládli hlavně v prvním poločase, kdy jsme dominovali a po pětadvaceti minutách vedli 3:0. Druhý poločas se už jen dohrával. Především jsme si přáli, aby se někdo zbytečně nezranil. Proto jsem v poločase na kluky apeloval, aby zápas dohráli hlavně v klidu a neudělali nějakou chybu. Zápas byl rozhodnutý a o postup už jsme nemohli přijít.

Jedná se ve vaší kariéře o největší trenérský úspěch?

Dá se říct, že asi ano. Těch úspěchů jsem tu ale zažil víc, třeba když jsme s roudenským dorostem postoupili do divize. Vloni jsme zase s béčkem vyhráli I. B třídu. Zrovna jsme se o tom bavili a říkali mi, že už jsem byl u mnoha titulů. V Roudném jsme jich udělali asi sedm, ale je pravda, že letošního postupu do krajského přeboru si cením nejvíc.

S jakým kádrem půjdete do krajského přeboru? Počítáte, že většina současných hráčů se v týmu udrží?

Všechno je teď čerstvé a nyní si chceme hlavně užít oslavy. Jsou tady každopádně mladí a šikovní hráči a o případném doplnění mužstva se musíme s vedením poradit. Víme, kde nás tlačí bota, v tuhle chvíli ale o kádru na příští sezónu nepřemýšlíme. Uvidíme až tak za týden nebo za dva podle situace v jiných manšaftech. Teď však jdeme slavit.