Tribuna se povedla, vyhovuje veškerým požadavkům, libuje si Karel Vácha starší

Váš syn říkal, že se konečně splnil jeden z vašich snů, totiž kromě hřiště s umělou travou postavit i novou hlavní tribunu. Je to tak?
Je to pravda. Tribuna by měla sloužit dalších třicet až čtyřicet let. Nám se líbí, teď uvidíme, co jí řeknou její uživatelé. Ale udělali jsme všechno pro to, aby byli spokojeni a cítili se u nás dobře. I když je na hřišti třeba porazíme.

Podařilo se dostat dovnitř všechno, co jste si tam představoval? Karel říkal, že chybí snad už jenom eskalátory. Na ty už nezbyly peníze...
Myslím si, že plně vyhovuje dnešním požadavkům i těm, které přijdou. Pečlivě jsme se na to připravovali a chtěli jsme splnit i to, jakou představu měli naši kluci. Snad jsme to dokázali, příprava byla dlouhá.

Máte tam vyčleněny i dvě kabiny pro mládež, pokud jsme to dobře pochopil. Takže mladých zájemců o fotbal je dost?
Naopak, a to nás mrzí. Máme sice tři týmy přípravek, ale do dorostu už to tolik lidí nedotáhne. Nějak mladým chybí chuť se hýbat.

No to my když jsme přišli ze školy, tak jsme praštili taškou do kouta a mazali jsme ven honit balon, nebo v zimě puk.
To my taky. Ale máme i zimní stadion, tak jsme třeba dělali nábor ve škole. Učitelům jsme říkali, že určitě žáci raději vypadnou na bruslení, než by se učili matematiku. A oni nás vyvedli z omylu, protože raději sedí ve třídě, než by šli se proběhnout ven. To je potom těžká úloha. Ale pořád na tom pracujeme, tohle nechceme vzdát.

Pravil jste, že se vás dotklo, když jsem upozornil, že beton není to nejlepší řešení do hlubocké přírody. Trochu jsem chtěl Karla popíchnout. A také mi svižně a trefně odpověděl.
To je fakt. Měli jsme tu několik architektů, jejichž práce by se možná tomu vašemu přibližovala. Ale nakonec se nám povedlo to společně zvládnout. Už teď jsme zasadili šest habrů a další ještě plánujeme, aby se alej nepřerušila. Navíc zasadíme nějaké popínavé rostliny, aby tribuna tolik nevyčnívala. Nenavrhovali jsme tribunu jenom pro dnešek, ale i pro roky příští, bude se vyvíjet.

Také jsem říkal, že už jenom postavit obstojnou králíkárnu, aby vás nenapadli ochránci zvířat, je dřina. Jak to vypadalo s tribunou? To nebývá legrace.
Na tom něco je, potřebujete desítky razítek. Ale vzhledem k tomu, že ve stavebnictví pracuju už desítky let, tak jsem na to celkem zvyklý. Ale stres byl hlavně při tom ohlídat peníze z dotací, které jsme na stavbu podle projektu dostali. Tam se hlídá všechno a překročit se nesmí nic. Jinak bysme mohli přijít o část dotace, nebo i o celou. To jsme si nemohli dovolit, neměli bychom odkud brát finance na dokončení.

Jak tedy probíhala vlastní kolaudace?
Řekl bych, že dobře. Námitky všech patřičných úřadů jsme řešili průběžně. Zvali jsme si jejich zástupce během celé stavby, a pokud se jim něco nezdálo, tak jsme to hned napravovali. Zdařilo se a tribunu můžeme používat.

Pokud si vzpomínám, něco podobného jste si zažili i s umělou trávou.
To už je dávno, o to už bych nemluvil. Překonali jsme to a umělku máme. To je důležité. Akorát, že už pomalu musíme přemýšlet, kde seženeme peníze na její obnovu. Je čím dál tím více opotřebovaná a stárne, i když svého času byla asi tou nejmodernější.

Tribuna bude mít možnost představit v plné kráse už o víkendu, kdy začíná Hlubocká zimní liga. Zatím ne naostro, protože ta se odehrává na vedlejší umělce, ale aspoň ji diváci mohou ohodnotit zvenku. A hráči přímo v jejích útrobách. Zimní ligu jste vymyslel také vy?
Ne, to ne. Já jsem se jenom postaral o to, aby bylo na čem hrát, o tu umělku. Ale abych pravdu řekl, tak jsme netušili, že se rozroste do takových rozměrů. Jak říkáte, v současnosti to je asi nejlépe obsazený zimní turnaj v Jihočeském kraji. Za to patří dík dalším členům našeho oddílu, kteří se o ni starají. My zahajujeme s Protivínem. Nepříjemný soupeř hned na začátek. Ale vlastně, který z nich ne.