První i poslední gól v Dačicích zařídil novovčelnický Ondřej Blažek

Před samotným utkáním to s vaším týmem nevypadalo dobře. Trenér Vajda uvedl, že řada hráčů byla zraněna a že je museli zastoupit i někteří nedoléčení spoluhráči. Přesto jste se s tím popasovali a nad Dačicemi vyhráli. To svědčí i o síle týmu.
„Ano, to je pravda. Byli s námi dva kluci z béčka, kteří s námi nikdy nehráli a myslím že se mezi námi neztratili. Přitom Hulík hrál fotbal po roce a patřil rozhodně mezi nejlepší hráče na hřišti. Doufám, že s námi bude hrát pořád, rozhodně má svoje kvality. Další hráči nastoupili ještě nedoléčení a odehráli také výborný zápas. Tím bych jim chtěl poděkovat, že podstoupili to riziko, i když si mohli obnovit zranění, a pomohli nám.“

Komfortní náskok jste si vytvořili už během prvního poločasu a vám osobně patřily začátky obou.  V nich jste svými góly postupně bral soupeři naději na body. Připomeňte je sobě i nám, prosím.
„První branka - ze strany přišel centr a míč skončil na hranici velkého vápna. Tuček vyhrál hlavičku, propadlo to ke mně a já ze vzduchu, placírkou, křížem zakončil. Druhá - to bylo z brejku, s Tučkem jsme šli dva na jednoho, on mi to dal skoro do prázdné brány a já levačkou zakončil.“

Podařilo se vám tak snížit náskok sezimoústeckého Sokola i Dražic. Naděje na záchranu tak stále žije? Pořád je ve hře řada bodů.
„Naděje umírá až poslední. Dokud bude šance, tak se o to porveme. Jsem rád, že jsme konečně bodovali. Myslím si, že to nám hodně pomůže. Protože herně na jaře to není až tak špatný, akorát nás sráží laciné chyby, po kterých inkasujeme.“

Prakticky od začátku ročníku jste museli zápasit s nováčkovskou daní a přizpůsobit se větším nárokům. To klade veliký tlak na psychiku. Byl to těžký přechod, i když se vám splnil sen?
„Samozřejmě ze začátku to byl obrovský rozdíl. Je to opravdu rychlejší, důraznější a v každém týmu se najdou dva až tři hráči ještě o třídu jinde. Ti táhnou tým, takoví nám bohužel chybí. Další věc je ta, že jsme byli dva roky zvyklí přehrávat soupeře a stále vítězit. Ale kraj je prostě něco jiného.“

Co vám, jako týmu, dělalo největší problémy?
„Tak popravdě musím říct, že snad úplně všechno. Ale nejvíce to jsou standardní situace, po nich dostáváme spoustu gólů. Špatně je bráníme, nejsme vůbec důrazní, na tom musíme hodně zapracovat.“

Patříte Nové Včelnici odmalička, nebo jste tam hráčská naplavenina?
„Ve Včelnici jsem odmalička. Když to tak vezmu, tak celý náš kádr jsou odchovanci Včelnice.“

Možná se mýlím, ale v útoku jste vždy nenastupoval. Které posty jste vystřídal?
„Tak do dorostu jsem hrál vždy v útoku. Když jsem začínal hrát za muže, tak mě trenér stavěl na kraj obrany. Poslední dva roky jsem začal hrát stopera, a teď poslední zápasy hraju zase v útoku.“

Tenhle týden máte náročný program. Ve středu v pohárovém semifinále u Malého jezu porovnáte síly s českobudějovickou Slavií. Čeká vás obtížný soupeř, protože i on má ambice. Čím se chystáte domácí překvapit? Můžete to prozradit, rozhovor vyjde až další den.
„Tím, že před rokem jsme hráli stejnou soutěž, věděli jsme co očekávat.  Chtěli jsme proto hrát naši hru a získat trošku sebevědomí i drzosti. Ta nám také v kraji hodně chybí.“

Koho tipujte jako vašeho finálového soupeře: Vodňany nebo Planou?
„Podle výsledků bych tipoval Vodňany. S Planou jsme hráli minulý ročník čtyřikrát a bohatě to stačilo, myslím.“

A v sobotu přivítáte béčko Táborska. Zřejmě nebudete favoritem, ale za snahu by nějaké ty body stály.
„Hrajeme doma, Táborsku se poslední zápasy nepovedly a do zápasu půjdeme pro tři body. Na hřišti musíme nechat všechno. Makat jako tým a věřím, že uspějeme. Navíc se ještě popereme o záchranu.“