I v Bechyni se kopal kraj
Nelze říci, že by Bechyně, malebné lázeňské městečko nad Lužnicí, byla zrovna vyhlášenou fotbalovou baštou… V tomto ročníku soutěží 2021/2022 hraje místní FC až III. třídu okresu Tábor. Přezimuje na druhém místě o bod za SK Pojbuky a pro jaro tak může živit plány na návrat do okresního přeboru. Ale najde se dost pamětníků, kteří si vzpomenou na vítězné tažení bechyňského týmu 1. A třídou v ročníku 2004/2005, které skončilo postupem do krajského přeboru. I když poslední vystoupení doma se Bechyňským zrovna nepovedlo – prohráli s Českými Velenicemi 2:4. I tak ale Bechyně soutěž vyhrála se ziskem 60 bodů, o dva body před druhým FK Olešník. A mohla slavit!
Mezi krajskou elitu mužstvo přivedli trenéři Jan Balčík a Peter Maťko. Postup vykopali David Vondroušek, Lukáš Zeman, Marek Ptáček, Pavel Nedvěd, Ondřej Sedlák, Michal Čapek, Lukáš Vrchota, Milan Havlík, Pavel Antl, Miroslav Maroušek, Luboš Říha, Jiří Vogeltanz, Tomáš Lettl a Ondřej Tupý.
Tento úspěch dal takříkajíc zapomenout na sezónu 1975/1976, kdy tehdejší Jiskra Bechyně také dlouho bojovala o postup do KP a přišla o něj až v posledním kole 1. A třídy.
Přebor jen na jednu sezónu
Přebor ovšem zůstal v lázeňském městečku jedinou sezónu… Místo posílení mužstva nastal bohužel opak, některé opory z Bechyně odešly, a tak z toho bylo na konci ročníku 2005/2006 až poslední, 16. místo.
Bechyně si připsala jen 16 bodů. Vyhrála pouze tři utkání. Doma zdolala Protivín 3:2, v sousedském derby porazila Týn nad Vltavou 2:0 a blýskla se výhrou nad Pískem také 2:0. Čtyřikrát Bechyně remizovala (s přeborem se rozloučila plichtou 2:2 v okresním derby na chýnovské trávě). Dvacet porážek pak nasměrovalo tým od Lužnice zpět do 1. A třídy.
A v dalších letech už následoval pozvolný sešup z krajské na okresní úroveň.
Letci v kopačkách
Ale pozor! Krajský přebor se v Bechyni hrával ještě mnohem dříve! V lázeňském městě totiž působil ještě jeden fotbalový tým, a sice armádní VTJ Dukla. Ta byla součástí leteckého útvaru, který sídlil na letišti v sousedství Bechyně, a dukelský dres oblékali fotbalisté, kteří na jihu Čech vykonávali povinnou základní vojenskou službu. I oni, stejně jako civilní oddíl, využívali hřiště ve sportovním areálu, který byl v Bechyni slavnostně otevřen 5. září 1956.
Dukla v 70. letech změnila název na VTJ Blesk (rozšifrujme – Bechyňský letecký sportovní klub). A v ročníku 1982/1983 »letci v kopačkách« zvítězili v 1. A třídě a do lázeňského městečka přivedli konečně krajskou elitu. A v roce 1987 zastavila jejich tažení Pohárem Českomoravského fotbalového svazu dokonce až prvoligová Rudá hvězda Cheb.
V jihočeském přeboru vojáci účinkovali, většinou v popředí tabulky, až do ročníku 1991/1992. Ovšem vnitropolitická situace po listopadu 1989 směřovala ke zrušení povinné vojenské služby. Proto došlo ke sloučení Jiskry a Blesku pod názvem VTJ Rapid Bechyně. Ročník 1991/1992 pak byl pro Bechyni na dlouhou dobu poslední přeborovou sezónou. Až do podzimu 2005.
Sluší se připomenout jména mužů, díky kterým zdejší vojenský fotbal zdárně prosperoval. Léta stál v čele klubu jeho předseda Jan Bednář, léta tým vedl trenér Tibor Grófik, kterého vystřídal Jaroslav Vavroch. Zapomenout nelze ani na obětavého vedoucího mužstva Václava Kniezka.
Čechy, Morava, Slovensko…
Přeborový fotbal hráli za VTJ Blesk zdárně talentovaní mladíci z celého tehdejšího Československa. Zajímavý je třeba pohled na soupisku mužstva z podzimu 1989.
Bechyňský dres tenkrát oblékali Pražáci Tomáš Skalický a Roman Martinkovský z Meteoru Praha VIII, Michal Matoušek z Motorletu a Josef Novák ze Slavie.
Z českých krajů to byli Karel Süss ze Škody Plzeň, Miroslav Havelka ze Sparty Kutná Hora, Rudolf Šefara z Lokomotivy Kladno, Tomáš Čáslavský z RH Hradec Králové či Oldřich Bíža z Městce Králové.
Z Moravy za VTJ Blesk kopali Zdeněk Mikulec z TJ Uničov, Milan Ondračka a Miroslav Mariak z NHKG Ostrava.
Hodně daleko to z Bechyně měli domů slovenští fotbalisté – Richard Ďuriš z Iskry Partizánské, Vlado Šipula ze ZVL Bytča, Martin Rigo ze Spartaku Trnava a Milan Vaňovič ze ZVL Žilina.
A co Jihočeši?
Před listopadem 1989 platil po léta hodně diskutabilní, ale striktně vyžadovaný a tudíž dodržovaný rozkaz armádní generality – až na naprosté výjimky nesměl voják absolvovat povinnou dvouletou službu v tom kraji, kde měl trvalé bydliště. A tak v roce 1989 byli skutečnými Jihočechy v týmu jen Roman Charvát z Dynama ČB a František Tácha z Českého Krumlova.