Když vodníci přetlačili Lokomotivu…
Kde jsou ty časy! Tradiční táborský fotbalový klub, původně DSK, si po dalších, relativně krátkodobých názvech ČSSZ a Tatran, vepsal do štítu označení Vodní stavby. V roce 1959 si totiž oddíl vzal pod křídla prosperující podnik se stejným názvem a po fotbalových trávnících najednou začali běhat a do meruny kopat „vodníci“.
Po léta se pohybovali na krajské úrovni a hlasitěji o sobě dali vědět v roce 1966. V 50. a 60. letech minulého století se na jihu Čech hrával hodně prestižní zimní turnaj zvaný Pohár Jihočeské pravdy, nazvaný po v té době velmi čteném deníku, který se podrobně zabýval sportovním děním na českém jihu.
Na Dynamo ještě nestačili
V uvedeném roce se „přeboroví vodníci“ probojovali během VII. ročníku Poháru Jihočeské pravdy až do dvoukolového finále. Z organizačních důvodů se ovšem finále zimního turnaje odehrálo až v květnu.
Soupeřem „vodníků“ bylo v té době divizní Dynamo České Budějovice, které v tehdy třetí nejvyšší soutěži sbíralo síly k útoku na druholigovou příslušnost (mimochodem - v divizi pak obsadilo konečné 5. místo).
Přeborové VS Tábor neměly být ve finále Poháru JP pro černobílé zase tak vážnou překážkou. Jenže byly! Na Svépomoci „vodníci“ zdolali Dynamo poměrem 1:0, což bylo nemalé překvapení.
Pohár ale nakonec ukořistil přece jen favorit ze Střeleckého ostrova, když v odvetě doma vyhrál 2:0. Ale dalo to práci!
Finále hrané na tři utkání
Rok na to - 1967 - si „vodníci“ předsevzali, že tu „Jihočeskou pravdu“ tentokrát vyhrají oni. Ale pozor - na cestě do finále VIII. ročníku jim stál, kdo jiný, než loňský vítěz Dynamo ČB.
Tentokrát už přeboroví Táborští svého divizního rivala dokázali přehrát poměrem 1:0, když jediný gól vstřelil Kášek přesnou hlavičkou po centru Štengla. Cesta do finále byla volná! (Dynamo pak až do posledního kola v divizi bojovalo prsa na prsa se Slavií Karlovy Vary o postup do 2. ligy, o který nakonec přišlo pro finanční machinace, přičemž bylo za trest přeřazeno až do 1. A třídy).
Rozhodující dvojzápas VIII. ročníku Poháru JP se měl uskutečnit na přelomu dubna a května 1967 a „vodníci“ si napřed dojeli na škváru do Suchého Vrbného pro nejtěsnější porážku 0:1 od favorizované domácí divizní Lokomotivy ČB.
Odveta na také škvárové Svépomoci přilákala do hlediště 1200 zvědavých a natěšených táborských fanoušků, kteří viděli výborný výkon domácích a jejich vedení 2:0, když obě branky vstřelil Štengl. Chyběla jediná minuta a táborská vize by se naplnila. Jenže přišel rychlý brejk Lokomotivy a Šramota pokazil přesnou trefou Táborákům radost - 2:1.
Celkově tedy v součtu 2:2…
Podle reglementu turnaje se finále neprodlužovalo - hrál se třetí, rozhodující mač. A to znovu na Svépomoci, kam přišlo 700 diváků s vírou, že tentokrát „vodníci“ Lokomotivu už konečně přetlačí. A přetlačili.
Hosté z krajské metropole sice po bezbrankové první půli otevřeli skóre střelou Šramoty a gólman VS Zajíček, doktor práv, který na Svépomoc přišel z konkurenční Dukly Tábor, byl v neustálé permanenci. Další gól už ale nepustil.
A pak to přišlo - gólová smršť domácích! Na 1:1 srovnal Syrový. Široký strhl vedení na stranu Tábora. A dál už řádil hlavně Syrový, pro svou štíhlou postavu přezdívaný fanoušky „Bída“, kterého zadní řada Lokomotivy nezvládala bránit. Právě Syrový zvýšil na 3:1 a nakonec triumf VS korunoval hattrickem na konečný stav 4:1. Pro fanoušky táborského civilního fotbalu to byl balzám na duši…
A Jihočeská pravda mohla referovat: „Vítězem VIII. ročníku se stali Táborští po zásluze. Včerejší utkání mělo výbornou úroveň a bylo daleko urputnějším bojem, než tomu nasvědčuje konečný výsledek. Začátek patřil divizní Lokomotivě, která tentokrát nastoupila i s Knížkem v kompletní sestavě. Hosté ovládli střed hřiště a udržovali si celý první poločas mírnou převahu. Teprve po změně stran domácí zpřesnili souhru, zlepšili střelbu a 700 diváků si nakonec přišlo na své: vždyť pět branek během poločasu se jen tak nevidí.“
„Vodníci“ tedy Lokomotivu opravdu přetlačili a Pohár Jihočeské pravdy zůstal na Svépomoci.
A na závěr…
Lokomotiva ČB v tom roce sice bodově udržela divizní příslušnost, jenže pro úskok (do očí bijící účelovou domácí prohru 0:10 v sousedském derby s Dynamem ČB v posledním kole) byla přeřazena do krajského přeboru.
S „vodníky“ se tam ale v příštím ročníku nepotkala. Ti totiž v roce 1967 dosáhli pod trenéry Jaroslavem Němcem a Františkem Jouzou na další úspěch. Jako jihočeský přeborník postoupili do divize. Za rok tam v A-skupině obsadili jako nováček znamenité 5. místo. Divizi tehdy vyhrála vojenská Dukla Tábor a vrátila se do 2. ligy.
Už jen na okraj…
Zatímco Lokomotiva České Budějovice nyní hraje doma v Suchém Vrbném 1. A třídu (nově 6. ligu), VS Tábor jsou už jen historickým pojmem v kronice a dobovém tisku. Pod posledním, v pořadí už šestým názvem FK Tábor, se oddíl v roce 2011 sloučil se Spartakem Sezimovo Ústí, aby vznikl nový silný jihočeský klub FC MAS (dnes už Silon) Táborsko.
