Tomáš Valenta: Energie načerpaná v lese se moc neuplatnila

Porážka od bojovných Domažlic je pro vás velkým zklamáním?
Jsem naštvaný. Do inkasovaného gólu ve 26. minutě jsme hráli, myslím, velice dobře. Potom jsme trošku upadli, začali mít hlavy dole. Už jsme se tolik nevraceli po ztrátě balonů, propadávali ve středu hřiště. Prakticky jsme potom už nehráli nahoře, já jsem tam neudržel žádný balon. Měli jsme tam ale nějaké střely zdálky. Škoda, že nevyšlo zakončení.

Útočné akce píseckého týmu postrádaly cosi ve finální fázi. Byla to příčina neúspěchu?
Dávali jsme tam hodně balonů ze strany, ale já jsem se nedostával tolik do vápna na tu přední tyč, kde bych měl být jako hrotový útočník. Bylo to trošku z toho důvodu, že jsem si hledal prostor na odraženém balonu na vápně a chodil si víc do hloubky. Pak se to vždycky nějak vyvrbilo, že propadl ten balon do strany a neměli jsme tolik hráčů ve vápně. Je to škoda.

Soupeř produkoval náročný fotbal, hodně aktivní, rychlý, tvrdý. Zaskočil vás nebo jste čekali takový styl?
Nebylo to překvapení. Známe Domažlice, víme, jak hrajou, máme je na videu. Připravovali jsme se na to a věděli, že budou hrát agresivní fotbal, takže zaskočení jsme určitě nebyli. Jenom nás může mrzet, že jsme neměli tolik odražených balonů. Na straně soupeře odvedl kus práce hodně silný hrotový útočník. My se nestačili potom vracet do přečíslení v prostředku hřiště, kde vždycky vyplouval jeden hráč navíc a my na to nestačili reagovat.

V závěru jste vložili všechny síly do pokusu o vyrovnání. Nevyšlo to.
Rozhodně jsme nechtěli prohrát. Bohužel nám tam nic nespadlo. Vypracovali jsme nějaké závary a měli šance na to, abychom dali gól.

Přes porážku nebyl výkon píseckého týmu špatný. S tím se dá souhlasit, že?
Myslím, že výkon byl solidní. Hrajeme, co si představujeme, držíme balon. Obehráváme možná někdy pomaleji, že ta obehrávka potom trošku ztrácí smysl ve chvíli, kdy tam nepřijde tak rychlé otočení hry. Snažíme se na tom pracovat a doufám, že do dalších zápasů to bude jenom lepší.

Když porovnáte duel na Vltavínu a doma proti Domažlicím, který byl náročnější?
Řekl bych, že těžší byl ten druhý. Soupeř k tomu přistoupil líp než Vltavín. Západočeši byli agresivnější. Víc na nich bylo vidět, že chtějí.

Jaké okolnosti vedly k tomu, že jste oblékl písecký dres?
Kontaktoval mě pan Nousek starší. Projevil zájem, abych se připojil k týmu. Řešil jsem ještě nějaké jiné kluby, kam jsem měl možnost jít, bylo tam nějaké zahraničí, ale nevyšlo to. Jako další volbu jsem měl Písek. Několikrát jsem nastoupil proti němu, líbilo se mi vždycky jeho herní pojetí a taky zdejší prostředí. To byl důvod, proč jsem nakonec zvolil tuhle štaci.

Letos na jaře, přesně 6. dubna, jste nastoupil v Písku za Dobrovici a sváděl neúprosné souboje především se stoperem Ondřejem Bělouškem. Vybavujete si ten zápas?
Jasně. Bylo to trošku vyhecované tím, že s Běldou se známe ze společného působení v Táborsku. Tím se to malinko okořenilo, ale ten zápas byl celý hodně na krev. Už si nejsem jistý výsledkem. Mám pocit, že jsme prohráli 0:1. Bylo to zajímavé třetiligové dopoledne.

Jižní Čechy vám otevřely náruč díky působení v Táborsku. Získal jste vztah k tomuto kraji?
Tak nějak bych to nazval. V Táborsku jsem byl dvakrát. Poprvé jsem tam šel v devatenácti, podruhé v jednadvaceti. Na první pokus se mi úplně nedařilo. Nechytil jsem šanci, kterou mi dali. Podruhé mě provázely zdravotní problémy a následně jsem se vracel do 3 ligy v Dobrovici. Teď jsem v Písku a doufám, že už to půjde tak, jak má, bude držet zdraví, nebudu se muset stydět za své výkony a pomůžu týmu.

Vaše předchozí angažmá v Dobrovici nebylo dlouhé.
Odehrál jsem tři zápasy, mám pocit, a pak přišlo zranění. Měl jsem odraženou patu, která mě trošku trápí ještě teď, ale už to není tak hrozné. V Dobrovici se to rozpustilo. Ligový fotbal tam skončil kvůli nějakým interním věcem. Nepřísluší mi to komentovat.

Zahrál jste si po boku vašeho bratra Jiřího, který je starší o osm let?
Bohužel, zatím se to nepovedlo. Nastoupili jsme akorát jednou proti sobě, ještě když působil ve Slovácku a já byl v juniorce Slavie. Brácha tenkrát poprosil trenéra, aby mohl naskočit taky za juniorku. Potkali jsme se alespoň tímto způsobem a střetli jsme se v zápase juniorské ligy.

Jiřího Valentu známe z působení v Jablonci, Slovácku, Mladé Boleslavi. Jak se mu daří nyní v druholigovém Třinci?
Minulé jaro strávil v Táborsku, kde jsme se navzájem prostřídali. Po příchodu do Třince ho tížily zdravotní problémy. Doufám, že brzy bude v pořádku a pomůže mužstvu. Věřím, že ještě má co ukázat.

Vyrůstal jste v pražském Edenu. Zůstalo vám slávistické srdíčko?
Určitě. Slavii mám stále rád. Byl jsem tam od pěti do devatenácti let, takže vzpomínám. Brácha to měl trošku jinak, přišel tam až jako osmiletý. Začínal v Kunraticích.

Šel jste si zafandit, když se Slavia představila v Českých Budějovicích proti Dynamu?
Ne, ne, hrálo se vpředvečer našeho zápasu s Domažlicemi, na který jsem se chtěl soustředit a přizpůsobil tomu svůj program. Šel jsem se projít do lesa, abych načerpal nějakou sílu a energii. Naneštěstí se moc neuplatnila.