Beneš a Němeček. Zkušení matadoři, kteří táhnou Strunkovice. V mládí uznávali Maradonu

V I. B třídě patříte mezi nejstarší hráče. Jaký máte recept na fotbalovou dlouhověkost?
Němeček: Trénink, pořád na sobě pracuji. A důležité je zdraví.
Beneš: Nemám žádný recept. Ve fotbale se pohybuji odmala, stále aktivně hraji, také mě už dneska baví předávat zkušenosti mladším.

Jak dlouho plánujete hrát aktivně?
Němeček: Až mě přestane trenér stavět, tak skončím (smích).
Beneš: I když mám dlouhodobé problémy s kyčlí, rád bych ještě nějakou dobu vydržel.

Co říká tělo druhý den po zápase?
Němeček: Říká: „Dědečku, co je s tebou?“ (smích)
Beneš: Bolí mě všechno, a ještě další dny.

Jak letos snášíte zimní přípravu?
Němeček: Absolvoval jsem jich mnoho a myslím, že pořád stejně.
Beneš: Zimní přípravu snáším dobře, proháním kluky, co se dá. (smích)

Jak byste jeden druhého charakterizovali?
Němeček: Vašek by pro fotbal ve Strunkovicích, aby fungoval, udělal vše.
Beneš: Fotbalový fanatik.

A co byste na svého kolegu práskli?
Němeček: Je to idol dívčích srdcí. (smích)
Beneš: Jirka je známý tím, že se pořád koupe. Museli jsme dokonce zrenovovat sprchy. A taky tím, že chodí spát se slepicemi. (smích)

Pojďme si připomenout vaše první fotbalové krůčky. Kdo vás k fotbalu přivedl?
Němeček: Začínal jsem ve Volyni. K fotbalu mě samozřejmě přivedl můj táta.
Beneš: Taky mě k němu přivedl táta. Začínal jsem v místním Blaníku Strunkovice.

Kam pak vedla vaše další kariéra?
Němeček: Strakonice, Prachatice, Karlsbach, zpátky Volyně, teď jsem v "Mexiku".
Beneš: Písek, Budějovice, Prachatice a Strunkovice.

Na kterou štaci vzpomínáte nejraději?
Němeček: Vzpomínám rád na všechna angažmá. Nejraději asi na to v Německu. Byl jsem tam nejdéle.
Beneš: Jednoznačně na Písek. Vynikající podmínky, super lidi.

Kdo by vaším fotbalovým vzorem?
Němeček: Můj táta a Maradona.
Beneš: Ne přímo vzorem, ale taky jsem hodně obdivoval Maradonu.

Zapátrejte v paměti, potkali jste se dříve v jednom mužstvu?
Němeček: Ano, potkali jsme se krátce v Tatranu Prachatice.
Beneš: Bylo to kolem roku 1996 v Prachaticích.

Není to tak dlouho, co jste v B třídě hráli proti sobě. Kdo byl úspěšnější?
Němeček: Asi dva roky a Mexiko má lepší bilanci.
Beneš: I když měla Volyně, dle mého názoru, lepší mančaft, tak je to tak. Byly to Strunkovice.

Jak vycházíte s rozhodčími? Kdo je upovídanější?
Němeček: Kecám dost, ale myslím si, že si rozumíme.
Beneš: Myslím, že dobře. A ukecanější je asi Jirka.

Vyhovíte si na hřišti, kdo má poslední slovo?
Němeček: Venca velí jako trenér i na hřišti. Ale pokud já jako stoper zavelím, poslouchá i trenér.
Beneš: Vyhovíme. Poslední slovo má ale většinou můj trenérský kolega Petr Kortus. (smích)

Zkuste porovnat, jak se za ty roky změnila úroveň soutěží v kraji?
Němeček: V současné době je v soutěžích hodně mladých hráčů, jsou tedy rychlejší.
Beneš: Já si myslím, že se odráží nedostatek hráčů na celkové kvalitě soutěží.

Strunkovice jsou po podzimu třetí. Je to málo nebo hodně?
Němeček: Jsme v tabulce tam, kde jsme. A zatím spokojení.
Beneš: Myslím si, že máme na víc. Jak to dopadne, uvidíme.

Kandidátů na postup je několik. Kdo má největší šance a nejkvalitnější tým?
Němeček: Sousedovice jsou hodně silné, ale máme je doma, tak uvidíme. A Vacov. Ten má taky slušný tým.
Beneš: Sousedovice s Přemkem Šroubem.

Otázka na závěr. Kde skončí Blaník po posledním kole?
Němeček: Tak to nevím, je to otevřené. Řekneme si to na konci soutěže.
Beneš: Věřím, že na stupních vítězů.