Tomáš Smrčina: Bude důležité, jak do soutěže odstartujeme
Žlutomodrá devatenáctka patřila v podzimní části předchozího ročníku ČLD k nejlepším týmům soutěže. Její tehdejší opory se však již posunuly do dospělého fotbalu a nejstarší dorostenecký celek tak bylo nutné poskládat znovu. Úkolu se ujal trenér Tomáš Smrčina, který je o Otavy také nováčkem. K týmu U19 přišel po čtyřech letech u dospělého fotbalu, které rovnoměrně rozdělil mezi Milevsko a Čimelice.
Máte za sebou letní přípravu. na čem jste pracovali a jak se vám dařilo poznávat nové mužstvo a nové prostředí?
Nebylo to úplně jednoduché, letní příprava je hodně krátká. Náš tým se sice tváří jako devatenáctka, ale máme tam pět šestnáctiletých kluků, takže jsme celkově hodně mladí. V přípravě se nám příliš nedařilo výsledkově a ani herně jsme úplně nenadchli, ale myslím si, že kdyby se nám podařilo navázat ne první poločas posledního přípravného zápasu s Příbramí, tak by to nemuselo být špatné. Máme také zraněných několik kluků, kteří by normálně asi hráli v základu, takže bychom se po jejich návratu měli ještě zvednout.
Pozoroval jste během léta pokroky ve hře či v tréninku?
Je to hrozně krátká doma. V přátelských utkáních jsme spíše zkoušeli různé varianty. Chtěli jsme vědět, kdo na jakých postech může hrát a kdo ne. Hledali jsme rozestavení. s Příbramí jsme zkoušeli hru na dva hroty, což si myslím, že klukům vyhovuje víc. Progres uvidíme až po delší době. I jsem jim říkal, že fotbalové myšlení nemají špatné, ale na fyzičce je třeba pracovat. Trochu je trápí zranění. Když přidáme, začíná je hned něco bolet. Doufám, že se do toho budeme postupně dostávat a za půl roku to už bude mnohem lepší.
Čeká vás velmi těžký rok v České lize dorostu. S čím do soutěže půjdete?
Těžko říct, i pro mě je to nová soutěž. Kvalitní soupeře, jako je Příbram, budeme potkávat celkem často. Bude důležité, jak do soutěže odstartujeme. Chci věřit, že tam nebudeme za úplného otloukánka, některé favority potrápíme a především doma uhrajeme nějaké body.
Zvolil jste možná překvapivě cestu z dospělého fotbalu k mládeži. Proč to nebylo naopak a nesnažil se třeba o postup do divize mužů?
Protože mi jí nikdo nenabídl. Na druhou stranu dorostenecká liga s hráči, které vidím čtyřikrát až pětkrát do týdne, není až takový rozdíl. Dospělí chlapi už mají nějaké návyky a v silových soubojích jsou na tom lépe, ale tady zase můžeme pozorovat herní posuny. Lákalo mě na tom to, že s těmi hráči můžeme pracovat častěji než v krajském přeboru dospělých, kde se trénuje tak dvakrát do týdne. Věřím, že po přípravě už půjdou naše výkony jenom nahoru.
