S Ladislavem Fojtíkem přišla na Rudolfov vítězná série
Rodáka z Břežan u Znojma přivedla na jih Čech vojenská služba u Vajgaru. Tam také Ladislav Fojtík (66) zapustil kořeny. A to nejenom fotbalové, stačil se i oženit. Tvořivý halv měl ale předurčenu lepší kariéru. Postupně sloužil nejen ve Škodě Plzeň a Dynamu ČB. Hrál i federální ligu, poznal řadu slavných spoluhráčů či trenérů. Poté vedl např. i Váchu, Poborského, Lercha, Povišera. Před měsícem se stal novou akvizicí na střídačce přeborového Rudolfova a ten od té doby jenom vítězí.
Jak se vám líbí ve vašem novém působišti ve funkci asistenta trenéra?
„Na Rudolfově jsem spokojený. Rozumíme si nejenom s Otou Matoušem, ale i mančaftem. Ten navíc šlape k naší plné spokojenosti a předvádí zajímavou útočnou hru. Spolupráci mi Ota nabídl, když jsem se byl podívat na jejich utkání se Ševětínem. Nakonec jsme si plácli do konce sezony, pak se uvidí.“
Co jste podnikal předtím, než jste zakotvil nad Budějcema?
„Dělal jsem správce hřiště ve Čtyráku, takže u fotbalu jsem byl prakticky celý týden, den za dnem. A tuhle další otázku jsem taky čekal. Přivedl jsem si s sebou Vojtu Vejvara. Je to můj vnuk, ale hlavní je, že bydlí kousek od hřiště v Adamově, a chtěl to zkusit ve vyšší soutěži. Je mladej a pracuje na sobě. Nakonec, vzory má v týmu.“
Jak jste si s trenérem Matoušem rozdělili kompetence?
„Hlavní zodpovědnost má samozřejmě on, já mu pomáhám s tréninky, když někdy v týdnu nemůže přijít kvůli zaměstnání. Radíme se o složení týmu, taktice. Vzhledem k tomu, že oba máme stejnou fotbalovou filozofii, totiž hrát útočně, tak to ladí perfektně.“
Nešel jste tak docela do cizího prostředí, že?
„To je fakt. Potkal jsem se i s mnoha hráči, které znám ještě z Dynama, třeba Jirku Hrbáče, nebo Radima Pouzara. S tím jsem spolupracoval ještě, když jsem dělal správce na Složišti. A on je v práci úplně stejnej jako na hřišti. Poctivý pracant, tahoun, vždycky pozitivně naladěný. Myslím si, že od zrovna od těchhle obou by se mladí mohli hodně naučit.“
Kdy jste poprvé usedl na rudolfovskou lavičku?
„K týmu jsem přišel před zápasem s Dačicemi, který jsme vyhráli. Vlastně od té doby jsme neprohráli. Máme obrovskou výhodu, že máme silnou ofenzivu. Nejde jenom o Pouzara s Hrbáčem, ale chytili se i Baščevan s Kovačičínem. A vedle nich i další. Navíc máme solidní defenzivu v čele s gólmanem Teringlem. A když k tomu připočítáte i trochu toho štěstíčka, které jsme měli i teď v Čimelicích, tak neztrácíme.“
Když jste připomněl utkání v Čimelicích, ani o víkendu vás nečeká žádný výlet růžovou zahradou.
„Teď hrajeme doma s Jindřichovým Hradcem. A to bude obtížný zápas, máte pravdu. Znám trenéra Marka Černocha ještě z doby, kdy jsem hrával za Chlum. On tam potom taky nastupoval. Navíc dělal s Radimem Pouzarem trenérskou licenci. Jindřichohradečtí se opírají i o hru Koutného. Toho znám ještě z Dynama.“
Takže jaký průběh předpokládáte?
„V Hradci mají kvalitní tým, zkušenosti z divize. Preferují útok a kombinaci jako my, může a měl by to být kvalitní zápas. Vím, že spousta týmů si stěžuje na náš trávník, že je hrbolatý a že se na něm nedá kombinovat. Považují to za naši výhodu, ale to není pravda. My tak chceme hrát po zemi, atraktivní fotbal pro diváky. Balon nám odskakuje od nohy jako jim, vadí to i nám. Ale už brzy by se konečně mělo hřiště i zázemí hodně zlepšit. Každopádně máme v plánu na tom současném zvládnout i ten Jindřichův Hradec. Stačí vyhrát o jediný gól.“
