Pavel Novák: V Rakousku jsem si to užíval. S návratem jsem nepočítal

Pavle, stal jste se novou posilou Táborska. Jak se ten váš příchod upekl?
Upekl se úplně na poslední chvíli. Oslovil mě někdy minulý týden Martin Vozábal a podle mě zbývalo do konce přestupového období necelých třicet šest hodin. Říkal, že se jim zranil stoper a jak bych tvářil na to, kdybych jim do konce sezony šel pomoct. Popravdě mě přemlouval asi celé odpoledne a nakonec jsme dospěli k nějaké dohodě, jak by to šlo udělat, protože v létě jsem skončil s profesionálním fotbalem a začal jsem si budovat i mimofotbalovou kariéru. A v práci bych kvůli tomu určitě ze dne na den neskončil, takže jsme museli dojít k nějaké dohodě, což se povedlo.

Uplynulý půlrok jste strávil v Rakousku. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Byla to zase úplně jiná zkušenost než s profesionálním fotbalem. Musím říct, že mě mile překvapila rakouská kabina, kde kluci perfektně fungovali a dalo se s nimi normálně bavit, parta byla dobrá. Musel jsem si ale zvyknout na jiné věci okolo fotbalu, ať už na trochu jiné tréninky, ale i taktické věci, které tam nejsou tak dokonalé, jako v těch vyšších ligách.

Počítal jste s tím, že byste se ještě někdy mohl vrátit do profesionálního fotbalu?
Popravdě vůbec. Když se mě za ten půlrok kdokoliv zeptal, jestli lituju toho, že jsem skončil nebo jestli bych se ještě nechtěl vrátit, tak jsem jim říkal, že ne, že profesionální fotbal mi vůbec nechybí. V Rakousku jsem si to užíval, hráli jsme skoro všechny zápasy v pátek a já měl poprvé v životě volné víkendy a mohl jsem je trávit s rodinou. Bylo to úplně něco jiného, než na co jsem byl zvyklý.

Měl jste i jiné nabídky, nebo jste řešil pouze Táborsko? Jinak byste asi zůstal i nadále v Rakousku.
V Rakousku jsem měl dohodu do konce sezony. Nic jiného jsem neřešil a ani bych asi popravdě nechtěl řešit. Jediné, co mě zlomilo do Táborska, byl Martin Vozábal. Známe se spoustu let, něco jsme spolu prožili v Dynamu a vždycky jsme k sobě měli férový vztah a dokázali jsme si vždycky vyjít vstříc. To pro mě také hrálo velkou roli.

V týmu jste působil už jako mladík, tehdy se to jmenoval Spartak Sezimovo Ústí, jak na působení před 12 roky vzpomínáte?
Vzpomínám na něj jenom v dobrém. Bylo mi asi, nevím, jestli se nepletu, dvacet, dvacet jedna let a ten rok, co jsem tam strávil, byl super. Byla to pěkná sezona a byla tam dobrá parta. Byl tam Aleš Kočí, Jarda Nesvadba, který myslím teď ještě někde hraje třetí ligu a ta parta tam byla super. My jako nováček jsme v druhé lize hráli důstojnou roli a já jsem si to jenom užíval.

S Táborskem už tedy nějakou dobu trénujete?
Od minulého týdne, od pátku, to jsem byl poprvé na tréninku. Kluci měli volný víkend a já tam měl nějaké běhání. Šel jsem s kondičním trenérem, abych dorovnal to manko, protože přeci jenom fyzická připravenost asi není taková, jaká by měla být. Přeci jenom jsem se připravoval na nižší rakouské soutěže. Měl jsem tedy nějaký trénink a o víkendu jsem do toho naskočil na plné obrátky. Musím říct, že teď cítím každý kousek svého těla (směje se).

Ve víkendové generálce už tedy budete k dispozici?
Ano, počítám s tím, že v sobotu proti Dukle nastoupím a vlastně už nám nezbývá moc času do soutěže. Pak už to půjde rychle.

Jaké s týmem máte ambice?
(směje se) Ambice…, tabulka je hodně nabitá, je tam rozdíl pár bodů nahoru, pár bodů dolů, primárně se budeme chtít vyhnout těm bojům o záchranu, a pokud se získá několik bodů navíc a hráli bychom někde výš, tak to bude jedině fajn. Ale jak říkám, člověk jednou prohraje a je skoro na padáka a naopak.