Půlstoletí od slavných dnů Dukly Tábor

2. liga, to byla tenkrát soutěž jako hrom! Připomeňme si její obsazení: Škoda Plzeň, TŽ Třinec (obě mužstva postoupila na konci sezony 1969/1970 do 1. ligy), Dukla Banská Bystrica, AC Nitra, Zbrojovka Brno, VŽKG Ostrava, Sparta B, LIAZ Jablonec, Spartak Hradec Králové, Zemplín Vihorlat Michalovce, Spartak Ústí nad Labem, Partizán Bardejov, NHKG Ostrava, Spartak BS Vlašim a VCHZ Pardubice (poslední tři týmy sestoupily do 3. ligy). To byla patnáctka soupeřů Dukly. K některým zápasům s atraktivními protivníky na Slovensku dukláci dokonce létali armádními letadly, a to z tehdejšího vojenského letiště v nedaleké Bechyni. Nebylo divu, že návštěvy na stadionu Míru u Jordánu dosahovaly tenkrát několikatisícových cifer. Do Tábora jezdili fanoušci z mnoha míst Jihočeského kraje.

V popsané konkurenci přezimovali táborští vojáci na solidním devátém místě, na jaře si trochu pohoršili, ale už před posledním kolem byli zachráněni. Ze stadionu Míru neodjel s vítězstvím žádný soupeř. Až v posledním kole to dokázala Škoda Plzeň, brankou Plasse a výhrou 1:0 potvrdila své prvenství v tabulce i návrat do 1. ligy.

Pro milovníky statistik: v rámci tehdejší ČSSR patřilo Dukle Tábor co do umístění ve všech soutěžích celkově 27. místo mezi všemi kluby. V rámci České republiky pak 16. místo.

Za připomenutí stojí aspoň několik těch nejznámějších jmen fotbalistů, kteří před padesáti lety dres Dukly Tábor oblékali. Rudolf Pelikán, po vojně brankář Zbrojovky Brno. Rostislav Vojáček, po vojně pevný pilíř obrany Baníku Ostrava, v reprezentaci odehrál za Československo 40 zápasů. Karel Kroupa, po vojně kanonýr Zbrojovky Brno a reprezentant ČSSR, v roce 1977 byl vyhlášen Fotbalistou roku. Josef Pešice, po vojně záložník Sparty, Zbrojovky Brno (tam získal v sezoně 1977/78 ligový titul), později Slavie. Po skončení kariéry úspěšný trenér. Zdeněk Caudr, po obránce i záložník Sparty, za olympijskou reprezentaci nastoupil v jednom utkání. Václav Novák, po vojně útočník Slavie.

Úspěšným trenérem Dukly byl Miroslav Vlasák, který ovšem po skončení sezony odešel od Jordánu do Dynama České Budějovice, což mu táborští fanoušci nikdy nezapomněli…

Rok poté, už s trenérem Františkem Jouzou, Dukla Tábor kvalitní druhou nejvyšší soutěž neudržela a sestoupila do 3. ligy. Nikdo, ani případní odpůrci bývalého vojenského fotbalu, ale nemůže tomuto klubu, zaniknuvšímu v roce 1995 po zákonem ukončené prezenční vojenské službě, vzít jeden primát. Byl jediným jihočeským reprezentantem, který 2. celostátní ligu se slovenskou účastí v její osmileté historii hrál.

Bašta jihočeského fotbalu

Vojenský klub založený v roce 1953 jako Dům armády Žižka Tábor začal vystupovat jako Dukla Tábor v roce 1956. V roce 1976 byl přejmenován na VTJ (Vojenská tělovýchovná jednota) Tábor, ale pro fanoušky zůstal dál „jejich Duklou“. Až na výjimky hrávali vojáci na stadionu Míru tradičně vyšší soutěž než jejich civilní rivalové VS Tábor ze Svépomoci.

Ve své historii odehrál armádní tým od Jordánu celkem 22 sezon ve druhé nejvyšší soutěži, ať nesla jakýkoli název. Nejlepším umístěním bylo 4. místo v ročnících 1963/1964, 1977/1978 a 1984/1985. V sezoně 1961/1962 se Dukla Tábor postarala o do té doby nevídanou kuriozitu. A-tým sice sestoupil z 2. ligy, ale B-tým současně vyhrál Jihočeský krajský přebor (tehdy třetí nejvyšší soutěž). Postoupil, a tím zůstala druhá nejvyšší soutěž u Jordánu.

O postup do 1. ligy Táborští nikdy neusilovali, protože resort ministerstva národní obrany, který reprezentovali, v tomto směru preferoval Duklu Praha a poté i Duklu Banská Bystrica.

V historii klubu byli pouze dva hráči vojáky z povolání, a sice útočník Dezider Finta (později přestoupil do Spartaku Písek) a brankář Václav Zajíček (ten přešel na druhý konec města ke konkurenčním VS Tábor). Jinak dukelský dres u Jordánu oblékali jen vojáci prezenční služby.

Kromě už výše jmenovaných fotbalistů, kteří Duklou Tábor prošli, jmenujme ze stovek dalších aspoň ty úplně nejznámější – Jiří Hildebrant (pro Slavii ho slavný Pepi Bican objevil právě v Táboře), Jan Kniezek, Pavol Bencz (v roce 1965 nejlepší střelec 1. ligy), Jozef Štibrányi (držitel stříbrné medaile z MS 1962 v Chile), František Cipro, František „Boby“ Zlámal, Petr Němec, Zdeněk Šreiner a Zdeněk Rygel (tři olympijští vítězové z Moskvy 1980), Karel Jarolím, Josef Jarolím, Jiří Ondra, Jiří Sloup, Ján Kocián, Pavel Srníček (držitel stříbrné medaile z ME 1996 v Anglii), Pavel Chaloupka, Peter Zelenský a Pavel Nedvěd (držitel stříbrné medaile z ME 1996 v Anglii a Zlatého míče pro nejlepšího hráče Evropy 2003).

Za zmínku stojí taky aspoň ti nejznámější trenéři z historie táborské Dukly: Ladislav Ženíšek a Erich Srbek (jako hráči držitelé stříbrné medaile z MS 1934 v Itálii), Josef Vojáček, František Cerman (v roce 1980 asistoval trenérovi Františku Havránkovi na olympijském turnaji v Moskvě 1980, který tým ČSSR vyhrál), Vladimír Táborský či Jindřich Dejmal.