Ladislav Novák: Talent, co dal před kariérou přednost studiu a práci

Sám pro to má jednoduché vysvětlení. „Ve svých nejlepších letech jsem za Dynamo kopal Českou národní ligu a dával spoustu gólů. A to si lidé pamatují. A pořád jsem žil v Budějovicích. I když jsem hrál před tím v Igle nebo Škodě. Tak mě prostě berou jako kovaného Budějičáka. Byla tu řada výborných fotbalistů, ale třeba jen sezonu, dvě a odešli. A lidé na ně prostě zapomněli,“ říká.

Kopat do balonu se učil v žácích Vodňan, a když chodil do 8. třídy, přestěhoval se s rodiči do Českých Budějovic. Přišel do Dynama, vyhrál s jeho žáky populární turnaj v Přelouči, kde ve finále porazili Slovan Bratislava 2:1 – a pak na dva roky na fotbal zanevřel. „Nějak o mě nebyl zájem. Byl jsem tu jen tři měsíce a žádnému trenérovi nechyběl,“ vzpomíná.

Chodil na stavební průmyslovku a zpátky na hřiště ho přivedl až bratr Miroslav, hrající za dorost Igly. To mu už bylo sedmnáct. Tehdy tam trénoval legendární Jan Molkup. Tak mi něco ukaž, povídal mu. Vzal balón, napálil tyčku a zůstal. Jeho brácha mu hrál levou spojku a on centrforwarda. V béčku Igly nakoukl do mužů a jak to tak tehdy bylo, kopačky vyfasoval po legendárním Viktoru Lavičkovi. Nikdo jiný totiž neměl stejně širokou nohu. Brzy byl už v divizním „áčku“ Igly, kde kopal až do třeťáku ČVUT, kde studoval stavební fakultu se specializací na vodní hospodářství.

To se mu už nechtělo ztrácet čas při cestách na jih, a tak přestoupil v roce 1967, kdy mu bylo jedenadvacet, do Slavie Praha. Tedy jeho divizního „béčka“. Ale šikovný útočník zaujal i trenéra ligového týmu Františka Havránka, který mu dával šanci v přátelských zápasech. Vedle Veselého, Kadraby, Tesaře, či Jihočecha Zieglera. „V Lovosicích jsme třeba vyhráli 7:1, já dostal sedm stovek odměnu a novináři se trenéra ptali, proč nehraji. A on jim popravdě říkal, že moc nechci, že dávám přednost studiu. A tak to také bylo. Já se nikdy nechtěl fotbalem živit. Mě bavila škola a pak práce,“ vypráví Ladislav Novák. Kvůli tomu přišel i o památnou cestu Slavie kolem světa, kde byl jen náhradníkem pro případ, že by někdo vypadl. No, nevypadl.

Když se v prosinci 1969 po dvou sezonách ve Slavii, a pěti a půl letech na škole, vracel s červeným diplomem vynikajícího studenta a titulem inženýra z Prahy do Budějovic, podepsal divizní Škodě. Ale přestupní lístky vytáhla i rovněž divizní Igla a byla z toho zimní přestupová kauza. Funkcionáři se ale nakonec nějak dohodli a Láďa Novák, už coby projektant Hydroprojektu, chodil kopat za Škodovku na Sokolský ostrov. To se o něj už zajímala i ligová Škoda Plzeň, ale odpověď byla stejná. Práce má přednost. I když to tehdy svedl trochu i na manželku a to, že se jí nechce z Budějc stěhovat. „Sportovní ambice jsem žádné neměl. Proto jsem ani moc nechtěl trénovat, abych se neokrádal o čas na práci. Mně stačily o víkendu mistráky. Ty jsem si za to užíval,“ přiznává.

A právě jeho skvělý výkon v sezoně 1971/72, kdy ve třetiligovém městském derby Škoda - Dynamo favorita sestřelil čistým hattrickem (3:2) rozhodl o tom, že Sokolský ostrov vyměnil za ten Střelecký a dres Škodovky za ten Dynama. A pověst kanonýra potvrdil i zde. Chvilku byl nechtěným divákem, když se kluby na jeho přestupu nemohly dohodnout. Třikrát se stal nejlepším střelcem národní ligy, jednou byl druhý. Za Škodu a Dynamo nastřílel dohromady 93 třetiligových gólů. A v duchu svého přesvědčení, že fotbal není všechno, dal Dynamu v létě 1977 sbohem, a šel kopat I. B třídu do SK Mladé. V jedenatřiceti letech!

A jaké byly Novákovy roky v Dynamu? V ročníku 1971/72, kdy týdeník Gól zakládal Klub ligových kanonýrů, končí Dynamo ve III. lize deváté, v další sezoně páté a pak až dvanácté. Od ročníku 1974/75 je III. liga zrušena a nahrazena Českou národní ligou. V premiéře končí Dynamo na 8. místě. Nejlepším střelcem mužstva se stal Ladislav Novák se 14 brankami. V ročníku 1975/76 vedlo Dynamo svou skupinu A s tříbodovým náskokem před Děčínem, když prohrálo až v posledním podzimním kole v Žatci. Kádr tvořili - Jirkal, Jodl, Melka, Adolf Havel, Jiří Klimeš, Milan Čadek, Ivan Novák, Kuba, Ladislav Novák, Ladislav Klimeš, Kočer, Pitter, František Tobiáš, Černý, Holý, Šreyer, Kokta. Trenérem byl Zavadil, asistentem Bauer. Jaro ale začalo nešťastnou domácí porážkou 1:2 se Sokolovem a byly to dva klíčové body, které v závěrečném účtování chyběly: 1. Děčín 44, 2. Dynamo 42. Z 59 vstřelených branek jich dal Láďa Novák 16. Pak už přišla jeho černobílá derniéra, v níž tým končí sice šestý, ale jen čtyři body za vítězným Slovanem Liberec. Ze 49 gólů jich dal šutér Novák čtrnáct. 

„A to jsem jim slíbil, že do Mladého přejdu už rok předtím. Určitě jsem mohl hrát déle, ale mě nebavilo moc trénovat. Na rozdíl od práce. To byl můj svět,“ říká. Zatímco na hřišti na nejvyšší mety nedosáhl, v Hydroprojektu se stal v roce 1985 ředitelem závodu České Budějovice se 110 zaměstnanci. A vydržel na tomto postě až do roku 1997, kdy se nepohodl s pražským vedením, protože měl pocit, že závodu berou zakázky. Skončil, jako když začínal, jako řadový projektant, než v roce 2008 odešel do penze. I když trochu v jiné roli experta na čistění odpadních vod.

„Odjakživa jsem byl útočník. Spoustu gólů jsem dal hlavou, přeskočil jsem i brankáře nebo dal balon do jeho protipohybu. Není to jen koření fotbalu, jak se říká, ale hlavně odměna za nasazení, únavu nebo zranění,“ říká kanonýr, který pro radost kopal v mládském dresu ještě devět let a dal v I. B třídě či okresním přeboru neuvěřitelných 560 gólů…