Radoslav Houdek: Postřehy z praxe dokáží obohatit nejvíc

Nejčerstvějším absolventem jednoho z nich je trenér týmů FC Písek U11 a U12 Radoslav Houdek, který začátkem listopadu v Praze úspěšně složil závěrečné zkoušky trenérsko-manažerského kurzu licence UEFA A pořádaného trenérsko-metodickým úsekem FAČR.

Co je UEFA A licence a jak samotný kurz probíhá?
Než přibyl mezistupeň mládežnická profi A licence, s níž je možné vést jako hlavní trenér středisko mládeže, byl tento typ licence druhým nejvyšším možným stupněm. Vše začíná přijímacími zkouškami. Absolvovali jsme dva písemné testy a ústní zkoušku – připravovali jsme tréninková cvičení, upravovali jsme jednotku podle toho, co bylo potřeba u hráčů rozvíjet a podobně. Pokud uchazeč projde přes přijímačky, čekají na něj čtyři pětidenní bloky, které probíhají v Praze. Tato část je podobná škole. Navštěvovali jsme přednášky, nechyběly testy a chodili jsme pozorovat tréninky, na jejichž základě jsme měli zpracovat výstupy, které později instruktoři hodnotili.

Probíhá studium formou nauč se to z knihy a opakuj, nebo je po uchazečích o licenci vyžadována také vlastní invence a osobitý pohled na věc?
Naše skupina měla jako instruktora Antonína Plachého, který je zastáncem toho, abychom u toho přemýšleli, abychom se snažili zapojit vlastní hlavu a přicházeli s vlastními nápady. Samozřejmě se studium týká i předmětů jako fyziologie či anatomie a tam je to pouze o tom klasickém učení – kosti a svaly asi nikdo nezmění? Na druhou stranu například pedagogika a psychologie jsou předměty, které byly čistě o tom, co si myslíme my.

Budete pokračovat v dalším studiu?
Popravdě ještě nevím. Říkám si, že jsem ještě mladý, že mohu, ale momentálně jsem rád, že jsem ukončil toto studium a dále uvidím. Nebráním se tomu, ale v současné chvíli nemohu říct definitivně, jestli ano či ne.

Funguje výměna zkušeností a informací také mezi samotnými uchazeči? Ve skupině s vámi byla řada fotbalových osobností.
Tato zkušenost byla možná úplně nejzajímavější a nejpřínosnější. Já jsem měl ve skupině například Františka Ševinského (bývalý hráč Viktorie Plzeň), Petra Benáta (stále aktivní hráč českobudějovického Dynama) a také Pavla Devátého (zahrál si Ligu mistrů za Žilinu pod trenérem Pavlem Vrbou). Když jsme se mezi sebou bavili a diskutovali různé situace, tak to kolikrát dalo víc, než přednáška, kde jsme koukali na video. Postřehy z praxe dokáží člověka - trenéra obohatit nejvíc.

Budete na základě načerpaných informací měnit tréninkové metody?
Nějaké nové poznatky do svých tréninků určitě zařadím, nepůjde však o nějaké dramatické změny. Hodně věcí, které jsme v Praze probírali, již děláme. Ale kurz mi v určitých věcech otevřel oči a něco nového vyzkoušíme.

Jak se mění tréninkové trendy? Je něco, co se v nedávné minulosti dělalo jinak než dnes?
Co mohu posoudit a osobně jsem tyto metody jako aktivní hráč zažil, tak dříve se během přípravy hodně běhalo – dlouhé výběhy po lesích. Dnes takové věci už skoro vymizely a vše se děje většinou přímo na hřišti s míčem. Kondička se nabere i tak a mnohdy se naběhá i víc – hráče to samozřejmě mnohem víc baví. V tomto vidím jeden z největších pokroků.

Zkušenosti s trénováním dospělých kategorií nemáte, ale jaké jsou rozdíly mezi vašimi kategoriemi U11, U12 a například dorostem?
Rozdíly v trénování různých věkových kategorií samozřejmě jsou. Mě osobně více baví trénování dětí, protože u nich je vidět každý pokrok. Na tréninku zkoušíme kličku, a když jí pak kluci předvedou v zápase, tak z toho mám radost. Starší kategorie už jsou spíše o taktice, standardních situacích, herních systémech a tak podobně. Starší mládež se již cíleně připravuje na soupeře, kdežto malí kluci si vytvářejí svůj styl a rozvíjejí ho.

Hráči U12 jsou ve věku, kdy přichází mnoho nejen herní změn.
Kluci už v této kategorii začínají hrát celostátní soutěž a potkávají se s týmy jako Sparta a Slavia. V tomto věku přichází asi největší změny – jak herní, tak psychologické. Stává se, že přijde dítě na trénink a já vidím, že se mu nedaří. Většinou za tím něco je – může to být třeba i špatná známka ve škole. Je důležité s nimi mluvit a udržovat komunikaci mezi trenérem a hráčem. Trenér musí být zároveň i psychologem.

Máte za sebou podzimní část sezony. Jak ji hodnotíte?
I když to při pohledu na tabulku, na kterou já moc nedám, nevypadá příliš dobře – jsme zhruba v polovině celostátní soutěže - beru to tak, že kluci přešli na mnohem větší hřiště, hrají ve větším počtu (7+1), poznávají nové soupeře a setkali se s pro ně novými pravidly, což je pro ně velice těžké. Lze říct, že v žádném zápase jsme neprohráli rozdílem třídy. Několikrát jsme prohráli smolně, ale já věřím, že kluci půjdou nahoru a druhou polovinu sezony výsledky přijdou a v tabulce se posuneme trochu výš.