Jihočeská stopa na moskevském zlatě
Zaprášené archivy vydávají zajímavá svědectví… Tak třeba – 2. srpna 1980 zvítězil tým Československa ve finále fotbalového turnaje Letních olympijských her v Moskvě a vybojoval zlaté medaile. A proč tento fakt připomínáme na stránkách Jihočeského fotbalu? To proto, že čtyři naši zlatí olympionici nabírali v mládí cenné zkušenosti ve „fotbalové“ akademii u Jordánu, jak se říkalo bývalému armádnímu klubu VTJ Dukla Tábor. Ale nejen to! Asistentem trenéra Františka Havránka byl jiný František – Cerman. A ten po skončení hráčské kariéry ve Spartaku Hradec Králové sbíral první cenné zkušenosti na trenérském poli také v Dukle Tábor!
Žlutočervený druholigový dres u Jordánu oblékal na vojně v letech 1969 až 1971 Zdeněk Rygel (narozen 1. 3. 1951). Jedna z pozdějších skálopevných opor obrany slavného Baníku Ostrava, čtyřnásobný reprezentant. V památném moskevském olympijském turnaji nastoupil ke dvěma zápasům. Odehrál mač s Kolumbií (3:0) a nechyběl v památném finálovém duelu proti bývalé NDR, který jsme vyhráli 1:0. Zlatý gól vstřelil Jindřich Svoboda ze Zbrojovky Brno.
Další slavnou postavou ostravského Baníku býval bohužel již zesnulý záložník, šestinásobný reprezentant Zdeněk Šreiner (2. 6. 1954 – †28. 11. 2017). Ten vojančil v tenkrát už třetiligové Dukle Tábor v letech 1974 až 1976. Na olympiádě sehrál tři zápasy. Proti Nigérii (1:1), proti Kubě (3:0) a v semifinále proti tehdejší Jugoslávii (2:0) dokonce vstřelil jeden olympijský gól.
Když Zdeněk Šreiner odsloužil u Jordánu první rok prezenční služby, narukovali do kasáren na Pražském předměstí další dva budoucí zlatí olympijští medailisté, kterým tedy byl Šreiner „mazákem“ - Josef Mazura (23. 4. 1956) a Petr Němec (7. 6. 1957). V Dukle Tábor kopali v letech 1975 – 1977.
Josef Mazura, pozdější rázný a spolehlivý pravý bek Zbrojovky Brno s jedním startem za reprezentaci ČSSR, na zlaté olympiádě odehrál pět zápasů (Kolumbie – 3:0, Kuvajt – 3:0, Kuba – 3:0, Jugoslávie – 2:0, NDR – 1:0).
Petr Němec, další velká postava Baníku Ostrava a pak i Sklo Unionu Teplice, pětinásobný reprezentant ČSSR, toho v olympijské Moskvě odehrál o něco méně. Na celý zápas nastoupil proti Kuvajtu, na 18 minut proti Jugoslávii a zahrál si i v památném finále, kde absolvoval závěrečných 27 minut.
Bohužel již také zemřelý trenér František Cerman (17. prosince 1944 – †20. října 2019) vedl Duklu Tábor v letech 1973 až 1976. Protože měl nemálo zkušeností právě s vojenským fotbalem a osobně znal některé nominované hráče (v Táboře vedl právě Šreinera, Mazuru a Němce), vybral si ho za asistenta trenér František Havránek. A udělal víc než dobře – toto trenérské spojení přivedlo čs. fotbal až na samý olympijský vrchol.
Bývalý legendární sovětský brankář Lev Jašin, svého času považovaný za nejlepšího gólmana světa, neskrýval spolu se všemi svými krajany, fotbalisty i fanoušky, obrovské zklamání. Domácí mužstvo totiž v semifinále podlehlo NDR 0:1 a obsadilo až třetí místo. Řekl tehdy: „Bronz je pro nás málo. Deset jiných zlatých medailí z různých sportů bych vyměnil za jednu, tu fotbalovou…“
Byl to tenkrát skvělý úspěch našeho fotbalu, i když na turnaji chyběly týmy zemí, které OH v Moskvě bojkotovaly kvůli sovětskému vojenskému zásahu v Afghánistánu. Prvenství v konkurenci NDR, SSSR, Jugoslávie, Nigérie, Španělska, Kolumbie a dalších devíti zemí však mělo – a už natrvalo má – svou váhu.
Bylo u toho tehdy pět mužů, kteří pár let předtím působili na stadionu Míru v Táboře. Tedy - další záznam do slavné historie jihočeského fotbalu.
