Osobnost dítěte v přípravkách

Práce s dětmi 5-11 let má v Dynamu podklad v Metodice výchovy přípravek, která má dvě hlavní části. První část je zaměřena na obsah tréninku, tzn. na to co v které kategorii trénujeme (technika, taktika, kondice). Druhá část je zaměřena na to, jak trénujeme, tzn. jak k dětem v jednotlivých kategoriích přistupujeme, aby se obsah tréninku co nejefektivněji odrazil v dovednostech dětí.

Obě části mají vždy na koncích U7, U9, U11 svoje výstupy v podobě toho, za jakou osobností dítěte/hráče jdeme z pohledu jeho herních dovedností a zároveň osobnosti. Obě součásti osobnosti hráče spolu úzce souvisí a těžko si lze představit jednu bez druhé.

O osobnosti dítěte ve školičce – dítěte v předškolním věku jsme psali v minulém díle těchto článků, v tomto se zaměříme na děti přípravek, na děti ve věku 7-11 let. I tentokrát chci zmínit, že bez již tolik zmiňované spolupráce s rodiči jakékoli naše představy o kvalitě osobnosti dítěte zůstanou pouze v rovině našich přání.

Mladší přípravka, tj. kategorie U8, U9 je stále obdobím, kdy jsou děti zaměřeny pouze na sebe. O vedení dětí k týmu nebo týmovosti proto nemůže být řeč.

Respekt k jinosti každého, jinými slovy individualizovaný přístup je v této kategorii alfou a omegou efektivní interakce dospělého k dětem (samozřejmě pravidla platí pro všechny stejně).

Stejně tak jako v předchozí kategorii dětem vytváříme prostor a podporujeme jejich samostatné rozhodování. Důležitější, než kvalita rozhodování je to, že se dítě rozhoduje samo.

Od této kategorie je dítě vedeno (trenéři, rodiče) umět vysvětlovat důvody svého rozhodování a zároveň ho začínáme učit přijímat hodnocení od trenéra. Z důvodu podpory vnitřní motivace dětí toto hodnocení musí být naprosto konkrétní, výhradně individualizované ve prospěch konkrétní pochvaly a ocenění vůči konstruktivní kritice.

Jak se v mladší přípravce snažíme podporovat samostatnost? Z pohledu dítěte:

• doma se si chystám věci na každý trénink, zápas nebo turnaj vždy sám, sama
• svůj batoh s věcmi si na trénink, zápas nebo turnaj a samozřejmě z tréninku, zápasu nebo turnaje zpět nesu vždy sám, sama
• na trénink, na zápas se v šatně převlékám vždy sám, bez rodičů
• umím si sám, sama zavázat tkaničky u kopaček/tenisek

Jak se v mladší přípravce snažíme podporovat respekt k ostatním? Z pohledu dítěte:

• automaticky zdravím trenéry, rodiče, každého v tréninkovém areálu
• před tréninkem, po tréninku, zápase nebo turnaji se pozdravím, plácnu si s každým spoluhráčem, s trenérem (máme svůj vlastní pokřik, zdravení)

Jak se v mladší přípravce snažíme podporovat důslednost? Z pohledu dítěte:

• po každém tréninku se podílím na úklidu tréninkových pomůcek
• při odchodu z šatny po tréninku, po zápase nebo turnaji si vždy si sám po sobě uklízím své místo
• po tréninku, po zápase nebo turnaji se v prostoru šaten vždy sprchuju; samozřejmě tehdy, když jsou sprchy k dispozici

Jak se v mladší přípravce snažíme podporovat samostatnou iniciativu dítěte? Z pohledu dítěte:

• když mluví trenér, nevyrušuji, poslouchám, co říká, a když nerozumím, vždy se ptám
• když mám na tréninku volný čas, nestojím, nečekám na povel, hledám si svou hru
• po tréninku umím doma popsat rodičům, co všechno jsme na „tréninku“ hráli nebo se učili
• po tréninku umím doma popsat rodičům, jak a v čem se mi trénink nebo zápas povedl nebo nepovedl
• nechodím žalovat, když mám problém snažím se ho vyřešit sám (mezi sebou si děti řeší, pokud možno, samy, trenér hlídá pouze bezpečnost)

Starší přípravka, tj. kategorie U10, U1 je obdobím, kdy děti postupně začínají mít potřebu ve skupině něco znamenat, mít a vnímat ve skupině svou cenu. Dítě je v tomto věku stále velmi silně individualisticky zaměřené, postupně začíná přemýšlet v módu “my”. Podpora a rozvoj individuality jsou ale stále na prvním místě.

Pomáháme dětem tvořit si reálnou sebedůvěru tím, že je učíme uvědomovat si svoje silné stránky a mluvit o nich. K uvědomování si silných i slabých stránek vedeme děti mj. tím, že je začínáme učit hodnotit sami sebe, poté také spoluhráče a přijímat hodnocení od nich. Tímto procesem navazujeme na předchozí kategorii (hodnocení trenérem) a učíme hráče hodnotit se mezi sebou s respektem.

Jak se v starší přípravce snažíme podporovat samostatnost? Z pohledu dítěte:

• doma se si chystám věci na každý trénink, zápas nebo turnaj vždy sám, sama
• svůj batoh s věcmi si na trénink, zápas nebo turnaj a samozřejmě z tréninku, zápasu nebo turnaje zpět nesu vždy sám, sama
• po tréninku si doma sám, sama věci vybaluji, uklízím (věším, dávám sušit)
• když mám na tréninku volný čas, automaticky si hledám a organizuji svou hru, tréninkovou činnost na stanovišti (už to dávno umím)

Jak se v starší přípravce snažíme podporovat respekt k ostatním? Z pohledu dítěte:

• automaticky zdravím trenéry, rodiče, každého v tréninkovém areálu
• před tréninkem, po tréninku, zápase nebo turnaji se pozdravím, plácnu si s každým spoluhráčem, s trenérem (máme svůj vlastní pokřik, zdravení)
• když mluví trenér, nevyrušuji, poslouchám, co říká, a když nerozumím, vždy se ptám

Jak se v starší přípravce snažíme podporovat důslednost? Z pohledu dítěte:

• po každém tréninku se podílím na úklidu tréninkových pomůcek
• při odchodu z šatny po tréninku, po zápase nebo turnaji si vždy si sám po sobě uklízím své místo
• po tréninku, po zápase nebo turnaji se v prostoru šaten vždy sprchuju; samozřejmě tehdy, když jsou sprchy k dispozici

V přípravkách, ve spolupráci s rodiči vedeme tak, aby z pohledu dítěte, na konci U11 umím:

• v U11 si společně nastavujeme pravidla, která si potom sami hlídáme (úklid, omlouvání, pravidla chování, …,)
• po tréninku umím doma popsat rodičům, co všechno jsme na „tréninku“ hráli nebo se učili a proč, proč si to myslím
• po tréninku umím doma zhodnotit rodičům, jak a v čem se mi trénink nebo zápas povedl nebo nepovedl
• po tréninku umím doma zhodnotit rodičům, jak a v čem se trénink nebo zápas povedl nebo nepovedl ostatním spoluhráčům
• uvědomuju si – umím popsat kolik jsem schopen zvládnout, „co už je moc a nezvládnu“, co je v mých silách, co už není
• umím říct názor, zhodnotit se a ostatní spoluhráče, nebojím se si s trenérem a spoluhráči povídat o tom, co mi jde, nejde, povedlo, nepovedlo, jak se zlepšovat, …
• v U11 už samostatně komunikuju s trenérem i mimo trénink (omluvenky, dotazy, …)

Z přípravek do žáků by měl přicházet individualista, hráč nasycený individuálními potřebami tak, aby byl připraven na fázi učení, jak vědomě, zodpovědně spolupracovat. Do U12 by měl přicházet hráč, který ví, co umí a umí o tom reálně mluvit.

Stejně tak jak popisuji věk přípravek a s tím spojené potřeby dětí, má svoje potřeby věk žáků. Věk žáků je z pohledu vývoje osobnosti nejdůležitějším a nejsenzitivnějším obdobím na to začít se učit umět být týmovým hráčem.