Fotbalová detektivka: „Tajemný“ hráč Homolka
Na samém počátku téhle kauzy byl e-mail, který obdržel spolupracovník Jihočeského fotbalu Aleš Pivoda. Stálo v něm: Dobrý den, jmenuji se Roman Jašek, jsem člen Komise pro historii statistiku při FAČR a již 30 let pracuji na vytvoření kompletní ligové databáze československé 1. ligy. Česká fotbalová asociace se konečně rozhoupala a rozhodla se, že tento projekt uvede v život, proto se nyní už ne jen jako soukromí historici, ale jako její zástupci snažíme dohledat všemožné chybějící údaje. Dovolím se na Vás obrátit ohledně dohledání totožnosti hráče Zlína 1942-44 jménem Homolka, který byl od r. 1944 hráčem MAS Sezimovo Ústí (jinak je to odchovanec Uhlířských Janovic). Ve Vaší knize o historii táborské kopané se o něm zmiňujete na str. 44 v souvislosti s jeho odchodem z klubu. Nebudete mít jeho jméno, případně nemáte kontakt na nějakého místního historika či pamětníka, který by nám jeho jméno mohl pomoci sehnat? Děkuji.
Roman Jašek
Pojďme tedy po stopách „tajemného“ hráče Homolky. Moc toho o něm opravdu nevíme. Vlastně skoro nic… Měl by být odchovancem Uhlířských Janovic na Kutnohorsku. Ale… „Jestli byl odchovancem Uhlířských Janovic, to není úplně přesné tvrzení. Ale do Zlína odtud přišel jako mladíček (uvedeno v tamním tisku). Takže předpokládám, že ano,“ píše fotbalový historik Roman Jašek.
Ligu si zahrál
Homolka opravdu měl hrát protektorátní 1. ligu, což dokládají autoři Jindřich Horák a Lubomír Král ve své Encyklopedii našeho fotbalu, nakladatelství Libri, 1997. Zalistujeme-li v ní, pak je zřejmé, že v barvách SK Baťa Zlín vstřelil hledaný fotbalista v prvoligové sezoně 1942/43 tři branky, v sezoně 1943/44 pak jeden gól. Pozoruhodné je, že u jiných hráčů Zlína jsou uvedena křestní jména, u Homolky však chybí…
Internetový odkaz na Wikipedii (zde) dokonce upřesňuje, že Homolka (opět bez křestního jména) v prvoligové sezoně 1942/43 odehrál za SK Baťa Zlín osm mistrovských utkání, v nichž vsítil tři branky, v sezoně 1943/44 pak sehrál tři mistrovské mače a dal jeden gól.
Nelze říci, že by byl zrovna oporou zlínského mužstva. Tam kopali onačejší borci - ale 1. ligu si Homolka zahrál, čímž, marná sláva, přece jen vstoupil do historie našeho fotbalu.
Když pak po osvobození republiky v roce 1945 odstartovaly fotbalové soutěže znovu, v soupisce prvoligového SK Baťa Zlín už Homolku nenajdeme. Měl by tou dobou totiž hrát za SK MUS Sezimovo Ústí.
Vyhnaly ho bomby?
Proč Homolka ze Zlína odešel? Souviselo to snad s americkým bombardováním Zlína z 13. října a pak z 20. listopadu 1944, kdy mnoho zaměstnanců Baťovy firmy bylo z poškozených závodů přímo ve Zlíně vynuceně přemístěno na jiná firemních pracoviště na území Čech či Moravy? Mohlo to tak být…
„Můj táta se například právě z tohoto důvodu dostal ze Zlína až do Zruče nad Sázavou na Kutnohorsku,“ uvažuje Aleš Pivoda.
Homolkovy důvody, proč se objevil na jihu Čech, ale mohly být samozřejmě i jiné. Kdo ví?
Ve Zlíně ho neznají…
Překvapivou informaci nám dodal už jmenovaný pan Roman Jašek. Archivář FC Fastav Zlín, což je pokračovatel bývalého SK Baťa, jméno Homolka v souvislosti se zlínským fotbalem vůbec nezná. Prý se ve Zlíně zřejmě „jen tak mihl“…
Neznají ho, třebaže o něm Encyklopedie našeho fotbalu v souvislosti z prvoligovým Zlínem píše… Ve zlínském archivu se tedy jméno a příjmení střelce čtyř ligových gólů nedochovalo? Zřejmě ne.
Z Ústí odešel výborný hráč
Jisté je, že nestor fotbalu v Sezimově Ústí pan Áda Kovařík, dnes už bohužel zesnulý, se o hráči Homolkovi skutečně zmiňoval. V publikaci Aleše Pivody Fotbalové Táborsko se na straně 44 píše:
V lednu 1948 se fotbalovým Táborskem rozlétla zajímavá zpráva, kterou regionální tisk zveřejnil v rubrice O klubech a hráčích. Citujeme: „Stan. Sládek, střední útočník a kapitán Slovana Tábor, ohlásil přestup do SK MAS Sezimovo Ústí.“
Byla za tím snaha klubového vedení „ševců“ posílit před kvalifikací (o postup do divize, pozn. red.) tým o kvalitního hráče. „Z Ústí tehdy odešel výborný hráč Homolka a Sládek měl být náhradou. Jenže z přestupu nakonec sešlo,“ vzpomíná pamětník, bývalý hráč, pak trenér a dodnes výrazná osobnost sezimovoústeckého fotbalu pan Áda Kovařík.
Tolik citace z knihy Fotbalové Táborsko. Jak se jmenoval hráč Homolka, kdy do Sezimova Ústí přišel a kam od „ševců“ odešel, to už nám pan Kovařík bohužel říct nemůže.
Rodinný archiv vzal za své
Pamětník a fotbalový fanoušek bývalého Spartaku pan Josef Pospíšil, který dodnes žije v Sezimově Ústí, byl v době, která nás zajímá, školák. Na hráče Homolku se ale nepamatuje. V paměti má sestavu SK MAS Mika (Cepák) – Feigl, Pecháček, Binder – Dujka, Navrátil – Malířský, Dokoupil, Kučera, Hůlka, Špaňhel.
„Jednoho Homolku bych znal – výborný muzikant! Ale fotbal určitě nehrál,“ podotýká pan Pospíšil s úsměvem.
Právě po zesnulém výborném brankáři Mílovi Mikovi, o kterého se svého času zajímala i pražská Slavia, měly podle Josefa Pospíšila zůstat zajímavé dokumenty, výstřižky a fotky v rodině Mikova syna. „Možná tam by byla stopa,“ řekl nám.
Jenže - máme smůlu. Jak jsme zjistili, Míkova rodina prý nějaké starší fotky kdysi poskytla Spartaku přímo na Soukeníku. A docela nedávno se dávných výstřižků a fotek definitivně zbavila. Fotbal u Míkových netáhne. Škoda, přeškoda…
Ale jiný zajímavý tip od pana Pospíšila: „V Kovosvitu by třeba mohli mít dochované seznamy zaměstnanců z té doby. Pokud hráč Homolka přišel ze Zlína, téměř jistě byl v Sezimově Ústí zaměstnán také v Baťově firmě…“
Požádali jsme tedy personální manažerku společnosti Kovosvit MAS paní Michaelu Beranovou. Nedochovalo se snad jméno Homolka v seznamech někdejších zaměstnanců firmy?
Bohužel. Dávné seznamy zaměstnanců už neexistují, konec konců, v platnosti byly a jsou určité skartační lhůty. Paní manažerka přislíbila e-mailem aspoň tuto pomoc: „Předala jsem to kolegovi, který se v S. Ú. pohybuje okolo fotbalu, tak by se mu mohlo podařit něco dohledat. V průběhu příštího týdne by se měl vrátit po nemoci do práce.“
Nuže, uvidíme.
Pátráme dál, nic nevzdáváme
Do pátrání po „tajemném hráči Homolkovi“ se zapojil i dlouholetý fotbalový funkcionář Sezimova Ústí a nyní FC MAS Táborsko František Anděl. Ten si vybavuje, že kdysi měl v ruce dávné novinové výstřižky, kde příjmení Homolka v sestavě „ševců“ zřejmě figurovalo, ale nic víc. „Ale zkusím pátrat dál, oslovím některého pamětníka,“ slibuje František Anděl.
Nápomocný je nám i Karel Ilčík, bývalý hráč VS Tábor a nynější glosátor fotbalového dění na Táborsku. „V době, kdy jsem přišel po vojně do Tábora, což už je víc než půlstoletí, hrávalo Sezimovo Ústí nižší soutěže než my. O tamějším fotbale toho tedy moc nevím, ale zkusím to s nějakými kontakty mezi námi, staršími fotbalisty, a uvidíme,“ říká Ilčík.
Nadějnou stopou by mohl být dobový regionální tisk z časů před rokem 1948. Pokud do Sezimova Ústí přišel ze Zlína Homolka jakožto prvoligový fotbalista, lze předpokládat, že ho tehdejší noviny aspoň krátce čtenářům představily.
Stejně tak jeho odchod z SK MAS musel na Táborsku vyvolat pozornost a psalo se o něm.
Navíc - v Sezimově Ústí dodnes může žít někdo, kdo si na pana Homolku jakožto na kolegu z podniku či souseda v ulici vzpomene.
Zatím jsme se sice k ničemu bližšímu o „tajemném“ hráči Homolkovi nedostali. Ale nevzdáváme to. Třeba se mezi čtenáři Jihočeského fotbalu najde někdo, kdo by naše pátrání mohl posunout dál a tím vypomohl i komisi historiků a statistiků FAČR.
