Přijedu se někdy podívat, slibuje Jan Satrapa

Jihočeši nastoupili aktivněji a vytvořili si převahu, kterou za necelou půlhodinu korunovali dvěma pěknými góly. Štěpán Koreš nastřelil tyčku a pokračující tlak zužitkoval Ondřej Sajtl, jenž v 17. minutě otevřel skóre polovysokou střelou zdálky. Ve 22. minutě přidal druhou trefu Marek Kalousek, který se nejlépe zorientoval ve skrumáži.

Od stavu 2:0 se začal měnit obraz hry. Písečtí už nedrželi plynový pedál těsně u podlahy, zatímco Pražané ho mačkali stále intenzivněji. Výjimku nabídla Kalouskova příležitost deset minut před přestávkou. „Blížil se konec poločasu a nám se asi zdálo, že se nemůže nic stát. Jenže Vltavín je kvalitní soupeř. Ze strany se hosté probili do pokutového území a byla z toho penalta. Musíme přiznat, že zasloužená,“ komentuje Jan Satrapa událost ze 44. minuty.

Úplně vypadli ze hry

Míč si nachystal Dominik Tichý, jenže domácí brankář se lépe zkoncentroval a vystihl jeho úmysl. Střela do levé poloviny branky nepřešla přes čáru. „Nechytnu už nic jiného, než penaltu,“ vtipkuje muž, který spojil kariéru hlavně s týmem Písku, ale také s Čížovou a Táborskem. „Vždycky koukám, jak si hráč staví balon a rozbíhá se. Záměrně jdu na druhou stranu a střelec si podle mého myslí, že to má v kabeli. Snaží se jenom, aby trefil bránu, což mi poskytuje výhodu,“ odhaluje know how.

Po změně stran uběhly necelé tři minuty a hosté si dopřáli korigující gól. Přesnou střelou z otočky napravil Dominik Tichý svůj penaltový neúspěch. „Vstup do druhé půle byl z naší strany špatný. Kluci mi chtěli pomoct, ale dvakrát se to ztečovalo a byl jsem na to krátký,“ rekapituluje Jan Satrapa, jenž podle plánu po 60. minutě opustil trávník a za ovací vděčného publika přenechal správcování v prostoru mezi tyčemi mladému Petru Lukešovi.

Z lavičky přihlížel, jak střídající kolega inkasuje již po osmi minutách pobytu na hřišti. Nedosáhl na výživnou střelu Davida Matějky pod břevno. „Předtím jsme něco odbránili a zřejmě jsme získali pocit, že soupeř už přestane běhat. Zakrátko nás potrestal a my jsme úplně vypadli z naší hry. Nabudili se naopak hosté,“ líčí další vývoj, z něhož se mohl vyklubat pořádný průšvih.

Pracovaly nervy

Z neslaného nemastného výkonu píseckého mužstva se naštěstí zrodila akce, po níž si Jihočeši v 86. minutě zajistili první jarní vítězství na domácí půdě. „Michal Němeček převedl nádherné sólo a prostrčil míč chladnokrevně na Káju Malého. Ten to proměnil a musím zdůraznit, že z těžkého úhlu. Bouchnul to tam bez přemýšlení. Někdy to musí člověk takhle udělat. Výsledkem 3:2 jsme v posledním utkání trošku odměnili fanoušky, ale nervy pracovaly až do konce,“ pronáší s úlevou.

Ve fotbalovém prostředí se říká, že je lepší jednou prohrát a jednou vyhrát, než dvakrát remizovat. Písečtí se dočkali tříbodového úspěchu u břehu Otavy na poslední možný pokus. „Moc a moc jsme chtěli urvat výhru dávno v předešlých kolech, jenže třeba s Domažlicemi jsme se štěstím dosáhli alespoň na vyrovnání,“ říká Jan Satrapa po souboji s Vltavínem. Skoro všechny podstatné momenty našly dějiště opravdu na straně říčního toku. Do branky bližší továrnímu komínu Jitexu padly první dva góly Písku a také oba z kopaček vyslanců z hlavního města.

Teprve rozhodující trefa se podařila na opačném konci areálu. „Je to tak. Brána u břehu už letos skousla hodně gólů,“ přitakává třicetiletý gólman po domácí rozlučce s mateřským klubem. „Jsem rád, že se povedl výsledek. Něco jsem chytil, i když v úvodu to nevypadalo nejlíp. Vyklouzl mi balon z ruky. Vypadalo to strašně. Ještěže tam byl Něma (Michal Němeček – pozn.), který se tam vrhnul a nějak to odkopl. Zápas mohl vypadat úplně jinak,“ přiznává.

Zamíří do Pražského přeboru?

Co jej vedlo k rozhodnutí uzavřít písecké angažmá? „Zrálo to ve mně delší dobu. Zvažoval jsem konec už loni, ale ještě jsme to zkusili dát do kupy. Bydlím v Praze, dojíždím čtyřikrát pětkrát v týdnu, což je strašná porce času a kilometrů. Lezlo mi to na mozek. Poslední půlrok jsem věděl, že skončím, ale důvod v žádném případě nespočívá v tom, že tady nejsem spokojený,“ ujišťuje.

Rodnou hroudu opustil Jan Satrapa ve dvaceti. Bydlel v Českých Budějovicích, potom krátce v Holandsku. Nyní žije v české metropoli. Pracuje ve firmě svého kamaráda. „Montujeme chladící technologie. Klimatizace, tepelná čerpadla, vybavení do gastra, všechno co se týká chlazení. Chtěl jsem poznat nové lidi, našel jsem dobré pracovní podmínky. Řada těch, s nimiž jsem vyrůstal, se rozletěla někam pryč, takže jsem zvolil variantu, že se taky vypravím o kousek dál, abych zjistil, jestli je tam tráva zelenější,“ usmívá se. „Do Písku se přijedu někdy podívat,“ slibuje.

Starost o prodloužení pobytu na sportovních kolbištích přechodně odsunul na vedlejší kolej. Vložil síly do závěru sezony v Písku a bojoval s týmem o záchranu. Podařilo se. „Chtěl bych ještě hrát, ale jsem hodně unavený. Tréninková porce na úrovni 3. ligy a k tomu každý den osm hodin v práci nenechá člověku prostor na nic jiného. Mám nějaké nabídky, ale ještě jsem se nerozhodl. Asi to budu směrovat někam níž, možná do Pražského přeboru,“ kalkuluje.