Někdejší brankář a trenér Václav „Kendy“ Bezpalec oslavil osmdesátiny

„Cítím se dobře, přiměřeně věku. Občas pobolívá koleno, žádné vážné problémy však nemám. Kdyby mi to takhle vydrželo, řekl bych, že je to dobrý,“ říká Bezpalec. Z čerstvého jubilanta energie jenom čiší. Významné výročí slaví na etapy. Jedna malá oslava v úzkém rodinném kruhu již proběhla. Pořádnou oslavu bývalý gólman teprve chystá. Proběhne na chalupě ve Čtyřech Dvorech a Václav Bezpalec čeká, až se oteplí a bude možné sedět venku na zahrádce.

Ještě předtím oslaví narozeniny s kolegy z práce. S nimi posedí tento pátek. V osmdesáti chodí ještě do práce? „Ano, je to tak,“ odpovídá vitální muž s úsměvem a doplňuje, „Chodím v úterý, ve středu a ve čtvrtek na šest hodin. Pondělky a pátky mám volné,“ upřesňuje Bezpalec, který si zaslouženého důchodu užívá už řadu let.

Prozrazuje, že celý život byl nástrojařem a tuto práci může vykonávat i v pokročilejším věku. „Není to fyzicky nijak náročné, že bych byl z toho rozlámaný. Především mě to baví. Kdyby mě to nebavilo a nesloužilo mi zdraví, nemělo by smysl do práce chodit,“ vysvětluje Václav Bezpalec.

Mezi jeho další koníčky patří samozřejmě i fotbal, trénovat už prý ale nebude. Ještě na podzim se věnoval gólmanům v mateřských Čtyřech Dvorech, tomu je ale nyní konec. Bezpalcovi vadila nepravidelná účast na tréninkách. „Vím, že to není problém pouze ve Čtyráku, v mnoha oddílech si trenéři stěžují, že tým dávají těžko dohromady. Když jsem trénoval v Lišově, odmítal jsem si pořídit mobil. Nechtěl jsem, aby mi pořád někdo volal, že nemůže přijít na trénink. Hráčům jsem říkal, ať mi zavolají na pevnou linku, pokud mě na ní zastihnou. Hlavně jsem však od nich očekával, že na tréninky budou chodit a ne se omlouvat,“ říká Václav Bezpalec.

Zároveň ale připouští, že v jeho rozhodnutí nepokračovat v trénování hraje roli i věk. „Už toho bylo dost, někdy se skončit musí,“ přikyvuje. Na své bývalé svěřence však bude stále vzpomínat. Třeba takový Milan Přibyl to dotáhl až do první ligy. Rukama Václava Bezpalce prošel i současný předseda čtyřdvorského oddílu Zdeněk Kuna. Trenér nezapomene ani na Svatopluka Vokurku, jenž dodnes kope v nedalekých Bavorovicích. „Na jeho góly se dalo vždy spolehnout. Když jsem trénoval Hlubokou, Sváťa nám významnou měrou pomohl k postupu do krajského přeboru,“ vzpomíná Václav Bezpalec.

Trénovat sice už nehodlá, stále je ovšem připraven zaskočit jako pomezní rozhodčí, když bude potřeba. „To bych měl zvládnout, není to až tolik fyzicky náročné. Proběhnu se po lajně, a když uvidím ofsajd, zvednu akorát praporek,“ usmívá se Bezpalec. Na fotbal samozřejmě zavítá i jako divák.

Občas se zajde kouknout na čtyřdvorské hřiště, pravidelně chodí také na Střelecký ostrov, i když Dynamo zrovna radost nerozdává. Chodit bude i dál, přestože sestup do druhé ligy považuje za hotovou věc. „Není to tak, že mužstvo z první ligy bude ve druhé lize automaticky vyhrávat. Soupeři nedají dynamákům nic zadarmo a o výhry se budeme muset poprat. Týmy ve druhé lize jsou ale méně kvalitní než v první, a tak věřím, že určitě Dynamo nasbírá víc bodů a uvidíme také víc gólů,“ přeje si brankář, který v minulosti hájil branku černobílýchl (1967-1972) a zažil významnou přestavbu stadionu na Střeleckém ostrově a také tvrdý trest za tzv. budějovický případ s přeřazením až do I. A třídy.

A co Václava Bezpalce v současnosti těší? „Po rodičích máme ve Čtyřech Dvorech baráček se zahradou a tam je pořád co dělat. Teď tam bydlí dcera a já jí chodím pomáhat se slepicemi,“ uzavírá novopečený osmdesátník Václav Bezpalec.