Do fotbalového nebe odešel oblíbený Míla Ziegler

Pocházel z početné rodiny správce hřiště u plynárny Tondy Zieglera, který měl šest dcer a dva syny, předtím se staral o hřiště u Dlouhého mostu (1925–29). Oba Zieglerové úspěšně hráli divizi českého venkova. Starší Antonín sehrál přes 200 zápasů (1932–44). Později byl předsedou TJ Dynamo ČB, svazovým činovníkem v disciplinárce, jako většina hráčů zaměstnancem JČE. V dresu SK se sešel s bratrem Miloslavem (později v SK Adamov).

V Rudolfově se za Protektorátu narodil Miloslav Ziegler mladší. S fotbalem začínal v dorostu Dynama na „Šroubárně“. Od sedmnácti nastupoval talentovaný útočník za muže. Vojnu strávil v Dukle Olomouc (1962–64), vrátil se do Budějovic a hned kolem něho kroužili šíbři ligových týmů.

Sehrál šest zápasů, zahrál si i s obojživelníkem Hönigem a stěhoval se do Plzně. „Tehdy hrálo Dynamo druhou ligu a mně to docela šlo. Přijela za mnou Plzeň, Bohemians a další oddíly. Rozhodl jsem se pro Plzeň, protože tam byly daleko nejlepší finanční a tréninkové podmínky,“ řekl nám v jednom z rozhovorů k přechodu do západočeské metropole v lednu 1965.

V Plzni toužili po postupu do ligy, ten jim na jaře vyfoukla renesancí procházející Slavia Praha.  Soupeřem Západočechů ve druhé lize byly i českobudějovické celky Dynama a Lokomotivy, které sestoupily do divize. „Dres Škodovky jsem nosil rok, tenkrát se prala o postup se Slavií. Je proto jasné, že na každý náš zápas jezdili slávističtí pozorovatelé. A ti si mě také všimli, potřebovali levé křídlo, ale Plzeň mě nechtěla pustit. Nakonec se obě strany dohodly,“ uvedl k přestupu do Edenu.

Ve Slavii v letech 1965–1969 odehrál celkem 161 přátelských a mistrovských zápasů a vsítil 94 branek. „Nepočítal jsem s tím, že si hned zahraju ligu, ale za pár zápasů už jsem se do mužstva dostal,“ poznamenal, že na ligovou šanci nečekal příliš dlouho. Sehrál několik nezapomenutelných derby se Spartou. „Jako kluk jsem fandil Spartě, ale samozřejmě se ze mě stal slávista. V lize se Spartou jsem ani jednou neprohrál,“ chlubil se nad skvělou bilancí. V prosinci 1967 se zúčastnil památného zájezdu označeného jako „Cesta kolem světa“.

Jakou platil nejvyšší pokutu? „Čtyři sta, když jsem se s několika kamarády zapomněl v kavárně po zápase s Trenčínem a ráno se mi nechtělo vstávat na letadlo…"  V kabině sešívaných se nejčastěji kamarádil s Jirkou Voštou, s nímž se pak potkal ve Vodňanech, a Bohoušem Smolíkem (1986/87 trénoval Dynamo v lize). „Ale nejlepší partu jsem měl doma v Českých Budějovicích. To víš, Malák je Malák,“ nedal dopustit na nohejbalové bitvy u Malého jezu.

V roce 1969 se znovu objevil ve Štruncových sadech a s deseti góly výraznou měrou přispěl k postupu Plzeňanů do ligy a nechyběl u památné účasti v PVP a dvojutkání s Bayernem Mnichov. Mezi ligovou smetánkou se Škodovka zdržela jen rok, nepomohlo ani devět tref Jihočecha Zieglera.

V lednu 1972 se se vrátil do mateřského Dynama, které startovalo ve třetí lize. Dostál pověsti kanonýra a za jaro stihl nasázet tucet gólů. Nejčastěji nastupoval v útoku s Ladislavem Klimešem a Novákem. V dalších ročnících třetí ligy vsítil 9, 8 a 9 gólů. Sestava černobílých z poloviny 70. Let vypadala následovně: Dvořák – Toman, Jodl, Melka, J. Klimeš – Kokta, Havel, I. Novák – L. Klimeš, L. Novák, Ziegler. Po sezoně 1974-1975 přenechal místo mladším.

Na sklonku aktivní kariéry působil v Prachaticích a Vodňanech. Ještě ve 43 letech pomáhal Týnu nad Vltavou v I. A třídě.