Spanilá jízda táborských bojovníků

Dynamo České Budějovice se tehdy neúspěšně pokoušelo o záchranu v 1. lize. A táborští vojáci byli v systému soutěží československého fotbalu druhým nejvýše postaveným týmem z jižních Čech. Hráli 2. ligu, která se tehdy jmenovala 1. česká národní fotbalová liga. A dlouho si vedli moc špatně, dokonce tak, že jim zcela vážně hrozil sestup o třídu níž. Zvláště, když ve 25. kole prohráli doma s tehdejším Gottwaldovem (dnes Zlín) 0:1. Moravan František Rolinc tehdy vstřelil jediný gól zápasu a vypadalo to tak, že rezignující táborští vojáci míří neodvratně do 3. ligy…

Jedním slovem – zmrtvýchvstání!

Jenže pak se stalo něco, nad čím každý, kdo měl tenkrát co do činění s fotbalovou VTJ Tábor, jen udiveně kroutil hlavou. Považte – mužstvo bylo patnácté, předposlední, přičemž sestupovaly tři týmy. A los mluvil jasně proti jihočeským vojákům. Už jen dvakrát doma, zato třikrát venku. A to v Brně, v České Lípě a nakonec v Opavě. Smrtící kombinace… Ani tu zlámanou grešli by tehdy nebyli sázkaři vsadili na záchranu mužstva od Jordánu.

Ovšem zdá se, že se tenkrát vojáci vzepřeli takřka neodvratnému osudu. Po porážce doma s Gottwaldovem vyrazili ve 26. kole do Brna na tamní slavnou Zbrojovku, přetlačující se právě s Hradcem Králové o postup do 1. ligy. Všeobecně se čekala brněnská smršť a pořádný nářez…

Ovšem fotbalový Pánbíček ukázal Táborským svou vlídnější tvář. Výsledku, který se rozletěl do celého Československa, nechtěl zprvu věřit skoro nikdo. A přece to byla pravda. Před 5 000 rozčarovanými diváky VTJ po zásluze ubránila čisté konto a přesná trefa Libora Fryče jí zajistila dva body (tři body za vítězství se přidělují až od sezony 1994/1995)!

S něčím takovým se v Brně absolutně nepočítalo. Jihomoravská metropole byla v šoku. A jak se ukázalo na konci soutěže, právě ty dva doma naprosto nečekaně ztracené body pak scházely Zbrojovce k postupu do nejvyšší soutěže.

Výhra nad favoritem v jeho tvrzi zapůsobila na vojáky z Tábora silou životadárného elixíru, protože za týden smetli doma Třinec 3:0, a to brankami Dušana Fábryho, Libora Fryče a Radomíra Chýlka. A najednou zase žili! Nesměli však už zaváhat.

Stejný výsledek jako v Brně zopakovala rozjetá VTJ Tábor za další týden v České Lípě. Opět udržela čisté konto a brankou Václava Pěcháčka na severu Čech vyhrála 1:0.

Fotbalová veřejnost jen zírala – tohle že jsou ti vojáčci už odsuzovaní k neodvratnému pádu o třídu níž?

Vojenská řežba pro Tábor

A zbývaly ještě dva zápasy. Nejprve ten doma. Vojenské derby se jmenovkyní VTJ ze severočeského Žatce. I ta se rvala o záchranu. A v sestavě měla právě „vlasti sloužící“ budoucí ligisty Jozefa Daňka, Bedřicha Hamsu, Ľubomíra Havrana, Gustáva Ondrejčíka, Radka Šindeláře…

V souboji armádních jedenáctek si nikdo nikdy nic nedaroval zadarmo. Taky proto, že vždy šlo taky o prestiž vojenských velitelství v posádkových městech a tím pádem i o „opušťáky“ pro hráče úspěšnějšího mužstva. A dostat „opušťák“, to pro vojáka znamenalo moc. Šanci dostat se z kasáren domů, k rodině, manželce, milence…

Táborští i Žatečtí dobře věděli, co je v sázce – vyhraješ, zachováš si šanci. Prohraješ a už ti nepomůže ani svěcená voda.

Byla to bitva bez fotbalové krásy. Boj urputný, ostrý jako brus. Obě mužstva nechala na trávníku stadionu Míru před skoro tisícovkou fanoušků všechny síly i duši. V první půli vstřelili branky táborští Pavel Pěnička a Ivan Panáč. Před koncem však snížil Brňák Tomáš Hamřík v žateckému dresu na 2:1 a domácí jen zuby nehty udrželi těsné vítězství. Osud Žatce se naplnil - sestupoval. Tábor si vybojoval poslední šanci. Vydřel naději!

Senzace ve Slezsku!

Ovšem zbýval poslední mač. Na horké půdě v Opavě, kde chodily na fotbal pravidelně dvě tisícovky fandů, kteří vytvářeli domácímu Ostroji hodně bouřlivé domácí prostředí. A Opavští, dávno bez starostí o záchranu, se samozřejmě chtěli rozloučit se sezónou a se svými fanoušky vítězstvím. Jejich dres oblékali tehdy ostřílení borci – Pavel Hadaščok, Jan Hruška, Milan Břenek, talentovaný Pavel Harazim a další.

A ještě něco – sestupem také ohrožené nedaleké Porubě by se vítězství Opavy nad tábority, jakožto přátelská sousedská výpomoc, setsakramentsky hodilo.

To by ovšem znamenalo sestup Tábora. Musel vyhrát! Jen dva body znamenaly jistotu…

A zase fotbalový Pánbíček, sledující shora snahu, bojovnost a vůli vojáků, jim věnoval svou přízeň. Stalo se něco, čemu se oči opavských fandů zdráhaly uvěřit. Podceňovaní mladíci od Jordánu byli na trávníku lepším mužstvem. Napřed se trefil Radomír Chýlek. Pak Dušan Fábry a do poločasu ještě Ivan Panáč – a VTJ Tábor vedla hladce 3:0. Na opavských tribunách se tehdy nespokojeně pískalo a pokřikovalo.

Domácí Slezané, jakkoli favorizovaní, toho dne kupodivu nestačili a ve druhé půli přidal Pavel Jeřábek čtvrtý balón do sítě za opavským gólmanem Jiřím Lindovským. To pak stadion v Městských sadech už před koncem zápasu opouštěly houfy rozmrzelých opavských fans…

Do světa se rozlétl další šokující výsledek – VTJ Tábor vyhrála v Opavě 4:0. Z posledních pěti utkání vydolovala plný počet deseti bodů, zachránila se a v tabulce povyskočila až na 9. místo!

Dokázali skoro nemožné

Mnozí škarohlídi a nepřejícníci vojenskému fotbalu museli uznat, že parta od Jordánu dokázala skoro nemožné. A to navzdory faktu, že klíčové utkání v Opavě bylo pro řadu hráčů tím posledním v žlutočerveném dresu VTJ Tábor před odchodem do vytouženého civilu. Mohli ho vypustit. Mohli lažírovat. Mohli hrát na půl plynu, mohli ledacos…

Ale oni zahráli fotbal tak, jak nejlíp uměli. Férově, jako skuteční sportovci! Ostatně, nezapomeňme, že hráli před zraky nejednoho trenéra a manažera ligových klubů, mnozí o svoje nové civilní angažmá.

Vojáci se ctí výrazně vyhráli a pro Tábor a pro jižní Čechy druhou nejvyšší soutěž udrželi.

Druhá polovina závěrečné tabulky měla tuto podobu:

Do 1. ligy postoupil Spartak Hradec Králové. Získal o dva body víc než druhá Zbrojovka Brno. O třídu níž sestoupily Poruba, Žatec a Třinec.

Odrazový můstek do ligy

Dresy VTJ Tábor – kromě shora jmenovaných střelců branek - v této sezóně oblékalo během vojenské služby několik dalších fotbalistů, kteří po návratu do civilu vykazovali takovou výkonnost, že mohli hrát za různá prvoligová mužstva.

Například brankáři Pavel Srníček (pozdější reprezentant ČR) a Juraj Šimurka, v poli pak Pavel Pěnička, Roman Pivarník, Jan Sanytrník, Džimis Bekakis, Ivo Farský, František Mysliveček či Rostislav Prokop.

Ne nadarmo se oddílu od Jordánu přezdívalo „vojenská fotbalová akademie“.

Trenérem VTJ Tábor tenkrát byl Jaroslav Kozačka, od 8. dubna 1987 mužstvo převzal a k brilantní záchraně dovedl Jindřich Dejmal.