- Jihočeský fotbal
- Rozhovory
- Sportovní univerzál a čerstvý devadesátník Hönig rád vzpomíná na partu v Meteoru
Sportovní univerzál a čerstvý devadesátník Hönig rád vzpomíná na partu v Meteoru
České Budějovice – Miroslav Milán Hönig patří mezi významné sportovní osobnosti jihočeské metropole. Ovládal hned několik sportů najednou. Nejvíce však zářil v hokeji za Slavoj v první lize. Skvěle válel i fotbal v barvách zelenobílého Meteoru, později Slavoje, Škodovky, kde působil coby hrající trenér. Krátce hrál v Dynamu a Igle. Starší bratr Vladimír byl obávaným ligovým střelcem (je členem Klubu ligových kanonýrů) v týmech Plzně a Zlína. Miroslav Milán Hönig oslavil 19. listopadu životní devadesátku.
Jak proběhla oslava vašich devadesátých narozeniny?
Dobře, v pohodě to bylo. Oslavili jsme to s partou kamarádů a rodinou.
Říká se o vás, že jste byl sportovní všeuměl…
Já jsem hrál všechno (usmívá se). Nesoustředil jsem se jen na jeden sport, hrál jsem házenou, hokej, fotbal, tenis, ping pong. Prostě všechno.
Kam až jste to v různých sportech dotáhl?
Na vrcholové úrovni jsem nesměl dělat nic, protože jsem byl syn živnostníka a ten byl zavřený. Dostal jsem pozvánky do národního mužstva, na hokej, na fotbal, na tenis, ping pong, zúčastnit jsem se ale z politických důvodů nesměl. Pak jsem šel na vojnu.
Kde jste s fotbalem začínal?
Začínal jsem tady v Budějovicích na Stadionu, když ho zrušili, táta mě přeřadil do Meteoru. Tam jsem zůstal až do té doby, než se to sloučilo s Dynamem.
Ve fotbalovém Meteoru jste si zahrál i s legendárními hráči Prokešem a Španingerem. Jak na tohle období vzpomínáte?
Moc rád, byli jsme super parta. Sice všichni byli o dost starší než já, ale tak to prostě bylo.
S kým se vám hrálo nejlépe?
S Vláďou Rynešem, spolu jsme byli super parťáci, hráli jsme spolu takřka poslepu. Už ale bohužel není mezi námi.
Kde byla nejlepší parta?
Ve fotbale, bylo to nádherné. V hokeji byli vždycky všichni o mnoho starší než já, tam jsem s nikým nekamarádil, akorát jsem hrál.
Fotbal jste hrál i v dalekých Mariánských Lázních.
Když jsem se po vojně u PTP dostal zpět ke sportu a táta byl pořád zavřený, šel jsem hrát fotbal do Mariánských Lázní a hokej do Karlových Varů, kam mě přemluvil kamarád.
Jak jste stíhal vícero sportů?
Fotbal se hrál v létě a hokej zase v zimě. Dříve to nebylo tak, jako teď, že se celý rok hrají jak fotbaly, tak hokeje. V zimě jsem hrál i tenis v hale, to samé ping pong.
S nohejbalem to bylo jak?
Nohejbal jsem začal hrát skoro až ve čtyřiceti letech, dostal jsem se pak i do nároďáku a byl jsem dokonce kapitán. Hráli jsme ligu a co se týče národního týmu, tak hrálo akorát Česko a Slovensko mezi sebou.
Hokejovou kariéru jste ukončil v Krumlově?
Přesně tak, pak jsem vrhnul na nohejbal.
Co zdraví, je vše tak, jak má?
Zatím ano, zaplaťpánbůh (usmívá se).
Chodíte se v Budějovicích dívat ať už na fotbal nebo na hokej?
Na fotbal jsem chodil pravidelně, na hokej také. Kamarádi, kteří tam se mnou sedávali, mi už ale bohužel umřeli, takže se mi chodit už moc nechtělo. V poslední době jsem ale zase začal chodit mezi lidi.