Zbyněk Musiol: Když jsme dali první gól, věřil jsem, že to srovnáme
Od útočníka FC MAS Táborsko Zbyňka Musiola se čekají góly. Letošní jaro se adaptoval na velký fotbal po těžkém zranění. Dnes je v jihočeském klubu forvardem číslo 1 a zdá se, nezakřikněme to, že se mu začíná střelecky dařit. Skóroval také v posledním utkání svého týmu proti FK Olympia (2:2).
Včetně poháru máte už na kontě čtyři branky. Má tedy Zbyněk Musiol střelecký apetit?
Dalo by se říct, že ano. V přípravě mi to tam nepadalo, začalo to až v poháru a pak v prvním mistráku. Zatím se mě střelecké štěstí drží.
V rozhovoru na webu fnliga.cz jste si posteskl, že jste na jaře dal jen dvě branky. Tak teď už je máte za dvě kola…
Nezbývá, než si přát, aby mi to vydrželo i pro další kola.
Ta vaše korigující branka byla hodně nepřehledná, vypadalo to, že nejprve hlavičkoval Jakub Navrátil. Jak jste celou situaci viděl vy?
Hlavně – on to Kuba Navrátil vůbec nehlavičkoval, řekl mi, že se balonu ani nedotkl. Špatně to vyboxoval gólman, netrefil to dobře pěstí, balon se objevil přede mnou a já jsem ho jen doklepl do brány.
Snížili jste. Věřil jste, že by ještě mohlo přijít vyrovnání? Času moc nebylo.
Když jsme dali první gól, tak jsem vážně věřil, že to srovnáme. Nevím, co se stalo, jestli Olympia odešla fyzicky, nebo se začala být o výsledek, ale my jsme začali dávat dobré centry dopředu, konečně jsme si vytvořili nějaký tlak. Jinak jsme skoro celý zápas hráli hrozně. Až v závěru jsme to zjednodušili. Naštěstí nám to vyrovnání vyšlo.
Jak byste získaný bod zhodnotil?
Zlatý bod! Škoda, že se nehrálo ještě o deset minut déle, to bych věřil, že bychom to ještě otočili. Vyrovnání přišlo dvě minuty před koncem. Měli jsme začít dříve.
Souhlasil byste, že jste byli první poločas nervózní, hra byla kostrbatá…?
Neřekl bych, že bylo jen první poločas. Platilo to do prvního našeho gólu. Pořádně jsme si nevyměnili balon. Tak do 75. minuty nám to vůbec nešlo.
Trenér zmínil, že si stále zvykáte na nové hřiště. Jak stadion a plochu vnímáte vy?
Trénujeme tady čtrnáct dní, ale ostrý zápas to byl první. Asi si opravdu zvykáme, ale na hřiště se vymlouvat nemůžeme. Já jsem s hřištěm spokojený, mně se tady hraje dobře. Povrch je tvrdší. Je to lepší než na Soukeníku, ale ne že bych si na Soukeník stěžoval.
Dneska přišlo skoro třináct set diváků, zlepšila se i atmosféra?
Určitě, hlavně po tom prvním gólu fanoušci začali cítit, že by to mohlo jít a začali nás více povzbuzovat. Do té 75. minuty byli slyšet jen občas, ale to se jim nemůžeme divit – za to, co jsme předváděli. Nemohlo se jim to líbit.
Vy jste to měl složité - uskákat souboje s vysokými stopery Opluštilem a Žežulkou. Kontakty s nimi musely bolet…
Ne že bych se jich bál, ale nevyhrál jsem jedinou hlavu. Těžké to bylo hodně, ale svým spoluhráčům jsem moc nepomohl…
Nicméně jste se srdnatě rval, bojoval…
Bez bojovnosti to nejde, to je základ. Trenér nám říká, že do hry musíme dát srdce.
Po dvou kolech dva body. Je to málo? Akorát?
No…(chvíli přemýšlí). Dneska jsme chtěli tři, máme jeden, ale když už jsme prohrávali 0:2, tak asi musíme být rádi, že máme po dvou kolech dva body.
