Před třiceti roky Dynamo poprvé vyloupilo Letnou. Štika z jihu Čech přezimovala druhá

Nečekanou štikou první poloviny premiérového ročníku 1993/94 1. české ligy bylo SK České Budějovice. Mužstvo z jihu Čech, které se dvakrát po sobě úspěšně zachraňovalo (13. místo) vstoupilo do soutěže po odchodu Jindřicha Dejmala do Drnovic s novým trenérem Pavlem Tobiášem, ale bez výraznějších posil a také bez vysokých ambicí. Naposledy se za vítězství udělovaly dva body.

Čtrnáct podzimních kol se nesmazatelně zapsalo do historie budějovického fotbalu. Černobílí excelovali, dvanáct zápasů po sobě neprohráli a vytvořili dodnes platný klubový rekord. Remizovali na Slavii a Bohemians shodně 1:1, kdy po krásných sólech vyrovnával Poborský, a vše korunovali na Letné, kde skolili Spartu a způsobili prvořadou senzaci. Znovu zásluhou nepolapitelného dlouhovlasého záložníka Karla Poborského, tehdy reprezentanta do 21 let. Slavné vítězství v 9. kole a posunulo SK za Spartu na druhé místo, které si Jihočeši udrželi do konce podzimu.

Sparta vyběhla do utkání v sestavě Petr Kouba - Michal Horňák, Tomáš Votava, Jiří Novotný, Peter Gunda - Martin Frýdek, Zdeněk Svoboda, Roman Vonášek (10. Pavel Nedvěd) - Jozef Kožlej, Horst Siegl, Viktor Dvirnik. Budějovické SK hrálo ve složení Karel Stromšík - Pavel Pěnička, Martin Wohlgemuth, Radek Tejml, Ivan Valachovič - Roman Kaizar, Karel Poborský, Milan Přibyl, Jiří Povišer (89. Libor Fryč) - Karel Vácha, Martin Guzík (82. Michal Káník).

Pavel Tobiáš: Měli jsme výborné mužstvo

„V té době jsme byli hodně sebevědomým mužstvem. Hráli jsme nahoře, dařilo se nám,“ vzpomínal na památný podzim 1993 trenérský debutant Pavel Tobiáš, jenž si tehdy dokončoval studium potřebné k udělení licence.

Sparta tvořila páteř reprezentace a poprvé blikala hvězda jménem Pavel Nedvěd, jenž se zapsal do historie třemi červenými kartami během 6. – 13. kola a trenér Dobiaš jej tvrdě kritizoval a proti černobílým jej posadil na lavičku náhradníků. „Když se jede na Spartu, tak už v Průhonicích se prohrává, tohle se říkalo už tenkrát. A říkalo se to ještě dlouho poté. Když jsme jeli na Letnou my, Sparta měla za sebou dlouhou šňůru vítězných zápasů, ale naši kluci si přesto věřili. Karel Poborský tenkrát v televizi sebevědomě tvrdil, že si jedeme na Spartu pro body. Hráči rozhodně nebyli před zápasem podělaní. Sparta přitom byla tenkrát dominantní a pro body se tam nejezdilo. Věděl jsem, že ostudu tam neuděláme, vítězství jsem ale nečekal. Sparta měla nějaké šance, my ale taky, a Karel Poborský dal nakonec někdy na konci zápasu vítězný gól,“ popsal dramatický průběh Pavel Tobiáš, jehož asistenty byli Daniel Drahokoupil a Zdeněk Procházka. Paradoxně dva exsparťané.

Budějovičtí cestovali v 9. kole na Letnou bez jediné porážky na kontě. Nasbírali čtyři výhry a čtyři remízy. „Já osobně jsem si tenkrát před zápasem přál udržet v mužstvu dobré klima, protože nám se v té době neskutečně dařilo. Měli jsme výborný vstup do soutěže, body jsme sbírali doma i venku, a já jsem si přál, aby nám Sparta nepřetrhla nit. Byl jsem přesvědčený, že podáme dobrý výkon, lhal bych ale, kdybych si myslel, že vyhrajeme,“ řekl trenérský novic výtečné sérii 13 zápasů bez porážky, která nečekaně skončila na stadionu předposledního Hradce Králové.

Oslavy nečekaného vítězství na Spartě byly veliké. „Hned po zápase jsem byl pozvaný do televize, takže jsem s týmem domů nejel. Co se dělo po cestě domů v autobuse, to nevím. Já ale vždycky říkal, že po zápase děj se vůle boží. Co si budeme povídat, hráči mají tendenci pivko si po zápase dát. Ale opravdu nevím, já jsem se v televizi zdržel dlouho a domů jsem pak jel autem po vlastní ose. S týmem jsem se potkal až druhý den na tréninku," prozradil, že se mu pozápasové oslavy vyhnuly.

Na tehdejší úspěch už Budějovičtí nikdy nenavázali. „Měli jsme výborné mužstvo. Stěžejním hráčem byl Karel Poborský, který byl už v té době mimořádným talentem. Dalšími klíčovými hráči byli Karel Vácha, Martin Wohlgemuth, Ivan Valachovič nebo Jirka Povišer. Všechno to byli kluci, kteří měli dobrou úroveň a kvalitu, moje zásluha to až tak nebyla. Ale Karel Poborský byl už tenkrát nastartovaná hvězda. Bylo jasné, že míří vysoko,“ uvedl Tobiáš, který Dynamo dovedl k šestému místo i v sezoně 1996/97.

Karel Vácha: Porazili jsme Spartu v její největší slávě

„Pamatuji si ten zápas samotný a hlavně celou sezónu. V té mělo Dynamo nejlepší formu. Byla to historicky nejlepší sezóna Dynama. Po podzimu jsme byli druzí a pronásledovali jsme Spartu, nakonec jsme celkově v tomto ročníku skončili šestí a zahráli si Intertoto cup,“ zavzpomínal historicky nejlepší střelec Dynama Karel Vácha, který ve zmiňovaném ročníku nastřílel deset gólů. „Mužstvo bylo tehdy hodně mladé, kdybychom byli ještě trochu zkušenější, možná mohlo být to naše umístění ještě o něco lepší. Měli jsme tenkrát výbornou obranu, ať už to byl Libor Koller, Standa Marek, Radek Tejml, Martin Wohlgemuth, Ivan Valachovič nebo Pavel Pěnička,“ poznamenal hlubocký rodák, že základem úspěchu byla pevná obranná linie.

Karel Vácha má jediný gól na Letné stále v dobré paměti. Góly nejen střílel, ale také na ně přihrával. „Na Letné jsme odehráli velice slušné utkání, dobře si to pamatuji, protože jsem byl u rozhodujícího gólu. Utekl jsem po levé straně, levou nohou jsem nacentroval do vápna, kde byl Karel Poborský. Ten si míč zpracoval prsama, nechal si ho spadnout na nohu a z voleje se trefil krásně na přední tyč,“ vylíčil Poborského trefu, jenž v 86. minutě překonal brankáře Koubu.

„Byli jsme v euforii, protože jsme porazili Spartu v dobách její největší slávy. V té době jsme hráli bojovně a zároveň i fotbalově, a to projevovalo na našem sebevědomí. Bylo nám nějakých 23 let a na svůj věk jsme si dost věřili. Jindy jsme s Dynamem na Spartu jezdili s velkým respektem, zrovna v této sezóně jsme ale strach neměli, protože jsme si věřili. My jsme dokázali zápasy i obracet, pamatuji si, že s Brnem jsme prohrávali 0:2 a otočili jsme to na 3:2. Tenkrát se soupeři báli jezdit do Budějovic,“ připomněl Vácha, že Střelecky ostrov za celou sezonu 1993/94 dobyla jen Sparta, která v jarní odvetě otočila výsledek dvěma góly Pavla Nedvěda.

S přibývajícími úspěchy se plnilo hlediště. Stadion, který teprve čekal na přestavbu, často praskal ve švech. Kromě hlavní tribuny pro sedící, byla další místa jen na stání, přesto byla v ochozech hlava na hlavě. Navštěvy činily v průměru 5 400 diváků. „Někteří fanoušci mi dnes říkají, že na Dynamo chodili akorát v této sezóně a potom už chodit přestali, protože to již nebylo ono. Tenkrát jsme hráli opravdu dobře. Na zápase na Spartě byli přítomni i moji rodiče a rodina, takže já jsem se s nimi domů vracel po vlastní ose. Slyšel jsem ale, že kluci byli v euforii, hlavně Milan Přibyl. Trošku se polámal autobus, prý byl zralý na generálku (úsměv). Jinak jsme to ale ani neslavili, protože jsme měli hodně nabitý program,“ zmínil, že se žádná speciální oslava nekonala a dodal:. „Fotbalem jsme žili a chtěli jsme něco dokázat. Tahle sezóna hodně pomohla i některým jednotlivcům, protože později dostali možnost prosadit se ve velkých klubech. Karel Poborský odešel po sezóně do Viktorie Žižkov a já potom o dva roky později do Slavie.“

Miloslav Varady: Jeden z nejhezčích zážitků

Mimořádný úspěch na Spartě rezonoval i mezi funkcionáři tehdejšího SK. Prezidentem klubu byl Werner Janich, viceprezidentem Miloslav Varady, sekretářem Jan Molkup, tajemníkem Emil Kuš a manažerem František Tobiáš.

Utkání na vlastní oči sledoval Miloslav Varady. „To byl jeden z nejhezčích zážitků. V 86. minutě dal Karel Poborský krásný gól pod břevno a Dynamo vyhrálo. Cestou domů jsme to všichni u Švarce v Benešově oslavili,“ vzpomínal 81letý Varady, který cestoval k utkání také po vlastní ose. „Jeli jsme z rodinné oslavy na severu Čech, ale v Benešově jsme se museli zastavit. Hráči to patřičně slavili, já bohužel řídil a měl s sebou dceru Veroniku, které tehdy bylo sedm let,“ dodal Varady, který v klubu působil v letech 1991-2005 a zastával funkce viceprezidenta, člen představenstva a předseda představenstva. V roce 1993 přešel z Temelína do JČE, a.s., na místo ředitele a člena představenstva.

„Fotbalové giganty v letošním podzimu smetla jihočeská smršť,“ zněl jeden z mnoha lichotících titulků v novinách. Druhé místo zajistilo SK účast v letním Intertoto Cupu. Čelo tabulky: 1. Sparta 22, 2. SK ČB 21, 3. Slavia 19, 4. Ostrava 18...., závěr: 14. Hradec 7, 15. Vítkovice 7, 16. Dukla 2. Kvůli sněhové kalamitě bylo celé 15. kolo, v němž měl SK hrát na Dukle, přeloženo na jaro.

Do jarních odvet šli černobílí s cílem skončit nejhůře na čtvrtém místě. „Vedení klubu i dozorčí rada řešily problém, co když postoupíme do Evropských pohárů? Kde na to vzít! Wohlgemuth, Tejml, Valachovič, Pěnička, Poborský, Povišer, Přibyl, Žák, Vácha, Fryč, Jindráček, Holec, trenér Tobiáš a další utvořili vzorovou partu. Významnou roli ale sehrál i bývalý brankář Dukly Stromšík, který přišel po zranění brankáře Holce na konci své kariéry a stal základním kamenem úspěchu,“ vyprávěl o největším úspěchu českobudějovického fotbalu v první lize.

Jaro už tak slavné nebylo, Dynamo tabulkou propadlo na šestou příčku. „Párkrát se nezadařilo, ale i šesté místo bylo historickým úspěchem. Podzimním umístěním jsme si zajistili účast v jedné ze skupin Interpoháru. Překvapivě jsme zvítězili nad bundesligovým Hamburkem SV 2:1 a po remíze v Kodani 1:1 jsme se připravili o prémii 20 000 marek domácí prohrou s mistrem Maďarska 1:2,“ nezapomíná ani po letech Varady. který chodí pravidelně na zápasy Fortuna ligy.