Byl jsem připravený jít do Budějovic, kdyby to v Lokerenu nevyšlo, prozradil Jan Koller

Koller po neslavném konci ve Spartě Praha jednal v létě 1996 o přestupu do Dynama Č. Budějovice. S jihočeským klubem byl vytáhlý útočník téměř domluvený. Prý jen zkusí testy v belgickém Lokerenu, a když mu to v zahraničí nevyjde, bude hrát od srpna pod Černou věží.

Dynamo v té době vedl trenér Pavel Tobiáš a černobílý klub zažíval svá nejlepší léta. V sezonách 1993/94 a 1997/98 skončil historicky šestý. Jihočeši se pohybovali v horních patrech tabulky a v útoku se výborně doplňovali Karel Vácha s Ladislavem Fujdiarem. Střelce Váchu právě v létě 1996 zlákali do svých řad slávisté.

Tým šlapal výborně, každopádně hráč Kollerova typu by se kouči Tobiášovi náramně hodil. „Určitě bychom pro Honzu pozici v týmu našli. Hru bychom přizpůsobili tomu, co on uměl a z čeho ostatně těžil celý český fotbal. To znamená vyhrávat souboje a dávat góly,“ má jasno dnes 67letý Pavel Tobiáš.

Po letech přiznává, že sparťanské duo Lokvenc – Koller budilo u jeho hráčů respekt. „Když jsme cestovali k ligovému utkání na Letnou, už v Písku jsme prohrávali,“ říká trenér s nadsázkou. Hned, jak se Tobiáš dozvěděl, že Jan Koller ve Spartě končí, vypravil se dokonce za ním a za jeho rodiči do Smetanovy Lhoty osobně.

Sám Koller, který stále drží rekord v počtu vstřelených branek v dresu československé i české reprezentace, na to vzpomíná: „Já byl tehdy zrovna někde na kole, nicméně s panem Tobiášem jsme se skutečně sešli. Měl velký zájem na tom, abych šel do Budějovic. Já jsem však měl domluvenou zkoušku v belgickém Lokerenu, kterou jsem chtěl absolvovat. Dohodli jsme se ale, že když se v Belgii neprosadím, půjdu hrát do Dynama,“ potvrzuje Jan Koller setkání s Tobiášem v létě 1996.

„Dino“ přiznává, že ve Spartě mu pod trenérem Petrželou pšenka nekvetla a že svou kariéru chtěl restartovat spíš v zahraničí. Jako Jihočecha ho ovšem Tobiášova nabídka zaujala a žádnou jinou v podstatě neřešil. „V Čechách jsem se moc dobře nezapsal a tak jsem toužil jít úplně pryč a začít znovu někde v cizině. Proto jsem rád, že to pro mě dopadlo dobře a upsal jsem se Lokerenu. Pokud bych ale zůstal v Čechách, šel bych k panu Tobiášovi do Dynama. Tak jsme byli domluveni,“ uvádí věci na pravou míru Koller.

Odchodu do Lokerenu, kam tehdy přestupovali vyhlédnutí sparťané Roman Vonášek (za muže debutoval v Písku) a Václav Budka, odchovanec Smetanovy Lhoty rozhodně litovat nemusel. Uspěl na testech a přestoupil za směšnou částku, Prožil tam jedno z nejlepších období své fotbalové kariéry. Přes krušné začátky se během tří let vypracoval v nejlepšího střelce belgické ligy a na jaře 1999 se s Lokerenem loučil. Otevřela se mu cesta do dalších věhlasných evropských klubů a potažmo i do reprezentace.

Také trenér Tobiáš angažmá v Lokerenu Kollerovi přál a nelitoval ani toho, že obávaný kanonýr nakonec v Českých Budějovicích neskončil. „Věděl jsem, že je to typ hráče, který se dlouhodobě prosadí. Přesto jsem to zkusil, i když jsem věděl, že jde o výjimečného fotbalistu. Bylo mi však jasné, že jakmile půjde někam na testy, už se nevrátí. Byl to ale moc sympatický kluk a akorát mě mrzí, že jsem neměl možnost poznat ho blíže,“ uvažuje realisticky nejúspěšnější dynamácký kouč o možném příchodu Kollera.

Jihočeský klub každopádně neponechal nic náhodě a na příchod talentovaného hráče byl připravený. Když to s Janem Kollerem nevyšlo, angažovalo Dynamo jiné dva kvalitní útočníky, a to Jiřího Štajnera se Stanislavem Vlčkem za Slavie.

Prvně jmenovaný se však kvůli prohřeškům se životosprávou zanedlouho vracel do Prahy, ale z amatérského fotbalu se dokázal vyšvihnout až do reprezentace.