Pohárové finále v Písku 1987. Narvané ochozy a penaltové rozuzlení
Je středa 22. dubna 1987. Na píseckém Spartakiádním stadionu běží devadesátá minuta finále Českého poháru mezi Spartou Praha a jejím věčným rivalem Slavií. V ochozech je hlava na hlavě. Dramatické chvilky gradují. Když o vítězi nerozhodne ani prodloužení, přichází na řadu pokutové kopy. Od této významné události uběhlo již 34 let.
Už na podzim 1986 zástupci Fotbalového svazu vybrali za dějiště finále Českého poháru Písek, tedy města, kde nesídlil vrcholový fotbal. „Byla to dobrá volba,“ chválily dobové noviny. „Utkání bylo dlouho předem vyprodáno, k čemuž jistě přispěli i oba atraktivní soupeři, a písečtí pořadatelé udělali vše, aby se oba finalisté cítili ve městě Otavou jako doma,“ vyseklo poklonu Rudé právo.
Patřičný nápoj dávali zápasu oba pražští soupeři. Sparťané přijeli na jih Čech již v úterý po obědě a trenér Václav Ježek měl už k dispozici Jihočecha Straku. Slávisté otestovali písecký pažit již týden před tím v přátelské utkání s VTJ Písek (7:1) a do finále vyběhli pod koučem Vlastimilem Petrželou v nejsilnější sestavě s cílem odčinit poslední porážku v ligovém derby (0:3) a udržet si poslední naději na start v pohárové Evropě, která vedla už jen přes vítězství v Československém poháru.
Lístky nejsou, je vyprodáno!
Zůstává otázkou, jak se jedinečný fotbalový svátek dostal právě do Písku. „To takhle u jednoho nejmenovaného funkcionáře píseckého Spartaku seděla na jeho chatě parta známých z fotbalového prostředí. Pekly se ryby, teklo pivo i vínko. Nad ránem padla památná věta: „Tak to finále bude v Písku.“ A bylo rozhodnuto,“ vzpomínal skalní písecký fanoušek Jan „Řehtačka“ Zborník, který byl tehdy jedním z pořadatelů a členem klubu je nepřetržitě od roku 1967.
Pořadatelé se ihned po přidělení finále pustili do práce a dokonale zabezpečili utkání po organizační stránce. „Na jaře 1987 byl ustanoven organizační výbor pod vedením trenéra Františka Jaroše. Zrekonstruovaný stadión Dukly Písek byl měsíc před výkopem beznadějně vyprodán. V ochozech se tísnilo 15 tisíc diváků. Celé město žilo tímto zápasem. Ve výkladní skříni na náměstí byl vystaven pohár a medaile pro vítěze,“ popsal mimořádnou atmosféru Zborník.
Pohárové derby mělo slavnostní ráz. Obě mužstva přijala pozvání na píseckou radnici, slavnostní výkop obstaraly klubové legendy, za Slavii Josef Bican a za Spartu písecký rodák Jan Říha. Zaplněné hlediště vytvořilo patřičnou kulisu. Ke vstupence dostávali diváci šestnáctistránkový zpravodaj, prodávaly se speciální vlaječky. Nad utkáním převzalo patronát JZD Záhoří. Finále vysílala přímým přenosem Čs. televize, komentátor Štěpán Škorpil se musel usadit na střeše hlavní tribuny, aby měl potřebný rozhled.
Přijel i reprezentační kouč
„Dorazilo mnoho vzácných hostů, mezi nimi byl i Emil Svoboda, písecký odchovanec, pozdější hráč Plzně, Sparty a národního mužstva,“ poznamenal Zborník na konto útočníka, který zemřel předloni ve věku 90 let a je pochován v Miroticích. Na památku slavného zápasu se nechali společně vyfotografovat (viz. hlavní snímek).
Pražské kluby, které přijel sledovat tehdejší reprezentační kouč Josef Masopust, nastoupily v těchto sestavách. Sparta: Stejskal - Bielik, Chovanec, Straka, Vrabec (73. Kočí) - Němeček, Čabala, Bílek, Lavička (46. J. Jarolím) - Hašek, Skuhravý. Slavia: Šimurka - Janů, Kubík, Jeslínek, Víger - Řehák, K. Jarolím, Takáč (112. Doležal) - Váňa (79. Šimůnek), Kouřil, Knoflíček.
Samotné utkání zklamalo kvalitou. Bylo sice bojovné, vyrovnané a dramatické až do konce, ale mělo i stinné stránky v podobě nečistých zákroků. Nejlepším den neměl ani hlavní rozhodčí Robert Matušík z Tábora, jemuž na lajnách asistovali strakonický Jiří Stiegler (vojnu strávil v Dukle Písek) a Václav Krondl z K. Varů.
Slavia dohrávala o devíti
Skóre otevřel ve 24. minutě slávista Kouřil, který zakončil zblízka Knoflíčkův centr ze strany, Sparta se dočkala vyrovnání až šest minut před koncem, po Chovancově trestném kopu dorážel Hašek. „Slavia měla dva vyloučené hráče a přesto udržela stav utkání 1:1. Na pokutové kopy ale nakonec vyhrála favorizovaná Sparta 4:3,“ doplnil ke statistikám Zborník, že sešívaní dohrávali bez hříšníků Vígera (83.) a v nastavení Jeslínka (94.).
„Bylo to pravé pohárové utkání. Něco takového si určitě diváci přáli. My se v prvním poločase těžko rozehrávali a na hráčích byla znát únava. Ve druhém poločase už jsme měli hru pod kontrolou, byla otázka času, kdy dáme gól. V prodloužení jsme si však nedovedli poradit se statečně bránícím soupeřem,“ sdělil novinářům letenský kormidelník Václav Ježek. „Souhlasím, že to bylo velmi vyrovnané, solidní utkání. Pro nás však vzhledem ke dvěma vyloučením a čtyřem zraněním dost kruté. Těžko se hraje s devíti proti jedenácti. Hráči si sáhli až na dno sil. I na nás byla znát únava z ligy. Prohrát se Spartou na penalty není ostuda. Ale velmi jsme chtěli v poháru postoupit,“ hodnotil za poražené trenér Vlastimil Petržela.
Po utkání se v kulturním domě v Semicích uskutečnilo posezení obou mužstev, funkcionářů fotbalového svazu a pořadatelů. Za pár dnů dorazila do Písku oficiální svazová pochvala za skvělou organizaci.
Mužstvo pořádajícího Spartaku Písek v té době marně bojovalo v krajském přeboru o postup do divize. Skončilo třetí za ambiciózním Olešníkem, jemuž s podporou tamního JZD utekl postup doslova mezi prsty, a vítěznou Lokomotivou Č. Budějovice.
