V Želči jsem nešel do neznámého prostředí, říká brankář Martin Blažek
Zkušený gólman Martin Blažek (38) posílil tým Želče v létě. Vystřídal Petra Hovorku, který před ním hájil branku svého týmu tři roky bez přerušení. Sám Martin Blažek působí svojí jistotou blahodárně na celý tým, který se už dlouho vyhřívá na čele tabulky, i když tam hodně fouká. Také proto byl zvolen Mužem kola.
Už delší dobu se na čelu tabulky usadily Želeč a Jindřichův Hradec. Máte stejně bodů, ale vy se můžete chlubit lepším skóre. To, že jste zatím obdrželi nejmíň gólů. To je bezesporu i zásluhou gólmana. Jak se vám chytá za želečskou defenzivou?
„Velmi dobře. Vzhledem k tomu jak je tým poskládaný tak to není opravdu nic složitého. Spoluhráči mají dost odehráno, mají spoustu zkušeností a tím je práce brankáře mnohem jednodušší."
V posledních dvou střetnutích jste dokázal udržet čisté konto. Byly pro vás osobně těžším soupeřem Čimelice, nebo Katovice? Nutno ale také podotknout, že oba jste odehráli v domácím prostředí. A tam jste, tuším, stoprocentně úspěšní.
„Obě utkání se hrály na velmi špatném terénu vzhledem k počasí, ale určitě těžším soupeřem byly Katovice. Ty si vytvářely během utkání mnohem víc příležitostí, ale nakonec jsme byli možná týmem s více štěstím.“
Ostatně od doby, kdy obranu posílil Ondra Kosobud, tak se defenziva zpevnila. Za ním se asi chytá lépe. Kdo je víc slyšet?
„Ondra přinesl do defenzivy více klidu, přesnější rozehrávky a je na něm vidět, že má hodně odkopáno. Osobně preferuji, když si defenzivu diriguje sám, ale občas zařvat musím.“
A znovu, když už jsme u těch zkušeností, vy byste asi mohl vyučovat. Třeba i praxi v klubech vyšších soutěží. Podělte se o některé z nich i s námi, prosím. Možná tam nebude chybět i FK Tábor, pokud mě paměť neklame.
"Můj otec mne přivedl do táborského klubu v mých jedenácti letech, což bylo v roce 1991. Pokud se nepletu, tak to byly ještě Vodní stavby Tábor. Je to spoustu let, které jsem strávil v jednom klubu a kromě nabytých zkušeností je opravdu na co vzpomínat.“
A když už budete u vzpomínání, přeskočte i do dávnější minulosti, kdy jste určitě s fotbalem začínal. Kdy a kde to bylo?
„Začátky fotbalu byly velmi jednoduché vzhledem k tomu, že můj táta léta chytal za Planou nad Lužnicí. Přesně si nepamatuji, kdy jsem s fotbalem začínal, přijde mi, že se na fotbalovém hřišti pohybuji od narození. Po začátcích v Plané nad Lužnicí jsem se přesunul do táborského klubu, kde jsem strávil snad “100“ let.“
Vypěstoval jste si nějaký gólmanský rituál, nebo zvyk?
„Ne, to ne.“
Ale vraťme se do Želče. Kdo vás pro tým zlanařil? Bylo nutné delší rozmýšlení?
„Mé působení v Želči vzniklo po dohodě s předsedou klubu Martinem Janouškem. Rozmýšlení nebylo nutné. V Táborsku o mé působení dále nebyl zájem, a končit se mi ještě nechtělo. Šel jsem do známého prostředí, kde jsem již jednou strávil krátké hostování. Další výhodou bylo, že v želečském klubu působí hodně kluků, s kterými jsem hrával.“
V sobotu vyrážíte na další výpravu za soupeřem, a to do Nové Včelnice. Ta je zatím předposlední a v posledním kole prohrála v Čimelicích 2:3. Budete vysokým favoritem, bude obtížné se s tím vyrovnat? A co od domácích čekáte?
„Výprava je to již druhá, v prvním kole jsme prohráli na Hluboké. Každopádně s veškerou úctou k soupeři, neočekávám větší komplikace.“
