Lidé se loučili s Františkem Ciprem. Smuteční řeč pronesl i Tomáš Jirsa

Obřad začal v 15 hodin.  S Ciprem se přišla rozloučit řada jeho bývalých svěřenců (mj. Šmicer, Vácha, Povišer, Lafata, Vozábal, Táborský, Volešák, Plocek), trenérských kolegů (Rada, Jirkal, Musil, Skála) a spolupracovníků (Varady, M. Čadek, Adam, Kolář). Velký černý věnec přinesli zástupci pražské Slavie. Dorazili i majitelé klubů od českobudějovických fotbalistů (Koubek) a hokejistů (Bednařík).

Jedním z řečníků byl starosta Hluboké Tomáš Jirsa. „Zarmoucená rodina mne požádala, abych dnes pronesl několik vět při rozloučení s Františkem Ciprem. Ale František je taková osobnost, taková legenda a natolik známý člověk, že jsou všechna slova skoro zbytečná,“ uvedl Jirsa na úvod svého ve smutečním projevu.

„Františka všichni známe jako skvělého fotbalistu a trenéra, ale on byl hlavně výborný manžel a manželka Jana mu stála po boku 53 let a vychovali spolu dvě skvělé děti, Janu a Františka. Manželka Jana měla pochopení pro jeho velmi časově náročnou fotbalovou kariéru ať už jako kapitána Slavie či trenéra několika evropských fotbalových mužstev. František také miloval svá vnoučata, Adama a Grétu, Grétu, která mu v posledních dnech velmi pěkně četla před spaním. František byl tedy hlavně milující manžel, otec a děda. A protože téměř nikdy nepoužíval svůj titul regulérně vystudovaného právníka, téměř se neví, že byl doktor práv, JUDr.,“ zmínil Jirsa. „Ale ano, také velký sportovec, velký fotbalista!“ podotkl vzápětí.

Hlubocký starosta také nezapomněl na výčet jeho a hráčských a trenérských úspěchů. Většinu hráčské kariéry strávil ve Slavii, za niž v letech 1971 až 1980 absolvoval 501 soutěžních zápasů a vstřelil 41 gólů. „Byl velkým univerzálem, začínal v útoku se slavným Františkem Veselým, pak se přesunul do zálohy a končil v obraně,“ zdůraznil Jirsa, že se z obávaného útočníka stal postupem času krajní bek. Tři roky navlékal kapitánskou pásku. S červenobílými v roce 1974 slavil triumf v Českém poháru, tři roky předtím získal se Zlínem (tehdy Gottwaldovem) Československý pohár.

Po ukončení hráčské kariéry trénoval Slávii ve třech různých obdobích a v šestadevadesátém roce ji dovedl k prvnímu mistrovskému titulu po 49 letech a postupu do semifinále tehdejšího Poháru UEFA, kde slávisté podlehli Bordeaux, což zůstává nejlepším výsledkem českých týmů v evropských pohárech.

V samostatné lize rovněž vedl třikrát České Budějovice a jednou Teplice a Plzeň. V zahraničí jako kouč působil v Rakousku a na Kypru. Poslední profesionální trenérské angažmá František uzavřel v říjnu 2015 v tehdy druholigových Českých Budějovicích. „A na závěr kariéry spíše pro radost trénoval fotbalisty v Hluboké nad Vltavou, kde posledních 23 let svého života s manželkou bydleli,“ poznamenal Jirsa k Ciprově poslední trenérské štaci v podzámčí.

„Ale František nebyl jen fotbalista či trenér. Byl velkým čtenářem a milovníkem knih. Často jsme se potkávali v malém hlubockém Antikvariátu, kam nosil knihy, které přečetl, nebo které přečetla jeho paní a nevešly se jim do knihovny a odnášel si knihy, které naopak chtěl mít doma. František si velmi cenil své sbírky knih a přečetl vždy vše, co se mu ocitlo v rukou a četl minimálně tři druhy denního tisku denně. Byl velký znalec knih a literatury,“ prozradil Jirsa.

František Cipro byl slávistou, ale zároveň budějovickým patriotem. „Odešla ikona českého fotbalu, srdcem spojena se Slavií Praha. Člověk, který byl naším největším odborníkem na fotbal a dodával sportovní energii ostatním. A byl také skvělým člověkem, se kterým jsme se rádi potkávali a rádi jej navštěvovali a povídali jsme si o fotbale a o životě. Byl to člověk, který mnoha svým svěřencům ovlivnil život a všichni na něj budeme rádi vzpomínat,“ řekl dlouholetý Ciprův přítel.

„Přátelé, František Cipro navždy zůstane navždy v našich srdcích. Františku, kamaráde, čest Tvojí památce!“ zakončil svou řeč senátor Tomáš Jirsa.