Brankářskou školu Jihočeského fotbalu povede Michal Korbel

Kde jste získával zkušenosti?
Pracoval jsem v Anglii jako trenér brankářů na plný úvazek. Šlo o mezinárodní fotbalovou akademii, kde byli hráči z celého světa. Hráli jsme proti profesionálním klubům z Anglie i ze Skotska.

Předpokládám, že jste sám chytával...
Jako maličký jsem začínal hrát v poli, ale už někdy ve starší přípravce jsem si stoupl do brány. Nechtělo se mi zrovna moc běhat, a proto jsem šel chytat.

Kde všude jste aktivně hrával?
Pocházím z Vysočiny a začínal jsem v Kamenici nad Lipou. V patnácti jsem se přestěhoval do Českých Budějovic a zkoušel jsem to v Dynamu. Pořádně jsem si ale zachytal až ve Čtyřech Dvorech a nakonec jsem skončil na Borku. Spíš jsem působil v nižších soutěžích. Fotbal mě bavil, nebyl jsem ale tak dobrý, abych se jím mohl živit profesionálně. Na internetu jsem si proto hledal videa brankářských tréninků a snil o tom, že bych jednou mohl trénovat. To se mi taky splnilo. Udělal jsem si trenérské licence a dostal se do Anglie.

Jaké trenérské licence jste vystudoval?
Mám UEFA B licenci a dále brankářské licence ze čtyř různých zemí, ze Skotska, Walesu, Kanady a z USA. Nejsem žádným sběratelem licencí, ale u nás mnoho možností získat licenci trenéra gólmanů není. Žádné kurzy v Čechách nejsou, jedinou možností je vystudovat právě UEFA B licenci se zaměřením trenér brankářů.

Jaké jste si z britských ostrovů přivezl zážitky?
Dělali jsme kemp pro děti z Thajska a jednou jsme se jeli podívat do Leicesteru na utkání Premier League. Při prohlídce stadionu jsem se potkal a vyfotil s Jamiem Vardym. Zážitky jsem měl i se setkání s lidmi, s nimiž jsem měl možnost pracovat. Mým šéfem byla legenda Sheffieldu Wednesday Chris Turner. Od něho jsem se hodně naučil. Jako pro kluka z Česka bylo pro mě obrovským zážitkem navštěvovat v Anglii zápasy. Chodil jsem na utkání Premier League, ale i na nižší soutěže. Třeba v Bradfordu, který hrál čtvrtou ligu, přišlo na úvodní duel sezony patnáct tisíc lidí.

Malým gólmanům se hodláte věnovat na letním příměstském kempu v rámci brankářské školy. Je šance, že by vašich služeb mohli brankáři využívat i v průběhu sezony?
Já mám představu, že třeba dvakrát týdně bych dělal tréninky pro brankáře v Budějovicích a jinak bych mohl jezdit trénovat přímo do jejich klubů v rámci Jihočeského kraje. Máme svůj tým, přivezli bychom s sebou potřebné pomůcky a připravili speciální trénink pro domácí brankáře. Dohodli jsme se, že to bude pod hlavičkou Jihočeského fotbalu, který pořádá akce pro mládež a tenhle nápad se mu zalíbil. Začneme už teď na jaře.

Co můžete brankářům nabídnout?
Mám znalosti a praktické zkušenosti, které nemá běžný trenér, jenž se věnuje hráčům v poli a sám nikdy nechytal. Věřím, že jsem schopen mladého brankáře posunout vpřed. Jsem schopen mu dát zpětnou vazbu a pracovat s ním při tréninku na odstranění chyb. Pro mladé kluky je rovněž důležitá pravidelnost tréninků a aby je to bavilo.

Jak vlastně trénují fotbaloví gólmani v Čechách?
V klubech na úrovni krajského přeboru mají brankáři speciální trénink maximálně jednou za měsíc a to je strašně málo. V Anglii to funguje tak, že nad rámec běžných tréninků si mladí gólmani najímají trenéra, který se věnuje speciálně jim, a rodiče neváhají si za takového trenéra připlatit. Mojí vizí je nabídnout klukům v naší brankářské škole pravidelný trénink, aby jejich talent nepřišel vniveč.

Věříte, že se děti po dlouhé koronavirové pauze k fotbalu zase vrátí?
Doufám, že ano, protože děti byly zvyklé na nějaký režim. Jsem přesvědčený, že tréninky je také formují a dávají jim disciplínu, kterou využijí i v běžném životě. Věřím, že děti budou nadšené, že se zase mohou hýbat.