Vladimír Dobal: Na videu mám natočenou věž v Blatné a krásnou polojasnou oblohu

Díky výhře v Blatné jste se odpoutali ode dna tabulky. Cítíte velkou úlevu?
Velkou úlevu bych neřekl. Spíš se nám ulevilo do příštího víkendu. Dýchá se nám o něco lépe, to je jasné, musíme jít ale dál.

Čeká vás další velice důležitý domácí duel se Strakonicemi. Jistě budete chtít body z Blatné v domácím prostředí potvrdit?
Důležitý duel to pro nás jistě bude. Zvlášť proto, že hrajeme doma. Strakonice jsou na tom podobně jako my, akorát mají v kádru víc mladíků. Doma bychom rádi vyhráli, ale může to dopadnout všelijak.

V krajském přeboru hraje Týn druhou sezonu, když z té vaší první se stihlo odehrát pouze osm kol. Už jste se v elitní krajské soutěži zabydleli?
Vidím velký rozdíl oproti I. A třídě. Skok je to značný. Po postupu do krajského přeboru jsme paradoxně oslabili o dva hráče, místo abychom tým naopak posílili. V nižší soutěži jsme si užívali výher a moc bodů jsme neztratili, v krajském přeboru je to větší dřina získat nějaké ty body. Pokud dobře nezačneme a v poločase o dva góly prohráváme, těžko utkání obracíme. Krajský přebor je náročnější, což se projevuje i v počtu gólů, které nám soupeři nastříleli.

Jak jste spokojeni se vstupem do letošní sezony?
Moc nejsme, ale na druhou stranu vidíme, že jsou na tom některé týmy ještě hůř. Myslím, že za těch šest dosud získaných bodů můžeme být ještě rádi. Po výhře v Blatné je nám samozřejmě lépe. Je dobře, že jsme ji udrželi pod námi. Budeme hrát o udržení, takže je důležité, abychom nebyli úplně na konci.

Jste připraveni na boj o udržení? Nahoru nekoukáte?
Nahoru nekoukáme. Můžeme jen sledovat zespoda, jak se tam nahoře mydlí. My koukáme hlavně pod sebe, a čím déle se udržíme někde uprostřed, tím budeme klidnější.

V Blatné jste dal druhou branku svého mužstva a zvyšoval jste na 0:2. Prý to byl moc hezký gól...
Brankář byl celý zápas hodně vylezlý z brány a jen jsem čekal na tu správnou příležitost. Využil jsem pak momentu, kdy gólman stál snad ještě před vápnem a nebyl úplně koncentrovaný, protože se soustředil na diskuzi s rozhodčím. Práskl jsem do míče skoro z půlky a byl z toho krásný gól.

...Jenže kromě přímých aktérů zápasu ho nikdo neviděl, protože zřejmě ani kameraman nečekal, že vystřelíte téměř od středového kruhu a gól nezachytil...
To jediné mě mrzí. Na záběru je vidět akorát věž v Blatné a krásné jasné nebe. Škoda, že jednou neukážu malému synovi, jak jsem se krásně trefil. Kamarád mi to ale sestříhal, přidali jsme k tomu hudbu, pár vtipných poznámek a vlastně je to docela hezké (směje se).

Neinspiroval vás náhodou Patrik Schick, který se podobně parádně trefil na Euru proti Skotsku?
(úsměv) Ten to měl mnohem těžší, protože to dokázal ve sprintu. Mně ten balón stál v klidu. A taky je to samozřejmě o velkém štěstí.

Vaše kariéra byla narušena dvěma dlouhými pauzami. Jednou jste delší dobu chyběl kvůli zranění, ve druhém případě, nejen vám, vystavil stopku na téměř rok a půl covid. Jaký byl v obou případech návrat na trávník?
Rozdíl je v tom, že jako pro mladého hráče byl pro mě návrat snadnější. Ve čtyřiatřiceti je roční pauza znát. Návrat k fotbalu je pak náročnější. Tělo cítíte po každém zápase a jste rád, že se do úterka dáte jakž takž dohromady a můžete jít zase na trénink. Vážím si ale toho, že si můžu ještě kopnout, a budu doufat, že se na podzim soutěž znovu nepřeruší.

Zahrál jste si někdy za áčko Dynama v první lize?
Já jsem si za A- mužstvo Dynama zase až tolik nezahrál. Dost jsem toho odehrál leda za béčko v ČFL, kde byla skvělá parta. S některými tehdejšími parťáky se dnes potkáváme jako protivníci v krajských soutěžích. Mám na kontě jeden ligový start, když jsem na hřišti strávil asi tři minuty. Taky jsem nastoupil v několika pohárových zápasech. Jinak jsem hrál druhou ligu v Sezimově Ústí a v Čáslavi.

Nemrzí vás to, že jste se v prvoligovém týmu výrazněji neprosadil?
Mrzet mě to může, ale asi to tak mělo být. Konkurence v Dynamu byla velká, byli tam určitě lepší kluci, a proto hráli oni. Možná jsme pro to neudělal úplné maximum, abych se víc prosadil, ale nelituji toho.

Každopádně v Týně moc fotbalistů s vašimi zkušenostmi momentálně není a v Olympii na vás spoléhají jako na hráče, který tým potáhne. Vnímáte takto svoji roli?
Tahouny by asi měli být spíš ti mladší. Jak stárnu, tak už jsme pomalejší a méně důrazný. Mým úkolem je kopnout dobře standardku a zklidnit hru, dát tomu řád. Tvůrcem hry jsem mohl být spíš v I. A třídě, kde jsme si víc zahráli. Teď jsme především bojovným týmem a musíme víc bránit.

Jste odchovancem Týna a stoleté výročí klubu jste předpokládám patřičně slavil i vy?
Oslava byla, ale zas tolik jsem to neprožíval. Byli jsme hlavně rádi, že můžeme hrát po tak dlouhé době zase fotbal. Pozvali jsme si starou gardu Slavie. Nastoupili proti nám o deset let starší hráči a přitom nás honili a téměř nám nepůjčili míč. Po fotbalové stránce si to naše výročí užívali spíš oni (smích). Tak jsme si potom dali aspoň pivo.