Průcha a Zuntych o knize Zlaté okamžiky českobudějovického fotbalu: Tajně jsme doufali, že historii posuneme

Čekali jste takový badatelský objev?

Průcha: Popravdě řečeno ano. Historii fotbalu ve městě se oba věnujeme hodně let, leccos jsme o ní už napsali, a všechno nasvědčovalo tomu, že dosud uváděný 9. březen 1905, kdy byl založen AFK České Budějovice, nemusí být datum nestarší.

Zuntych: Dokonce jsme tajně doufali, že bychom se mohli dostat až do roku 1899, což už by byla senzace, protože víme, že tehdy se s fotbalem ve městě začínalo. Ale i doložený 2. březen 1900 je skvělý. To zařazuje České Budějovice mezi průkopníky fotbalu v Čechách. Mnoho míst se takovou historii pochlubit nemůže.

Jak k tomu došlo?

Průcha: Dobrá knížka o historii se musí vysedět, aby se doložily reálie a fakta. Takže to byly hodiny v archivech nad dokumenty, v knihovnách nad dobovými novinami a časopisy, a také u počítače, jsou-li tyto prameny už elektronizované. A pak samozřejmě u knih a soukromého archivu. Těch hodin byly během loňského roku stovky. Spočítat se to nedá. A když už jsme měli rukopis pohromadě a sepsaný, najednou se objevil zlatý grál v podobě zastrčených článečků v Budivojovi a Jihočeských listech popisující založení Sportovního klubu v březnu 1900. To máte stejný pocit štěstí, jako když na Divokém západě zlatokopové narazili na zlatou žílu.

Proč tento badatelský objev trval 117 let?

Zuntych: Protože nikdo neměl zatím tolik trpělivosti a odhodlání jako Michal. Těch textů, které člověku projdou rukama, jsou mraky. A tohle byly zastrčené zprávy mezi mnoha jinými. Vím, kolik jsem toho musel pročíst, když jsme dávali v roce 2005 dohromady knihu ke sto letům Dynama. Už tehdy se objevilo mnoho nových pohledů, ale až teď jsme všechna data, události a osobnosti propojili a usadili, takže máte všechno jako na dlani. Jaký klub, kdy vznikl, s kým se spojil, kdy a proč se sloučil či zanikl. Což je případ týmů, jako byly ve 20. letech Viktoria, Olympia, Meteor, později Sparta nebo Rapid či Slavoj a Škoda. To je na bádání krásné, že nikdy nelze říct, že už víte všechno.

Lze ještě něco nového objevit?

Průcha: Toho je! Shodou okolností jsme teď třeba v novinách Budweiser Zeitung zjistili, že první hokejový zápas se hrál v Českých Budějovicích už v roce 1904! Byli u toho budějovičtí Němci, kteří si na kluziště v Krumlovských alejích pozvali tým z Prahy. I tady se přepisuje historie, tentokrát o devět let, neboť první zápas v bandy se zde hrál 12. ledna 1913. A to je historie ledního hokeje ve městě celkem dobře zmapovaná.

Platí totéž o fotbale?

Průcha: Samozřejmě. Ale chce to čas. Nám už chyběl. To bychom knihu nikdy nevydali. Chce to detailně prohloubat období mezi lety 1900 až 1905, abychom zjistili, co se stalo, že po založení klubu a sepsání prvních stanov S.K. ČB, jejichž inspirací byly stanovy tehdy nejslavnějšího celku SK Slavia Praha, zřejmě nedošlo k jejich registraci. Totéž se vlastně týká i postavy A. Löfflera, kloboučnického pomocníka firmy Eisner v Krajinské třídě, který ve městě na krátko založil Athleticko-Footballový Klub, ale protože byl Pražák, po sžíravé kritice v novinách Stráž lidu z Budějovic raději odjel zpátky do Prahy, kde se brzy stal prvním místopředsedou Českého svazu footballového. Což je mimochodem také úplně nová informace. Tedy vyhnán… Skoro to dělá dojem, že byl vyštván. To je hodně zajímavá postava. Tak snad ještě něco objevíme, protože s bádáním nekončíme. Musí vás to bavit a musíte mít k tomu vztah. Třeba už po vydání knihy se nám podařilo sehnat dosud chybějící snímek hřiště u jatek. Chce to čas, protože je to opravdu běh na dlouhou trať.

Zuntych: Podívejte se třeba na historii českobudějovické Sparty, která existovala v letech 1933 až 1949. Víme, že v roce 1948 přišla o hřiště v Krumlovské ulici potom, co neopravila děravý plot a brankové sítě po stížnostech zahrádkářů. To je podloženo dopisy z policejního okrsku, který sídlil v ulici generála Svobody.  Tedy přesněji, nejdříve přišel zákaz hřiště užívat a pak o ně klub přišel úplně. Proč ale sparťané oplocení a sítě nevyměnili a neopravili, zůstává záhadou. Zřejmě už za tím byla centralizace tělovýchovy, protože v prosinci 1948 ještě uspořádali patnáctou valnou hromadu, ale v únoru 1949 už klub zanikl. To se sloučil se Slavií ČB do Sokola II České Budějovice.

Co bylo nejtěžší?

Průcha: Já jsem si vždycky dělal srandu a Zdeňkovi říkal, že už vidím světlo na konci tunelu, a ono pořád nepřicházelo, jak jsme pořád něco doplňovali. Na samotné knížce jsme dělali rok. Bádání a obcházení fotbalových pamětníků či jejich potomků nepočítám. Od nich jsme si půjčovali fotky, výstřižky a kroniky, zapisovali vzpomínky. Ale nejtěžší byl asi samotný finiš. To je pořádný zápřah, který se musí odsedět.

Zuntych: Korektury! To už jsem měl pocit, že znám odstavce nazpaměť. A potom loňské září, říjen. To jsme ještě zpracovávali historii DFC Prag. Týmu pražských Němců, který existoval v letech 1896 až 1938 než ho nacisté po okupaci republiky a vytvoření protektorátu rozprášili, neboť většinu jeho členů a fanoušků tvořili pražští Židé. To bylo hodně hektické.

Kolik jste v knize opravili historických omylů?

Průcha: Pár desítek určitě. Zpravidla takových těch běžných, kdy se některé texty přebírají z generace na generaci. Třeba sloučení Slavoje s Dynamem v roce 1962, což není až tak dávno. Přitom se většinou uvádí rok 1964. Založení Jihočeské župy fotbalové se zase často datuje do roku 1920, a jak jsme dohledali, došlo k němu už v březnu 1919. Nebo v restauraci U Novotných na Lannově třídě, kde byl založen AFK, se jmenovala U Srnečka. U Novotných se jí jen říkalo, protože ji provozoval fotbalista Jára Novotný. Nejvíc mě ale těší vizitka Vladimíra Höniga se 139 góly člena Klubu ligových kanonýrů. O něm se ve sportovní literatuře a na internetu pořád píše, že jde o rodilého Plzeňáka. A přitom to je Budějčák jako poleno! Naposledy jsem se o jeho „plzeňských“ začátcích dočetl v knize Zdeňka Pavlise Klub ligových kanonýrů. Mluvil jsem o tom i s jeho ještě žijícím bratrem Milanen Hönigem, a ten se tomu od srdce smál. Psát o historii je prostě zrádné. To víme sami nejlépe.

Těch vizitek známých budějovických hráčů je 80. Jak jste je dávali dohromady?

Zuntych: Snažili jsme se pokrýt celých bezmála 120 let budějovického fotbalu a připomenout nejznámější jména, na které se už mnohdy dávno zapomnělo. Jde sice o sedm řádek u každého, ale u těch nejstarších nezbylo, než „slovníkové heslo“ skládat střípek po střípku podle toho, co jsme kde vyčetli. Těm žijícím jsme pro ověření údajů pro jistotu zavolali. Kapitolou samou o sobě pak byla roky úmrtí a narození. Dva letopočty, a co to dá práci je zjistit.

Průcha: Pokládám za malý zázrak, že z dvou desítek otazníků nakonec zůstal pouze jediný u roku úmrtí Roberta Cimery, odchovance a obránce studentského kroužku budějovických Němců, který už jako hráč DFC Prag nastoupil v deseti zápasech za Rakousko - Uhersko, včetně olympiády v roce 1912. Ostatní se nám podařilo dohledat, byť to někdy bylo hodně strastiplné.

Například?

Průcha: Díky ochotě lidí na úřadech a správách jsme postupně umazávali jednu neznámou za druhou. Třeba rok narození a úmrtí brankáře Františka Jordáka, který si udělal jméno v týmu Baťa Zlín, nám pomohl odhalit archivář ligového Fastavu Zlín. U Heřmana Marouška nám pomohli na Správě domů, kde jsme získali kontakt na syna, který byl v představenstvu bytového družstva. A tak dál… Byla to taková detektivka s dobrým koncem.

A jak to bylo s Cimerou?

Průcha: Když už jsme nevěděli kudy kam, volám do Prahy uznávanému fotbalovému historikovi Miloslavu Jenšíkovi. Zrovna psal knihu o Bohemians Praha a myslel si, že Cimera, vlastním jménem Zimmermann, přišel do hlavního města odněkud z Rakous. O jeho „budějcké“ cestě neměl tušení, a byl za tyhle informace rád. Na oplátku nám sdělil, že Cimera jako trenér z Bohemians odešel v roce 1932, a tím jeho stopa končí. Říká se: Nikdy neříkej nikdy, ale už mnoho nevěřím, že by se rok Cimerova úmrtí, narozeného 1887, podařilo někdy objevit.

To vypadá hodně zajímavě.

Zuntych: To ať si každý čtenář a fanda fotbalu posoudí sám. Kus práce v tom je. A to i díky partnerům jako je město České Budějovice nebo energetická společnost E.ON, teplárna a další, kteří tenhle knižní místní projekt podpořili. Na webu Fotbal pod Černou věží se pak o něm lze dozvědět víc.