Prachatický Jan Makoš nyní nejvíc věří rivalovi z Českého Krumlova

V jakém rozpoložení se před utkáním v Jankově prachatický tým nacházel? Série zápasů bez vítězství už byla nepříjemně dlouhá…
My jsme byli v dobrém rozpoložení, protože jsme věděli, že fotbal hrát umíme. Máme pár zraněných, ale s podobnými problémy se potýkají všechny týmy v soutěži. Ze hry o celkové prvenství a případný postup jsme už vypadli a nyní zkoušíme zapracovat do sestavy mladé hráče, aby získali zkušenosti, které se jim budou hodit v příští sezoně.

Dlouho jste byli považováni za jednoho z hlavních favoritů na konečné prvenství v krajském přeboru…
Po tom dobrém začátku jara je nám líto, že to nebylo napínavější delší dobu. Hodně se mluvilo a psalo, že jsme aspiranti na prvenství, až nám to začalo trochu svazovat nohy, a proto přišla ta dlouhá série bez výhry. Když bylo jasné, že o úplné čelo hrát nebudeme, řekli jsme si, že se budeme fotbalem hlavně bavit a užívat si to. Myslím, že se to pozitivně projevilo i na naší hře. Nyní si to již začíná sedat, a doufám, že to bude zase dobré.

Jankov patří k týmům z horní poloviny tabulky a v případě výhry nad Tatranem mohl nebezpečně ohrožovat vaší čtvrtou pozici. Prachatice předtím nevyhrály v Blatné ani v Čimelicích, na hřišti silného Jankova jste ale hráli nebojácně a vsadili jste na ofenzivní kartu…
Vrátili jsme se k filosofii, že chceme dát víc gólů než soupeř a ne hrát na nulu vzadu. Ne vždy tomu tak v sezóně bylo, ale jsem rád, že proti Jankovu jsme si to zase připomněli.

Prachaticím se přestalo dařit vlastně od chvíle, kdy ze  sestavy Tatranu vypadl kanonýr Tomáš Pecka, který na začátku jara obstaral většinu vašich gólů. To je skutečně tak nepostradatelný?
Tomáš dokázal zužitkovat práci celého týmu. Góly mu tam padaly, ale nenahraditelný není. Na začátku jara si získal pověst střelce, ale v týmu máme víc hráčů, kteří dokážou dávat góly. Samozřejmě, že nám chybí, protože jsme byli sehraní a na hřišti jsme si rozuměli. Postrádáme ho spíš do mezihry než jako autora gólů. To, že se nám přestalo výsledkově dařit, to je spíš souhra jiných faktorů.

Jste třetím nejlepším střelcem prachatického mužstva. Právě vaším úkolem je při absenci Pecky dávat góly?
Někdo to musel vzít na sebe a ode mě, jako od zkušenějšího hráče, se to vlastně čeká. Jsem rád, že mě trenér posunul dopředu, kde se cítím nejlépe. Vinou těch zmíněných absencí jsem hrál spíš vzadu, ale nyní už nastupuji častěji v útoku, a to mi vyhovuje.

Boj o přeborníka kraje sledujete už jen zpovzdálí. Kterému z těch tří mužstev z čela tabulky nejvíc věříte?
Z těch tří kandidátů je herně nejlepší Český Krumlov, ale otázka je, kdo o ten postup bude stát nejvíc. Hrát divizi, to totiž není jen tak, z krajského přeboru je to obrovský skok. Kdo bude chtít v divizi hrát důstojnou roli, bude muset kádr posílit. A nejlepší možnosti má v tomto ohledu podle mého názoru právě Český Krumlov.

Máte poměrně úzký kádr a například proti Jankovu měl trenér k dispozici jen dva hráče na střídání. V krajské soutěži to není zase tak neobvyklé, nemělo ale v případě Prachatic tento problém vyřešit spojení Tatranu s dalšími dvěma menšími kluby?
Než došlo ke sloučení klubů, Prachatice hrály v I. A třídě a žádná sláva to nebyla. Po sloučení jsme hráli v krajském přeboru dlouho o čelní pozice, takže si myslím, že ten kýžený efekt se dostavil. Tři týmy byly moc, hráčů bylo sotva na dva týmy. Ale i nyní po spojení klubů se potýkáme s nedostatkem hráčů a kvůli absencím těžko dáváme dohromady lidi pro zápasy áčka. Ještě před čtrnácti dny jsme měli na lavičce připraveného jen jednoho hráče. Je tedy na nás zkušenějších, abychom se semkli a pomohli i béčku, pokud to jde. Nemá cenu si ale stěžovat, naopak je třeba zatnout zuby a sezonu dokopat.

Měl jste celkem dobře rozjetou kariéru v Příbrami, v jejímž dresu jste si zahrál i juniorskou Ligu mistrů. Nyní hrajete krajský přebor v Prachaticích. Co se událo mezi tím?
Když jsem končil v juniorce Příbrami, měl jsem ambice hrát v Praze v nějakém druholigovém nebo třetiligovém mužstvu. Pak jsem si ale zlomil kotník a rok a půl jsem byl bez fotbalu. Když jsem se pak znovu zapojil do tréninků, zjistil jsem, že už to nejde jako dřív a ztratil jsem tak trochu motivaci. Už jsem neměl ambice jako předtím a fotbal jsem chtěl hrát už jen pro radost. Uvítal jsem proto možnost jít si zahrát do Lažiště, kde mám příbuzné a hraje tady můj bratranec a kamarádi. Zvolil jsem pohodlnější cestu než dohánět skoro dvouleté tréninkové manko.

Duel s Jankovem se vám velmi povedl a díky tomu jste Mužem kola. Ale vzhledem k tomu, co jste zažil, předpokládám, že zápas z minulého víkendu nebude tím nejpamátnějším, na který nezapomenete…
Nejraději vzpomínám na dvojzápas s CSKA Moskva v osmifinále juniorské Ligy mistrů. Tehdy na nás v Příbrami přišlo asi sedm tisíc diváků, což obvykle nechodilo ani na prvoligové áčko. Podařilo se nám to úspěšně zvládnout a byli jsme plni emocí. Natěšení jsme pak jeli v rámci nejbližšího ligového utkání na Spartu a prohráli jsme tam 10:1. Byl to takový zvláštní kontrast, kdy jednou jste nahoře a podruhé dole.