Vladimír Karmazín: Z fotbalu bychom měli mít hlavně radost, nějaké válčení ničemu neprospěje

Dlouho jsme o vás neslyšeli. Čím se zabýváte v současnosti, co děláte?
Mám dvě firmy a kromě toho jsem členem v Radě České televize. Už ale nemám tolik aktivit jako dřív a tak se častěji vracím z Prahy do rodných jižních Čech. Mám víc času věnovat se fotbalu, který jsem před časem musel opustit. Takovým mým koníčkem jsou školky pro děti od tří let. Provozujeme je společně s dcerou a děti v nich vedeme ke všeobecnému sportu. Tyto školky navštěvuje sto padesát dětí a je pozitivní sledovat, jaké dělají pokroky. To mě baví a v tom vidím velký potenciál.

Popište nám vaši fotbalovou dráhu. Kde všude jste hrál a trénoval?
Jako hráč jsem se pohyboval v krajských soutěžích. Je to poměrně dlouhá historie, každopádně hráčskou kariéru jsem ukončil v Dražicích. Jako trenér jsem začínal u žáků a žákovský tým Tábora, mladší i starší, jsem vedl v první lize. Později jsem taky trénoval FK Tábor v České fotbalové lize a dále MAS Sezimovo Ústí, divizní Milevsko, Dražice a Božetice. To už byly nižší krajské soutěže. Celkem jsem trénoval patnáct let. Za Božetice jsem hrál taky hokej, srdcovou záležitostí však pro mě zůstal fotbal.

Co považujete za největší úspěch?
Vážím si toho, že jsem mohl poznat řadu lidí, kteří se pohybují okolo fotbalu. Za úspěch považuji to, že jsem téměř šest let spoluvlastnil FK Tábor, což byl zároveň velký závazek. Byl jsem rád, že jsem mohl táborskému fotbalu pomoci, neboť jsem ty možnosti měl.

Proč jste se rozhodl kandidovat na předsedu KFS?
Už před čtyřmi lety mě pár lidí oslovilo, jestli bych chtěl pomoci fotbalu na jihu Čech. Tenkrát jsem ale pobýval především v Praze a kvůli svým aktivitám jsem měl málo času. Až letos se situace změnila. Zpočátku jsem ale neměl ambice kandidovat do nějakých funkcí. Chtěl jsem oživit kontakty s lidmi v oddílech, kde jsem působil a zmapovat situaci. Rozhodnutí kandidovat ve mně uzrálo zhruba před dvěma měsíci. Fotbalu bych chtěl především pomoci. Ne všechno se mi líbí, na druhou stranu však nejsem žádný revolucionář. Za favorita voleb se nepovažuji, neboť si uvědomuji, že pro řadu lidí nejsem příliš známý.

Cítíte podporu oddílů a okresů?
Neobjížděl jsem oddíly a nikoho jsem nepřesvědčoval, aby mě volil. To není můj styl. Jsem však komunikativní a rád se s každým pobavím. Pokud bude o moje služby zájem, rád přiložím ruku k dílu.

Jaké máte plány, pokud se stanete předsedou?
Nemám žádný problém se stávajícím předsedou panem Jílkem ani s Fevolucí, i když si myslím, že ta je příliš razantní. Až to není úplně zdravé. Já chci nabídnout takový ten střední proud a především zklidnit vášně a jít cestou diplomacie. Pak taky není podle mého názoru dobré, že ve Fotbalové asociaci České republiky má Jihočeský kraj tak málo zástupců. Přitom patří, ať už rozlohou nebo měřeno počtem oddílů, k největším v republice. Na tom je potřeba zapracovat, protože předseda krajského fotbalového svazu potřebuje mít kontakty i v Praze. Tak jako je důležité, aby fungovala komunikace mezi krajským svazem a okresními svazy, tak jsou stejně důležité vazby mezi KFS a FAČR.

Jak vidíte své protikandidáty? Měl jste čas se s nimi potkat?
S panem Jílkem jsem se osobně nepotkal. Pamatuji si ho ale jako rozhodčího z dob, když jsem ještě aktivně hrával. S panem Pintérem jsem se setkal asi dvakrát. Jako starosta obce nepochybně nějaké zkušenosti má a jistě má fotbalu co dát. Znám i jeho otce z dob, kdy trénoval. Řekl bych, že skupina lidí okolo Tomáše Pintéra je příliš revoluční a nemyslím si, že je to úplně dobře. Jinak ale proti němu nemohu říct nic špatného.

Původně se říkalo, že kandidaturu na předsedu stáhnete, ale nakonec je vše jinak… Co vás k tomu vedlo?
Nevím, kdo to roznesl, skutečnost je ovšem taková, že já jsem podal kandidaturu mezi prvními. Nikdy jsem ji nestahoval a ani mě o to nikdo nepožádal. Vadí mi, když se o mně roznáší fámy, které nejsou pravdivé. Jdu do toho a uvidíme. Z fotbalu bychom měli mít hlavně radost, nějaké válčení ničemu neprospěje. Měli bychom udělat vše proto, abychom fotbal měli rádi a bavil nás. O nic jiného nejde a za tím si stojím.